Černý kůň

Klasická skromná festivalová komedie, která pobaví a polechtá, ale nechá divákovu duši bez šrámů a život ve stejným rytmu. Bez dobrých hereckých výkonů by film chutnal jako malinová Huba Buba, co je po šedesáti vteřinách bez chuti. Takhle těch 84 minut uplyne stejně rychle a dobře jako posezení u jednoho Kozla (myšleno středně dobré pivo). (04.07.2012)

Po dvou lehce slabších (avšak vůbec ne špatných) filmech se Solondz dostává opět do formy. Přítomny jsou jak již tradiční prvky jeho tvorby (nesympatické postavy, zvrhlý smysl pro humor či boření zaběhnutých klišé romantických komedií), tak několik prvků nových, z nichž vyčnívají především snové sekvence, které svou četností v druhé polovině filmu definitivně smazávají hranici mezi realitou a snem. Film mimojiné pokládá zajímavou a závažnou otázku, zda může být láska k druhé osobě natolik silná, aby zastínila nakažlivou a potenciálně smrtelnou nemoc oné osoby. Nebýt několika přešlapů ke konci filmu (z nichž tím největším je pro mě Shrekovská žloutenka), bylo by to za plný počet... I really like the way you named your dog Dog, it's so ironic. (10.11.2012)

Tak asi nelhali. Ti, co Černého koně „obvinili“ z toho, že je Solondzovým vůbec „nejnormálnějším“ filmem (ne že bych zatím mohl tolik srovnávat). Není to ovšem výtka, protože hlavní hrdina snímku Abe je tak obyčejným, průměrným, nepřitažlivým, neperspektivním, neschopným a zoufalým (doplňte si další přívlastky) looserem, že byste se vůbec nedivili, kdybyste vyšli do ulic a hned první člověk by byl jeho dvojníkem. A právě fakt, že na rozdíl od jiných režisérových postav nemá nějaké speciální úchylky, napomáhá tomu, že si k němu divák mnohem snáz hledá cestu (nebo alespoň u mě to tak bylo) a může mu fandit (i přes to, že si uvědomuje Abeovu vinu za jeho stav; ale tím spíš, protože si do něj může částečně projektovat sám sebe). Film je zároveň velmi vtipný a ještě víc smutný; tato kombinace však dobře funguje a publikum je naladěno téměř pořád na stejné vlně. A pomáhají tomu i písničky, maximálně trefné. Možná mi jenom lehce vadilo, že jsem se postupně začal ztrácet v tom, co je vlastně jeho sen/představa a naproti tomu realita (těžko někoho litovat nebo naopak soudit, když nevíte, co vlastně skutečně prožívá). Hodnotím každopádně solidními 4* (a těším se na další filmové setkání s režisérem). (04.08.2014)

"Jak se na světě objeví jistý génius, poznáte to podle toho, že se proti němu spojí všechny hloupé hlavy." (Jonathan Swift) Citát, kterým otevírá John Keneddy Tool své Spolčení hlupců a Todd Solondz se tím vším zřejmě nechává volně inspirovat. Ps: Nejnesympatičtějšího hlavního hrdinu zřejmě letos v kině nepotkáte! (05.07.2012)

Nejnovější Solondzův počin je jedním z jeho nejzajímavějších. Chytře vystavěný, osobitý film o „trailer trash“ střední (vyšší) třídy z předměstí, jejíž existenční problémy se změnily v existenciální, přičemž představy o úspěšném a vzrušujícím životě vzaly brzy za své. O to úderněji vyzní jejich zaprděná existence, kterou skrze solidní (finanční) zázemí mohli při vyšších ambicích a troše snahy přetavit ve splněný americký sen, ale díky vlastní pasivitě uvízli v nudném stereotypu každodenního života, ve vakuu vnitřního světa, ze kterého není cesty ven. [==] Hlavní hrdina filmu Abe žije již 35 let s rodiči, usedá každý den ve firmě svého otce na stejném místě, každý večer parkuje auto na stejném místě a každý večer potká rodiče v obýváku na stejném místě (pro zesílený pocit každodennosti Solondz používá totožné typy i kompozici záběrů). Abe je prototypem člověka, jenž neustále hledá výmluvy pro svoje selhání a až patologickou nepřizpůsobivost a nevraživost. Má intenzivní pocit, že za jeho problémy mohou jiní (otec, matka, bratr) a on je pouze obětním beránkem rodinných intrik. Díky absenci sebereflexe a nedostatečného sebepoznání zcela ignoruje fakt, že za své problémy si víceméně může sám a kritikou okolí (především rodičů, kteří večer co večer nepřítomně přijímají televizní vysílání) kritizuje vlastně jen sebe samého, svoje vlastní (nejen sociální) selhá(vá)ní, které koexistuje s vnitřním světem a bizarními představami zcela odtrženými od reality. Abe je totiž přerostlý adolescent a životní looser, který si to neuvědomuje, a vytáhl si spíše Černého Petra, nežli by byl otcovým Černým koněm. (26.05.2015)