Vendeta

O existenci tohohle filmu jsem se dozvěděl náhodou když jsem ho objevil na profilu čtvrtých Bastardů v souvisejících filmech no a rozhodně nelituju, že jsem si ho doplnil. Jak už tu někdo napsal tak na domácí poměry a na to, že šlo o film debutujícího režiséra to není vůbec zlý. Celkem nekompromisní drsný a cynický thriller u kterýho zamrzí akorát ten urychlený a nepřesvědčivý konec. Když totiž po první půlce jasnýho děje dojde ke twistu tak už toho moc stihnout nejde, ale celkově to určitě špatný nebylo.60% (30.07.2023)

(52. ZLÍN FILM FEST) Plakáty jsou vyvedeny exploatačně, ale nakonec se před čímkoliv exploatačním uhne, a tak - alespoň to fyzické - násilí nevidíme. Upoutávka zase slibuje žánrovou podívanou, která bude stát na střetu dvou mužů, jejichž konflikt je nějak spojen s událostmi kolem napadení dívky stejně mladými kluky. Ve výsledku se ale jedná o umělecký snímek, jehož propagační strategie odpovídá jednomu z ústředních témat, kterým je manipulace, což se ale na konvence navyklým divákům nezamlouvá. Zatímco před zhlédnutím jsme dostáváli rozporné informace, při sledování jich máme po dobu tří čtvrtin akutní nedostatek. Na místo thrilleru, kde bychom jich měli nadbytek, abychom se mohli strachovat o hrdinu, se tak vzhledem k zvolené strategii jedná v první hodině o psychologické drama. Ve zbylé - necelé - půlhodině, kdy jsme dostatečně informováni, se přechází k překvapivě funkčnímu thrilleru, u kterého je ale relativizováno jakékoliv černobílé fandění kterékoliv ze dvou skupin, protože film až do závěrečných titulků zůstává morálně ambivalentní. Především psychologicky-dramatickou část považuji za formálně nebývale promyšlenou, a to nejenom na poměry debutů či českých filmů, protože vyprávění a styl, charakterizované záměrnými mezerami co do distribuovaných informací či prostorového určení, odpovídá vyšinuté mysli touhou po pomstě popoháněné ústřední postavě. To je zjevné především ze zvoleného ostrého střihu, kdy se skáče v čase dopředu a dozadu, a hudebního leitmotivu, který stírá hranice mezi hudbou a ruchem a který se objeví vždy ve vyhrocené situaci v souvislosti s postavou doktora porušujícího Hippokratovu přísahu. V závěrečném aktu se bohužel sklouzává k midcultovosti (užití Mozartovy hudby), ale sebeuvědomělost v podobě hry s Vendetou, o které se baví dvě postavy, umožňuje pobavený odstup a uznání za experimentování s žánrovými i diváckými očekáváními. (28.05.2012)

Pochmurně zarostlý Vetchý se konečně přestal připitoměle hihňat a začal hrát zlýho chlápka. Jenže tomu jaksi schází věrohodná zápletka. Proč by někdo tahal kámošku někam do barabizny v pusté prdeli, aby jí tam mohli prcat kámoši, z nichž jeden je nějaká kudrnatá buzna a druhý šikanovaná vepřová tlama? Vždyť by stačilo jen trochu přidat a svlečna by mu lezla do trenek sama. Kaiser pěkně zakulhal, ale jinak nic moc, a kreace Chmely a Taclíka jsem nějak nepochopil. (05.05.2012)

Pro mě celkem zklamání. Film mě vůbec nevtáhl do děje, necítil jsem vztek, smutek či beznaděj a hlavou mi běhaly myšlenky, jak točili tu či onu scénu, místo toho, abych se zabýval obsahem těchto scén. Co mi však doslova vadilo, byly dost velké díry v příběhu, například historka policajtů o tom, že zastavili u nějakého auta, šofér je přepadl a odzbrojil - to by šlo, kdyby náhodou policajti nepřeváželi tři mladé násilníky a oním šoférem byl náhodou otec dcery, kterou ti násilníci zabili. Pořád jsem doufal, že se film vymaní z dosti běžné šablony pomsty, což se však taky nestalo a celkově to skončilo úplně nijak. Je to škoda, protože film měl svou syrovostí dobře našlápnuto a Ondřej Vetchý v roli zlomeného otce, hnaného čirou pomstou, byl perfektní. Škoda, škoda... (09.11.2013)

Vendeta nejlépe demonstruje, jak propastný je rozdíl mezi místní a zahraniční kinematografií. A nechci hned poměřovat s Hollywoodem, ať jsme spravedliví, vezmeme coby měřítko třeba kinematografii skandinávskou, která je často a ráda žánrově i tématicky Vendetě podobná. Narozdíl od severských krimi si ale Vendeta na surovost jen hraje, co Seveřané zobrazí explicitně, o tom se ve Vendetě jen mluví a násilí je víceméně obsaženo jen ve verbální rovině. Téma je sice zajímavé, rozhodně by si ale zasloužilo mnohem promyšlenější projekt. Tohle bylo zjevně šito horkou (debutantskou) jehlou. A navíc je to celé tak pitomé, scenáristicky úplně odfláknuté, jednání postav nelogické a k neuvěření, herecky špatně zvládnuté, to zvlášť u dětských herců. Když pak lesník jede na opačnou stranu než běží doktor mstitel a oba doběhnou k téže chatě, začalo mi připadat, že celá ta variace starozákonního moudra o oku a zubu je jen ztrátou času... (15.11.2013)