Danny Rose z Broadwaye

Poněkud toporný svět varietních komiků, kterému paradoxně chybí vtip, tentokrát neoživoval jen Allen sám, ale nezvykle i Mia Farrow, snad pro ty tmavé brýle, které ji změnily v naprosto jinou ženu... Podruhé vynechám, což mi však nezabrání těšit se na každý další mistrův film, a tu si uvědomuji, že tuto výsadu mohou prozatím užívat pouze dva tvůrci z celé "biosféry" :-) (10.09.2013)

Poprvé jsem byla dost na rozpacích (snad to bylo jen mou otupělostí). Podruhé už jsem si zvykla na netypickou vizáž Mii Farrow a pochytila více Woodyho žertíků. No, žertíků... Řekněme si to na rovinu - válela jsem se po zemi. Jako vždy napsáno a natočeno s obrovským nadhledem a doplněno hudbou, která má náboj. Výborné dialogy a tak dále (kdo zná Allena, umí si to představit). (01.06.2006)

"Člověk by se měl cítit provinile, já se třeba cítím provinile celý život, a to jsem nic neudělal." "A věříš v Boha?" "Ne, ale cítím se kvůli tomu provinile." Brilantní dialogy, pro který Woodyho tak miluju, navíc tenhle filmu působí trošku jinak, je z něj cítit závan čiré lidskosti. Ale pro mě osobně by ideální konec byl v momentě, kdy Woody alias Danny odmítne Miu Farrow a ta smutně odchází. Danny se pak tváří bolestivě, v té chvíli je tam ale cítit dar za tu oběť-pocit smířlivého prozření. Alespoň tak to na mě působilo, ale jen do chvíle, kdy Woody vybíhá na ulici za Miou. To už je podbízení divákům, který chtěj sladký konce. Jenže lidi se bojej ukončování vztahů (patřím mezi ně), pocit, že budou sami je nutí stále rozehrávat dramata zvaná láska, aniž by byla ta pravá láska skutečně přítomná. A asi proto je tenhle závěr přijímán jako jeden z nejromantičtějších ve Woodyho tvorbě. Nemůžu s tím souhlasit, Mia tady představuje ženskou, která neví co chce, mění partnery podle nálady a ve skutečnosti by brzo zametla i s Dannym. Oproti Manhattanu, kde je Woodyho útěk za svoji láskou opodstatněný logikou předešlého děje. Ale vem to čert, celkově je to moc příjemný dílko - 85%. Nebýt zmíněného konce, tak jednoznačných 100! (05.02.2008)

Jasný příklad Woodyho nostalgického a šťastně romantického období. Příběh vyprávěný skupinkou sedící v restauraci je podle očekávání nejsilnější právě ve chvílích, kdy Allen perlí jako neurotický manažer a je z něj krásně znát, jak moc má pan tvůrce rád kabaretní vystoupení ze staré školy. Síla tohoto snímku k divákovi nepřijde v průběhu geniálních slovních gagů ani při romanticky gradujícím závěru, ale až po skončení závěrečných titulků, kdy mu nezbývá nic jiného než opustit tuhle kouzelnou náladu. (30.04.2007)

Na první pohled možná nenápadný, ovšem na druhý, třetí, čtvrtý až bůhvíkolikátý další velice příjemný, ne-li výborný příspěvek do filmografie Woodyho Allena. Trochu překvapivě (tedy alespoň pro mě) tentokrát před kamerou nehrál prim sám Allen, nýbrž spíše úžasná Mia Farrow v poloze, v jaké na ni nejsem zvyklý. Neznamená to ale, že by Allen prchající před italskými mordýři vybavenými pistolí a sekerou nebyl kouzelný. Škoda jen, že jsme neviděli toho "Clarkova tučňáka na kolečkových bruslích v převleku za rabína". Nebo alespoň jednonohého stepaře. (11.02.2014)