Milí lidé

Druhý netradiční povídkový film o sexu, který jsem v poslední době viděl, přičemž každý reprezentuje jiný stupeň scénaristické odvahy. Zatímco Australani se s tím v The Little Death nepárali, Dánové se s tím neserou. Storky jsou podané hezky natvrdo, jako by vás někdo přetáhl robertkem přes hubu. "Milí lidé" končí - v trierovském stylu - jako bizarní, hořká komedie, což je skvělá katarze po ultimátní, skandinávské depce, která na diváka padne na začátku filmu. Taneček kolem stromečku 10/10. (03.04.2015)

Od úvodu až do úplného záveru, na vlne neskutočného sarkazmu “nesúci” sa snímok, ktorý ma spočiatku tematicky príliš nenadchol. A zrejme práve preto, som pochopenie vo svojom vnútri, hľadal akosi ťažšie ako inokedy. Vysoké hodnotenie ale chápem (!), lebo s niečim obdobným, originálnym, sa divák tak často veru nestretne. Kým si to iní “užili”, moja osobnosť z počiatku pomerne solídne trpela. Odstupom času som si napodiv akosi “zvykol”, pričom záverečné rozuzlenie rapídne zlepšilo moje dojmy. Dáni sú svojou tvorbou skrátka “iní”, a i keď pre tento krát minuli moje zmysly, ich tvorba si rešpekt plne zaslúži. (08.05.2018)

Panoptikum podivných a do jisté míry zvrácených postaviček, které, když se nad tím člověk zamyslí, vlastně vůbec podivné či výrazněji zvrácené nejsou - exhibicionista, který se snaží svůj problém řešit, prodávající se hoša, tělesně postižená holka a, pravděpodobně nejnormálnější, osamělá vdova. Ti všichni se snaží najít ve zdánlivě nepřátelském světě svůj kousek štěstí. A asi ho nakonec i najdou. Já vlastně nevim. Buď jak buď, ten konec je naprosto geniální. 85% (19.03.2015)

Taková bomba to zase nebyla... Herci jsou sice vynikající (Ingeborg mi bylo dost líto) a závěr mne docela odzbrojil, ale ty mezihry s detaily, které měly šokovat, resp. pobavit, mi zas tak kulervoucí nepřišly. Už jsem na leccos zvyklý, kór u Dánů, v jejichž filmech předem tuším nějakou tu perverzi pomalu každých deset minut. (24.05.2013)

Exkluzivní hitparáda dánských pervertů, která dá mnohým místním recenzentům naději, že v tom nejsou sami. Pro nás, co již ze statistiky víme, že po honění v parku obvykle následuje ejakulace, co běžně používáme kouli do huby, aby ta paní, se kterou žijeme, alespoň na chvíli zmlkla, co považujeme za chvályhodné, když naše děti sem tam někoho přeblafnou na hajzlu v nádražce, aby si přivydělaly na studium a co neshledáváme závadným, když kočičce chybí nějaká ta končetina, protože je pak o pár kilo lehčí a dá se s ní při tělocviku lépe manipulovat, trochu předvidatelné a umírněné, nicméně i tak se z toho budou mnohé prudérní titulkářky docela červenat. (02.03.2012)