Černý kůň

Klasická skromná festivalová komedie, která pobaví a polechtá, ale nechá divákovu duši bez šrámů a život ve stejným rytmu. Bez dobrých hereckých výkonů by film chutnal jako malinová Huba Buba, co je po šedesáti vteřinách bez chuti. Takhle těch 84 minut uplyne stejně rychle a dobře jako posezení u jednoho Kozla (myšleno středně dobré pivo). (04.07.2012)

Po celý čas som mal z toho viacmenej dobrý pocit, keďže takéto príbehy ovplyvnené depresiou, zúfalými rozhodnutiami a naivitou vedia roztočiť naozaj dobrú zápletku. No ten záver, ktorý balansoval na hrane predstáv a reality ma tak trochu znechutil, teda nielen trochu, ale dosť. Pritom takéto neurčité vsuvky mi vo filmoch vadiť nezvyknú, no v tomto prípade to výrazne poškodilo môj celkový dojem. Vlastne ani neviem čo si o tom celom mám myslieť. A v tomto scenári mi aj ten čierny humor prišiel trochu zbytočný, radšej by som bol keby to bolo koncipované ako čistá dráma s tragickými okolnosťami. (21.12.2014)

Dívka, co se utápí v depresích, se potkává s chlapíkem, co se topí ve falešných představách a sebeklamu. Takové setkání nemůže skončit dobře a taky ani neskončí. Zejména kvůli scénáři, který to nezvládl, a postupně začal servírovat stále větší a větší dávky chlápkových sebestředných, naivních, představ, až nebylo jasné, jestli o tom jen sní, či už mu přestává fungovat mozek nebo se to opravdu děje. Je to několikanásobná dětinská fantazie, ve které se nedá vyznat. Když k tomu připočteme, že žádná z postav není moc sympatická, je to jen zbytečný film, který zanechá pocit rozmrzelosti. (21.11.2017)

Tak asi nelhali. Ti, co Černého koně „obvinili“ z toho, že je Solondzovým vůbec „nejnormálnějším“ filmem (ne že bych zatím mohl tolik srovnávat). Není to ovšem výtka, protože hlavní hrdina snímku Abe je tak obyčejným, průměrným, nepřitažlivým, neperspektivním, neschopným a zoufalým (doplňte si další přívlastky) looserem, že byste se vůbec nedivili, kdybyste vyšli do ulic a hned první člověk by byl jeho dvojníkem. A právě fakt, že na rozdíl od jiných režisérových postav nemá nějaké speciální úchylky, napomáhá tomu, že si k němu divák mnohem snáz hledá cestu (nebo alespoň u mě to tak bylo) a může mu fandit (i přes to, že si uvědomuje Abeovu vinu za jeho stav; ale tím spíš, protože si do něj může částečně projektovat sám sebe). Film je zároveň velmi vtipný a ještě víc smutný; tato kombinace však dobře funguje a publikum je naladěno téměř pořád na stejné vlně. A pomáhají tomu i písničky, maximálně trefné. Možná mi jenom lehce vadilo, že jsem se postupně začal ztrácet v tom, co je vlastně jeho sen/představa a naproti tomu realita (těžko někoho litovat nebo naopak soudit, když nevíte, co vlastně skutečně prožívá). Hodnotím každopádně solidními 4* (a těším se na další filmové setkání s režisérem). (04.08.2014)

Příběh supefreaka. Solondz dává. Ze začátku hodně našlápne a namlsá, aby nás v půlce začal roztáčet snovými rovinami a vytuňěnými interiéry, do kterých jsou vymodelovaní herci jako Chris Walken. Funguje to tak napůl, protože si v některých momentech říkáte, že vlastně nejde o nic jiného, než o tresť amerického nezávislého léta a všechny tyhle vnitřní démony, popkulturní odkazy a herecké ikony už mate dávno filmově vyřešené. (03.07.2012)