Babycall

Každému, kdo viděl předchozí režisérovu thrillerovou kafkárnu Naboer (2005) by mělo být jasné, že ani v tomhle případě nepůjde o nějaký jednoduchý a přímočarý film. A je to tak, jeho zdánlivá syrovost a realismus se často prolíná s lehce surrealistickými a halucinačními okamžiky. Příběh sice začne tradičně až šablonovitě, ale postupně vám jeho děj začne plíživě a nenápadně zamotávat makovici, až najednou zjistíte, že jste z toho všeho vlastně tak trochu tumpachoví, a pak už jen pasivně čekáte na osvobozující rozuzlení na konci. Teď jsem tedy mluvil tak trochu o sobě. Pointa filmu byla jednou z point kterou jsem v jeho průběhu zvažoval, ale časem ji zavrhl pro její nepravděpodobnost. A heleme se... Už kvůli vynikající Noomi Rapace je tenhle severský nízkorozpočťák nadprůměrně příjemný filmový zážitek. (31.12.2015)

Tak tohle severské mysteriózní drama mi dalo pěkně zabrat. Podobné filmy na přemýšlení mám rád, psychologická zápletka mi určitě voní, ale místy jsem v tom měl trochu bordel. Ke konci do sebe sice ledasco zapadlo, ale i tak zůstalo několik otazníků. Filmu nelze upřít zajímavý děj, který se každou minutou víc a víc zamotává, ale je tu i dost zdlouhavých pasáží, které místy dost nudí. Sletaune mne zaujal už svým předchozím Naboer, ale tentokrát to přece jenom byla slabší káva. Scénář více méně o třech-čtyřech hercích (když nepočítám sociálku) potřebuje pořádnou jiskru, ale tady se pořádně rozhoří až na samotném konci. Jediným štěstím bylo angažování mé oblíbenkyně Noomi Rapace, která je prostě skvělá snad v každém snímku, co jsem měl zatím možnost vidět a i tady byla hlavním tahounem. 50% (27.12.2013)

[SCANDI 2014] Spoilery. Najväčším úskalím filmov s psychicky narušenými hrdinami je naša neschopnosť vžiť sa do ich situácie. Pri záverečnom rozuzlení žánrových filmov na túto tému je preto častým verdiktom divákov "to bola ale blbosť". Babycall uznávaného režiséra Påla Sletaune pritom nemožno tak ľahko zaškatuľkovať a odhodiť, pretože, i keď nehýri originalitou, dokonale sa výrazovými prostriedkami identifikuje s ťažiskovými motívmi filmu. Postavu paranoidnej matky na úteku pred domácim násilím dopĺňa výrazné precítené herectvo Noomi Rapace, ruka v ruke s ľahkými hororovými prvkami v podobe desivých zvukov z vysielačky a neodlíšiteľnosti reality a halucinácií idú majstrovská práca so zvukom/postsynchrónmi (ktoré vťahujú do deja už počas úvodných titulkov) a vynikajúca výprava/vizuálna stránka. Film však trpí narastajúcim vrstvením preludov a nezrovnalostí v Anninom subjektívnom vnímaní reality (spomienka na Memento, Insomniu a ďalšie), ktoré síce možno ľahko odôvodniť spúšťačom v podobe detskej vysielačky, avšak divákovi pripravuje zmätočné finále, ktoré sa pokúša zabiť príliš veľa dejových múch jednou ranou. Navyše je zmena tónu v závere príliš strmá oproti pomalému budovaniu atmosféry naprieč filmom a preto pôsobí neohrabane. Ako večerná/nočná jednohubka však postačí. 60% (18.01.2015)

Snímek měl pro mě dva základni klady: severský film a Noomi Rapace. Výsledkem je ale dost nudný a roztahaný nedotažený pokus o hororový thriller s notnou dávkou WTF esence. Musím uznat, že jsem to nejel nepobral, ale ani jsem se nesnažil, protože mi to bylo jedno. Dějová linka s prodavačovou matkou zcela zbytečná a vůbec to celé mělo do hororového thrilleru lavou a patou hodně daleko. Jedna * za Noomi a pokusy o hutnou atmosféru. (24.05.2013)

No teda, tak takovou pointu jsem vážně nečekala. Velmi deprimující příběh s dramatickým koncem mi nedal spát. Skličující atmosféra vládne po celý děj filmu. Noomi Rapace zahrála svou roli tak přesvědčivě, že jsem neměla ani nejmenší podezření, že by neměla všech pět pohromadě. Ráda bych sem napsala více informací, ale nechci spoilerovat těm, co se na tento film zrovna chystají. (06.09.2014)