Milí lidé

Dlouho se zdá, že to je jen přehlídka všelijakých úchylek, perverzí, frustrací a depresí. Je to však hlavně krásně vystavěný příběh čtyř lidí, jejichž osudy se pomaličku přibližují až se v excelentním závěru spojí. Škoda několika hluchých míst, jinak bych šel na plný počet hvězd. I tak je to ale zážitek! (20.12.2012)

Exkluzivní hitparáda dánských pervertů, která dá mnohým místním recenzentům naději, že v tom nejsou sami. Pro nás, co již ze statistiky víme, že po honění v parku obvykle následuje ejakulace, co běžně používáme kouli do huby, aby ta paní, se kterou žijeme, alespoň na chvíli zmlkla, co považujeme za chvályhodné, když naše děti sem tam někoho přeblafnou na hajzlu v nádražce, aby si přivydělaly na studium a co neshledáváme závadným, když kočičce chybí nějaká ta končetina, protože je pak o pár kilo lehčí a dá se s ní při tělocviku lépe manipulovat, trochu předvidatelné a umírněné, nicméně i tak se z toho budou mnohé prudérní titulkářky docela červenat. (02.03.2012)

V nejnudnějších a nejobyčejnějších kulisách se odehrává nejzajímavější a nejzvrhlejší příběh poslední doby. Velice sem ocenil že přes kameru není tmavý filtr a většinu filmu neprší. Film tak není ani přehnaně vážný ani lacině depresivní. Režisér prostě jen nahnal čtveřici ultradivných postav do příběhu který mohl skončit jen jedním způsobem a já byl příjemně překvapen, že tak opravdu skončil. (06.10.2014)

Ok, tak tohle byla i na skandinávský film jízda. Nejdříve jsem měl pocit, že se dívám na jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem kdy viděl (chceme-li se pohybovat v dánských výsostných vodách, pak téměř trumfne i Umění plakat), pak se ale můj pocit změnil v úžas, že vidím tu nejbizarnější romanci, se kterou jsem se kdy setkal, poté ovšem přišlo finále a úplně mne odbouralo, je z něho totiž cítit, že jde o DÁNSKÝ film, který v sobě propojuje jak ono povinné depresivní ladění skandinávských snímků, tak ale ilustruje fakt, že zrovna národ dánský je národem sexuálních úchylů (když to pojmu globálně, tak asi není náhoda, že právě tam začínají evropské dějiny zoofilní pornografie, jak jsem kdysi vyčetl v Reflexu, a spolu s Nizozemskem se tu objevují snahy prosadit pedofilii z aktivistických hnutí do systému politických stran - viz Dánská asociace pedofilů). Snad žádná z postav tu není normální, scénář je hrubě překombinovaný, ale díky tomu odzbrojujícímu finále a celkové atmosféře se nelze zbavit výše popisovaného pocitu. Milí lidé z Dánska... Nejdepresivnější romantický film... (20.03.2012)

Na režisérský debut téma vcelku nevšední a odvážné, ovšem jestli se někdy později dozvím, že se rejža nejmenoval Munch-Fals, ale Munch-Falus, bude všechno mnohem jasnější. Dánové se s tím nemažou a představují nám čtyři příběhy o lidech, jenž obklopeni reklamou na dokonalost, pochybují o své začlenitelnosti do společnosti, a sami sebe nemají za plnohodnotné lidi. Vyloženě úchylka mi přišla jen jedna, ostatní tři jen jako jisté životní východisko. Film na mě nejvíc působil jako vtipná stylovka, jenž všechny čtyři nešťastníky pomalu navádí do poslední desetiminutovky u společné večeře, která byla jistojistě pro zúčastněné vrcholem trapnosti a studu. Osobně se těším na další Falusův film, pardon Falsův, protože věřím, že podobných hrdinů běhá po dánských parcích a nejen tam, mnohem víc... (30.03.2014)