Láska

(Další) podoba lásky - vysvobození. (03.01.2024)

Ten film mě totálně zdrtil. Asi proto, že můj otec musel projít něčím podobným. Ačkoliv jsem v Karlových Varech a měla jsem dnes v plánu další filmový zážitek, nejsem schopná shlédnout další film. Bílá stuha si mě před pár lety dokonale získala, přestože jsem ji viděla v Espace Dorleans. Láska byla natolik věrná a bolestná, že se mi nedostává slov. (01.07.2012)

Cítíte se zdráva a žijete aktivním životem. Máte skvělého muže, kterého milujete a pojí vás společné zájmy. Chodíte na koncerty, sledujete světové dění ... jenom už jste staří. Najednou, aniž by jste čekala, aniž by jste si připouštěla, aniž by jste se mohla připravit, přihlásí se nemoc. Nemoc, která je léčitelná. Zjistili jste ji včas, není důvod se bát. Operace to vyřeší. Ale operace se nezdařila. Nikdo neví, co bude dál. Je mnoho cest, jak se s danou situací vyrovnat. Hrdinka tohoto snímku se s náhlou dysfunkcí svého těla smířit nedokáže. Dříve vitální a úspěšná žena, která se vždy dokázala o sebe i svého muže postarat, si najednou připadá na obtíž a stydí se za svůj handicap. Stydí se před svým mužem, přes svou dcerou, před celým světem. Jakoby nesla za svou nemoc odpovědnost. "Jaká hloupost!", řeknete si, ale vy víte, jak se dokážete smířit se svým osudem vy? Haneke netočí snímky, které by ohromily. Jeho filmy vypráví příběh jaksi mezi řádky. O tom svědčí i fakt, že scény, které divák čeká, že budou následovat, vynechává. Podstata jeho filmů je vždy nenápadně ukryta v obálce všednosti. Všední příběh, který je vyprávěn s citlivostí a jemností, a jehož přesah vyplyne až později. Až když o filmu později přemýšlíte či k němu píšete komentář :-) (19.07.2012)

Když jsem v rámci 47th KVIFF usedl v divadelním sále PUPP, nabyl jsem po prvních minutách filmu velmi intenzivní dojem, že jsem se vrátil v čase přesně o jeden rok, dokonce do stejného místa a na stejnou židli, kde se zřejmě i na stejném plátně rozehrál prakticky stejný příběh o téže věci jako před rokem (tehdy: Vulkán). U tohoto druhu námětu si nejsem vůbec jistý, zdali je příčinou jeho vzniku nutkavá potřeba tvůrců vzbudit v divákovi uvědomění, že jednou může přijít období v jeho životě těžké, jehož překonání je podmíněné akceptací nejhoršího či naprostá zbabělost filmových tvůrců spokojit se se zaručeným vzbuzením základních lidských citů (v tomto případě však spíše citu pouze jednoho) k čemuž celým svým 125 minut dlouhým dílem bez jakýkoliv dalších ambicí směřují a jehož by dosáhli i 10 minutovým dokumentem z léčebny dlouhodobě nemocných. I přes nadprůměrnou kameru a herecké výkony obou hlavních protagonistů film pro mně znamenal místy až patologickou nudu. Amour dle mého nepřinesl nic nového, nic zajímavého a hlavně nic nepředvídatelného, čímž pro mě nade vší pochybnost naplňuje skutkovou podstatu audiovizuální zbytečnosti. (15.08.2012)

Moje druhé setkání s Hanekem dopadlo stejně to první - upřímně, jsem zmatený, a nevím co si mám myslet. Minimalistický styl vůbec není na škodu (úvodní scéna na koncertě - statická kamera do publika má neskutečnou sílu a současně i originalitu), co na škodu je, tak absolutní absence soundtracku (krom pár krátkých sekvencí vážné hudby zasazených do příběhu), která plodí drásající ticho. Kdybych ležel, určitě bych usnul (znám se a reakci na podobný typ filmů)... Kvalita tu je, emoce příliš ne a za týden už nebudu vědět, že jsem nějakou Lásku/Amour/Liebe/Love vůbec viděl. Emmanulle Riva si ale Oskara naprosto zaslouží! (20.01.2013)

Toto je opravdová láska. (23.02.2013)

Děsivě realistický a velmi dojemný snímek, ze kterého mrazí...jen minimu filmů se podaří vystihnout podstatu lásky a zde se to, dle mého, povedlo více než dobře. (28.07.2013)

Nemůžu napsat, že ten film byl pěknej, protože nebyl, byl trochu nudnej....ale bylo to hodně poučný a je dobrý to vidět, protože smrtelně se unavit jen z toho, že se díváš jak někdo někoho krmí a opakuje s nim slova, to je zážitek nevšední. Už si začnu štosovat Rohypnol, pro všechny případy, protože tohle...to teda fakt nechceš. (05.05.2017)

Haneke ukázal realitu. Přesně tu, o které raději nechceme slyšet. Ani přemýšlet. Ale "zima" života je častokrát právě taková... (13.06.2018)

Odlišné od Hanekeho předchozích filmů. Láska není tak nepříjemná na sledování, což neznamená, že by byla méně odvážná. Neřeší tak závažné a problematické otázky, ale neřekl bych, že by mi toho dala míň než režisérovy jiné filmy. Na první pohled vypadá pokorněji, přesto si Haneke za její realizaci zaslouží obdiv. A i když je v oscarovém klání outsiderem a mám k ní pár výhrad, z toho, co jsem z nominovaných viděl, se mi právě Láska líbila nejvíc. (16.02.2013)

Reálné jak jen to jde, až z toho mrazí. Jak křehká je lidská důstojnost a jak těžký boj o ni. A často ho prohrajeme. Při velkém štěstí máme vedle sebe milujícího partnera. Po Bílé stuze,která byla pro mě zklamáním,tady je to jasných 5*. (20.02.2013)

Snesu hodně, ale tohle je příliš..... Nechápu jak může tento film dostat nějaké ocenění. Až na pár taktů ze Schuberta jsem se převážně nudil v nekonečných scénách a modlil se ať už je konec. Nejhorší je dlouhá scéna s holubem, ale tzv. hluchých míst je film plný. Vše by se dalo vyjádřit v jedné hodině. Prvních 20 minut jsem čekal, že se děj rozjede, ale u toho jsem zůstal celý film. Z kina jsem odešel zklamaný a utvrdil jsem se, že ceny pro filmy v dnešní době vůbec o ničem nevypovídají. (21.02.2013)

Řekl bych jeden z nejúžasnějších filmových zážitků posledních deseti let. Film ne o ničem, ale o všem. Herci zde hrají své životní role a to možná na sklonku kariéry, maskér vytvořil oskarové dílo, režisér dostal do ruky nelehké téma, s nímž se popral s nebývalým umem, detaily a polohy kamery jsou zde uměleckým dílem. Vivat la France, světe uč se od mistrů, jenž dokázali dostat do dvou hodin zdánlivě jednoduchého a nízkorozpočtového snímku tolik emocí a lidskosti, že se to ostatním nepovede ani za celou filmařskou kariéru. Tento film vám vřele DOPORUČUJI (30.03.2013)

Není třeba tklivé hudby, není třeba stokrát omílaný patos. Tenhle film je O ŽIVOTĚ! (15.04.2013)

Smutné, bolestivé, až drsne realistické, ale zároveň milé, ľudské a hrejivé. Takýto býva niekedy koniec života a dá sa zniesť len vďaka vzájomnej láske, úcte a oddanosti. Takáto je ozajstná láska v dobrom i v zlom, Silný filmový zážitok, precízna réžia a herecké výkony. Zvláštne je, že film je o učiteľoch hudby, hudba zaznieva v niektorých scénach ale inak je bez hudobného doprovodu, ktorý by aj tak asi pôsobil rušivo. (25.04.2013)

Surově dojemný film o lásce až za hrob. Kdyby se k sobě lidé chovali tak, jako hlavní protagonisté Lásky, svět by byl o něčem jiném. Dnes už se jen tak nevidí, aby manžel s takovou něhou a sebezapřením pečoval o svou senilní manželku, která se jistojistě vrací zpět do dětství. Na člověka jsou přenášeny pocity úzkosti, strachu, ale i porozumění, a to vše s absencí jakékoliv hudby. Haneke je známý tím, že jeho filmy neobsahují žádnou hudební vložku a takové ticho ve filmu přináší úplně nový pohled na jeho snímky. V Lásce se za jedinou hudbu dá považovat vrzání starých parket, naříkání nemocné manželky (to dodnes slyším v hlavě) a sem tam neuvěřitelně nádherné klavírní melodie. Právě tyto hudební střípky si člověk pamatuje mnohem déle, než kdyby v podkresu hrál klavír celou dobu. (13.05.2013)

Hodně z nás se v životě dostane někdy do situace, že nějaká naše blízká osoba - a nemusí to být nutně partner - zestárne a stane se nesoběstačná. Pak jsou v zásadě 2 možnosti, co dělat. Nemocného "lupnout" do LDN nebo se zkusit postarat se o něj sám. Georges si vybral 2. variantu a to je asi tak všechno. Film stojí za pozornost hlavně proto, že je jeden z mála filmů zabývajících se stářím, nemocí a smrtí, což je téma, kterým by se asi naše stárnoucí populace měla zabývat. (24.07.2013)

Láska.........Oddanost jeden druhému. Forma sebeobětování, při které dávám, aniž bych vyžadoval zpět. Láska plná úcty a tichého souhlasu. Láska jako vězení, ze kterého není úniku. Láska jako trápení duše a těla. Láska má moře nejrůznějších podob. Zde se v kombinaci se stářím a smrti halí do černého šatu smutku, bolesti a neštěstí, které ústí do nečekaného finále, jenž dává všemu konečný pocit beznaděje, kdy je člověk pod tíhou osudu donucen k nejzoufalejším činům. Velice smutný film, ale to neznamená nekvalitní. Ba naopak silné herecké výkon bez špetky zbytečného sentimentu a ukázněná režie z něj činí pravý opak. V mém případě mi mírně vadila odtaživost celého děje. Už jen kvůli konci, který by si zasloužil alespoň pár slz uroněných nad přikořím obou hrdinů. Nestalo se, ale to není příliš na závadu, neboť podobné filmy by měly především přinutit k zamyšlení, a to se tady bezpochyby zdařilo na výbornou. 8/10 (30.03.2015)

Vypadá to spíše jako časosběrný dokument ze života, než-li film a tomu odpovídá i záživnost. Každopádně herecké výkony jsou výtečné. (22.12.2016)

Haneke nám v celé své tvorbě ukazuje věci, které nechceme vidět, před kterými zavíráme oči. A jako obvykle nás to nechá tento poťouchlý režisér vychutnat do dna. Zde došlo na stáří, pečování o milovaného člověka, který jím pomalu přestává být, a odchází. Toto téma je tu však až příliš ohlodané na kost, a vychází z toho primitivně jednoduchá otázka - co jediné zůstane na úplném konci cesty? Láska. Film má v té záplavě banalit všedního dne i několik krátkých a trefných silných scén, a i když patří ke slabší části Hanekeho filmografie, 4* tomu dám. Ale už to znovu nechci vidět. (10.03.2020)