Danny Rose z Broadwaye

Woody Allen půl filmu překecává Miu Farrow, aby šla na vystoupení svýho amanta a honí je při tom mafie. Opepřeno klasickým woodyho humorem, který funguje. Líbilo se mi i vyústění, že záleží na opravdovém přátelství. Hudební doprovod tentokrát není jazzový, ale hraje nám jakási italská venkovská muzika alá Kmotr. (10.02.2008)

Vtipná hříčka v italském stylu. Šest komiků (ve filmu i v reálu) se schází v jedné newyorské restauraci a začíná vzpomínat na Dannyho Rose, na manažera, který nikdy ničím nevynikal. Tedy kromě toho, jak zoufale se mu většina věcí nedařila. Vzpomenout si na nějakou komickou historku, v níž účinkoval podobný looser, není problém. Jde o jakési vyprávění skrze vyprávění, které je občas oživeno poznámkou samotného vypravěče či jeho posluchačů. Woody jako obvykle hraje človíčka, kterému se nic nedaří, na kterého všichni kašlou a kterého v životě nečeká moc dobrého, přesto si dokáže najít důvod, proč při nejbližší možné příležitosti neskočit pod projíždějící vlak. Danny Rose sice na první pohled neobsahuje tolik matroše k přemýšlení a nepřináší tak jízlivý komentář showbusinessu jako jiné Allenovy snímky, jenže první dojem je matoucí. Pod povrchem najdete mnohem více než pouhou poctu všem těm snaživým broadwayským komikům a jejich neméně snaživým manažerům. Allen zde dokázal velice srozumitelně formulovat svůj názor na Boha, zparodovat gangsterské filmy, zavzpomínat na časy, kdy vystupoval coby komik v různých klubech a navíc nabídl nejzajímavější roli své tehdejší partnerce Mie Farrow. Té po většinu filmu nevidíme do tváře, čili nemůže příliš hrát očima, kromě toho má paruku, která u mě způsobila, že jsem prvních deset dvacet minut váhal, zda-li to je skutečně ona. To je pouze jeden z mnoha originálních nápadů, jimiž Danny Rose přímo hýří. Z dalších bych zmínil alespoň převelice vtipnou scénu s hlasy poznamenanými héliem a úplný závěr, možná až příliš podobný závěru Manhattanu, přesto závěr tak krásný, že je těžké si představit lepší. 75% Zajímavé komentáře: Oskar, Radko, Cimr (03.09.2007)

JEDEN KOMIK Z ATLANTIC CITY MÁ ŠKATULI OD DOUTNÍKŮ S VYŘÍZNUTOU DÍROU. V ZÁKULISÍ SI ROZEPNE KALHOTY, STRČÍ HO TAM A PAK TO UKAZUJE U STOLŮ. TO JE HUMOR? U Woodyho Allena, fascinovaného filmem, jazzem a sexem, mě snímek o divadelním impresáriovi docela překvapil. Zajímavá byla ona zápletka s mafií - kdyby takhle vypadaly všechny filmy o cosa nostře, miloval bych je bez výhrad ;-) A navíc - jeden z Woodyho nejromantičtějších konců... (10.05.2007)

Scénář: Woody Allen .. Dospělost je ochota ke kompromisu. Vlídná sentimentální vzpomínka na nevděčnou práci manažera showbusinessových hvězd. Woody Allen je typický, roztěkaný, hubu nezavře co je v záběru a čím jsou dialogy méně vtipné, tím jsou prosáklejší pestrými životními moudry. Mia Farrow je tak nenápadná (pouze obličejem, nikoliv hereckým výkonem), že pokud bych nečetl úvodní titulky, nepoznám ji. Kdo se chce zasmát, ať sáhne po jiném snímku, kdo si chce zadumat, bude “Danny Rose klasik“ tím vhodným pokrmem. 75%. (05.02.2008)

Trochu jinačí komedie od Woodyho Allena nabouchaná výbornými dialogy a klasicky zmateným a zbrklým Allenem v hlavní roli. Což o to, příběh je opravdu velice zajímavý, originálně natočený, ale nebavil jsem se u něj tak jako u jeho jiných komedií i když u některých scén jsem se překvapivě zasmál. Film ani netrpí dobře odvedenou stopáží, která je pro takovéto filmy jako stvořená. Celkově vzato se vyplatí na film podívat jen pokud opravdu Woodyho Allena milujete, jinak to bude čistý průměr i když plný humorných sekvencí a chytlavých dialogů. --- Skočím si pro bílou řůži - Nač chceš růži? - Pro jednu ženskou - Praskne to a budeš platit troje alimenty! (25.04.2007)