Holka na krátkou trať

Zprvu mi to přišlo neskutečně pitomé, roztěkané... Nuda říkal jsem si, Zinnerová tentokráte napsala cosi co nedává hlavu ani patu a korunu tomu daly samotné herecké výkony některých z děvčat. Ony některé snad ani nebyly herečky a tak tam ta jakási jalovost opravdu ostře vyznívala. Sem tam se záběrem mihnul R. Vrchota v roli pracujícího důchodce a prudiče, který pro své neustálé rady lezl dívkám v závodě na nervy a nejen jim. Jenže pak jsem pochopil, že ten začátek byl záměr, že to tak bylo schválně. Hlavní hrdinka totiž prochází fází postupného dospívání a začíná jí docházet, že život není jen zábava. Ten závěr u Vrchoty v baráčku se mi moc líbil. Tak jak postupně stárneme, stáváme se taky takovými starými dělníky s potřebou radit mladším. ne že bychom chtěli prudit (i když tací mezi námi jistě také jsou), ale protože už máme určité životní zkušenosti, vyznáváme určité hodnoty a tak máme potřebu těm mladším něco z toho předat. Někdo si poradit nechá, někdo pochopí až po pár životních kotrmelcích. A tak dávám za 3 mávnutí červeným praporkem při posunování! * * * (25.04.2021)

Mít tento film 20, 30 minut délku, určitě by nepřišel divák o nic podstatného a snímek nepůsobil tak utahaně a nudně. Mladé holky v továrně se potýkají s problémy v práci i soukromí. Klasika, mnohokráte omýlaná. Zde ale obzvláštněna tragickým hereckým obsazením, působící jako ochotnické divadlo. I ten "Venca" vypadal a hrál jinak, než ve Slunce, seno... Nakonec měl sice příběh hlavu a patu, ale než k té patě doklopýtal, velice se táhl. (25.05.2021)

Ještě v polovině to vypadalo na odpad, maximálně jednu hvězdu, za tu krutou amatérštinu, s jakou je to natočeno. Zvláště kamera. Možná proto tu ani kameraman uveden není. O pošahanosti protagonistek ani nemluvě. Když se na to ale jeden naladí, zvláště s kapkou nostalgie, tak se to dá. Taková ta pracovně-vztahová tragikomická člověčinka z osmdesátek, v omšelých kulisách té doby. (08.07.2021)

Vladimír Drha byl evidentním obdivovatelem nové vlny 60. let. On však svojí tvorbu přenesl na novou úroveň. Jeho televizní pokusy sice nejsou vrcholem, ale povedla se mu jedna geniální věc, která se jeho předchůdcům v 60. letech nepovedla. Vladimír Drha dovedl naprosto geniálním způsobem skloubit dohromady herce a nadané neherce do dokonalé symbiózy. Skvělý Robert Vrchota zapadl mezi neherecké kolegy. Svým výkonem se nikam nehnal a nechal prostor netalentované Pavlíně Mourkové i ostatním. Paradoxně dostal veliký prostor, kde mohl rozehrát živelnou figuru, odpozorovanou životem. Některé věci mohl a některé nemohl Drha ovlivnit. Jeho největším problémem byla barva a v tomto případě Markéta Zinnerová a její scénář. Jeho oblíbenkyní byla Nataša Gollová, která už v tomto filmu kvůli kondici nemohla hrát. Ale i ona svým výkonem skloubeným s neherci dokázala oživit jeho filmy (Radostné události, Šťastný domov). (03.09.2021)

"Já vím, že je vám to všecko jedno, ale von vás život naučí šetřit, parchanti!" Mladé robotníčky z textilnej továrne si spríjemňujú celošichtové státie za mašinou a chcú si užiť aj voľné chvíle. Nechýbajú zábery z práce vo fabrike, internátu, vlaku, jarmočného veselia a tiež, vo filmoch tohto typu z daného obdobia (Pásla kone na betóne, Džusový román) povinná zábavová kapela nevalných kvalit a repertoáru. Čo absentuje, je nechcené tehotenstvo, ale nemôžeme mať všetko, že. Vydarená atmosféra, spojenie hercov a nehercov väčšinou funguje, príbeh tiež ujde. Môže byť. "Trhni si nohou, kačeno!" (28.03.2023)