Nedokončený film

Z hlediska filmové kvality natočeného dokumentu (jako tématu) by to bylo skoro na odpad. A to nemluvím o propagandistickém scénáři... Z hlediska historického dokumentu má však tento nalezený nedokončený film nevyčíslitlnou hodnotu. Nacisté paradoxně díky tomuto snímku zaznamenali při natáčení Židů nejeden ze svých ohavných zločinů. Film je velice silný a nemluvím těď jen o záběrech na hladem umírající děti či mrtvé na ulicích gheta... Vzhledem k tomu, že člověk ví jaká byla další stanice po Varšavském ghetu, těžko se kouká do tváří všem těm lidem, kteří se poslušně dívají do kamer nacistickým filmařům a netuší jaký hrozný osud je čeká... Říkáte si, kolik jich asi přežije cestu v dobytčácích, koncentráky, otrockou dřinu, plynové komory, hladovění, nemoci, pochody smrti... Nedokončený film - je velikou obžalobou zrůdnosti a zvrácenosti německého nacismu. Nutno pouštět ve školách ! * * * * (28.04.2012)

Dokument založený na působivosti vzácných autentických záběrů ( z nichž poslední jsou dokonce barevné ! ), přínosně dokreslených propagandistickou tendenčnost vyvažujícím komentářem pamětníků filmování z r.1942 - tehdejších obyvatel ghetta i výpovědí kameramana Willyho Wista a doplněné (slabším) autorským průvodním slovem. Cenné obohacení existujících psaných vzpomínek. Těžké hodnotit, ale tady stejně na hodnocení zpracování tolik nazáleží, pro zájemce jsou tyto záběry zajímavé samy o sobě. Pietně decentní ♫ minimalistické hudební variace na Williamsovo téma Schindlerova seznamu. 3-4* (03.05.2012)

Hodně drsný, působivý a hlavně autentický dokument, který vás nejen zasvětí do života varšavského ghetta, roku 1942. Velice na mě působil každý záběr, každá osoba, která, jak počítám, se ani konce války nedožila. Mrtví na ulicích, hromady exkrementů, špína, utrpení a zároveň snaha propagandy v tomhle všem vybudovat iluzi, jaký mají židé blahobyt. Po všech stránkách přínosné dílo, které nemůžu, než ohodnotit plným počtem hvězd. 90% (06.05.2012)

Ghettofilm - nic víc, ani označení "kde", ale to ostatně všichni víme i po již skoro osmdesátil letech. Proč se tento film natáčel, k čemu měl sloužit? - to byla nejfrekventovanější otázka. Film byl režírován, už to znamená, že k něčemu měl sloužit. Přitom každému je (a vždy bylo) nápadné maximální umělé vyostření sociálního problému (šampaňské verusu kosti potažené kůží); jako by Němci chtěli říct: "Podívejte se vždyť by se tu sežrali sami navzájem, odveze je tedy tam, kde sice nebudou mít víc místa, ale budou si navzájem rovni." Zobrazování stejně tak umělě naranžovaných židovských zvyků, obyčejů a rituálů (obřízka 2 kg dítěte...) vede zase ke známé praxi - podobně jak tomu bylo o mnoha asijských (sibiřských) národů: zaznamenat, zdokumetovat a zlikvidovat. (01.11.2020)

Pokud hodnotím u filmu především emoce a to, co v člověku způsobil, na tento by mi pouhých 5 hvězdiček nikdy nestačilo. Tohle by měli vidět všichni, kdo hodnotili Pianistu, Schindlerův seznam, Jakuba lháře, Posledního motýla, Korczaka. Seděla jsem přikovaná k obrazovce, trochu se bála dalších záběrů a snad ještě víc, že už bude konec a nic dalšího neuvidím. Dokument, který by nepotřeboval komentář a přesto se mu komentáře dostalo. Záznamy z archivů, výpověď samotného kameramana a slova, hnutí tváře, slzy, zakrývání očí těch, co kdysi sami v ghettu žili. Žádné byť sebelepší filmové zpracování nikdy nenahradí zážitek z tohoto filmu. (19.09.2014)