Terapie láskou

Když se do sebe zamilují dva magoři, je to zábava. Pokud má navíc jeden z nich magora i otce, je to zábava s korunkou. Dialogy jsou hyperaktivní lahůdkou a závěrečné sázkařské orgie jakbysmet. Nic víc divák hledat nesmí - pro samotnou romanci zase tolik prostoru nezbývá (naštěstí) a povinný závěr je skutečně jen povinností. Jennifer Lawrence - palec hore (zase). (07.07.2013)

Asi už stárnu nebo co, ale tohle je po Perks of Being a Wallflower podruhé za měsíc, co jsem byl opravdu dojat. A tentokrát ještě o několik stupňů více, než v předchozím případě. Téhle romantice se totiž nedá nic vytknout od výborného scénáře, přes nenápadnou avšak brilantně přesnou režii až po hereckou třešničku na dortu. Po herecké stránce se tomu totiž opravdu nedá co vytknout, Bradley definitivně ukazuje, že kromě ocenění za sympaťáka roku bude brzo brát i všechna různá ocenění, Robert De Niro tu nominaci také získal po právu. Nejvíc si ale celý film pro sebe ukradla kouzelná Jennifer Lawrence, ze které jsem zkrátka nemohl odtrhnout oči. Dramatická i romantická část navíc společně fungují na jednčku a na vtipných scénách se zde překvapivě také nešetří. Takový pozitivní příval energie jsem po filmu již dlouho neměl, navíc to ve mně po pár dnech stále roste a roste. Druhé a další podívání je zkrátka podmínkou. (17.01.2013)

"Calm down, crazy!" Možná, že jsem čekala něco trochu jiného, obzvlášť se vším tím humbukem kolem tohohle filmu a Jennifer vyhrávající jednu cenu za druhou, ale vlastně se mi to líbilo. Bylo to trochu jiné, vtipné a celkem dobrý soundtrack. Co ale nepochopím je, proč bylo tolik herců nominovaných na Oscary, hlavní dvojce ještě budiž, ale co ti ostatní? Každopádně zajímavý a dojemný film, i když bych řekla, že nebude pro každého. 4* (01.03.2013)

Hrdinové screwball komedií se chovali jako blázni. Hrdinové Terapie láskou blázni jsou. Samozřejmě v mezích amerických indie romancí – čili jde o figurky s výstředním chováním a minimální psychologickou hloubkou, které jsou definované jenom jejich interakcí s bezprostředním okolím. Jemu sem tam ujedou nervy, ona má nymfomanické sklony, oba někoho ztratili. Teď potřebují emocionálně vyplnit uvolněný prostor a najít ztracenou rovnováhu (třeba v tanci). Víc pro pochopení příběhu a zakušení dobrého pocitu v závěru vědět netřeba. Russell vsadil na dobré herce a prudké slovní výměny, nepřekvapí tak, že mezi vrcholy filmu patří scény, v nichž po sobě křičí několik psychicky labilních postav, snímaných roztřesenou kamerou. Nejde ale o další projev „shaky cam“ syndromu. Nervní kamera je využívána v souladu s Patovým postupně tlumeným neklidem. Klidnější jsou scény u psychiatra a určitou harmonii pohyb kamery získává postupným sbližováním ústředního páru, které je však dlouho motivováno zištně, takže jistá nervozita a nejistota přetrvává. Kamera nás i v jiných scénách upozorňuje na to, co si postavy uvědomí teprve později (čtení dopisu), čím je vytvářeno napětí a vyvoláváno očekávání, jež alespoň zpříjemňuje cestu za předvídatelným zakončením. Je potěšující, že scénář oproti mnoha současným komediím nesestává jenom ze Scén a Hlášek a má také pečlivě promyšlenou strukturu (vyklenutý dramatický oblouk, chcete-li) – bez hluchých míst, s finále, v němž jsou svědomitě zužitkovány veškeré motivy. Skutečnost, že hrdina nemá své jednání plně pod kontrolou a kvůli „léčbě“ se musí naučit tančit, nijak neoslabuje důsledně androcentrický narativ (rodiče od Tiffany téměř nepoznáme, ti Patovi podmiňují rozuzlení) a také v jiných ohledech je scénář revizionistický jedině ve vztahu ke screwball komediím. Společenské normy jsou podrývány přenesením léčebného procesu z institucionálního rámce do vnějšího světa, resp. popřením dichotomie mezi „normálností“ a „bláznovstvím“. Oproti klasickým screwball komediím si zde díky realistickému kontextu (léčebna, prášky, agrese) uvědomujeme, že postavy jednají jinak, než jak je v jejich světě zvykem. Ani jedna z nich však nemusí postoupit do normálnějšího světa. Jinými slovy, všichni jsou blázni, jde jen o to, najít toho správného. 75% Zajímavé komentáře: imf, ScarPoul (25.02.2013)

Po tom, jak mě navnadily ukázky na předávání Oscarů, docela zklamání. Příliš mnoho ukřičených až hysterických scén, romantická linka postrádá náboj, kterým by zaujala, a scénář vzhledem k tomu zbytečně dlouhý. Oceňuji, že se tvůrci snažili o trochu jinou než tradiční klišovitou hollywoodskou romanci s krásnými lidmi a jejich nanicovatými problémy, ale výsledek bohužel zůstal na půli cesty. Za zhlédnutí Silver Linings Playbook stojí, ale jednou to bohatě stačí. (03.03.2013)