Vendeta

Plus k dobru za občasnou naléhavost, jinak bída. Postavy se celý film chovají přesně podle potřeb scénáře, herci nepřesvědčiví a co mě nejvíc sere, je, proč ten film není aspoň trochu odvážný, když už i u nás mohou vzniknout podobné žánrovky. Zkrátka sázka na jistotu, jejíž každý záběr jsme už někde viděli minimálně 400x (francouzské thrillery) a to vždy lépe. (05.11.2011)

Ondra sice hraje ještě intenzivněji, než Olda chlastá, ale fuckt, že nedokáže vytrhat nehty pár fakanům, co mu vyprcali dcerušku, mě jako fanouška pomstychtivých filmů vyloženě sral! Bude to asi tím, že to mělo být jakože doopravdy! A tak se všichni protagonisté chovali jako čuráci a já měl po skončení akorát tak chuť preventivně dokopat nějakého slizkého týnejdžra, abych mu připomněl hranici trestní odpovědnosti! (30.04.2012)

Slibný námět a výborní herci v hlavních rolích. Výtečná kamera i výprava. Provedení ale pokulhává. Taťka co chce zabít tři malé zmrdy co mu znásilnili a zabili dceru neváhá vysolit velké prachy za klid v duši. Pochopitelné. Překvapivě jakoby chybí několik důležitých scén, ke kterým události pomalu směřují, ale pak je střihnou. V tomhle autorský záměr nechápu. Zůstává pár logických lapsů, které ale mohou ukazovat na chybějící scény. Ondruš ví jak na to, ale vypravěčsky musí vyrůst. Na české poměry je to ovšem neskutečná pecka, kterou lze porovnat se zahraničními snímky. (16.07.2020)

Dlhšie som nevidel český film. Voľba padla na pokus o niečo súčasnejšie. Snaha o to, že aj v ČR ide urobiť thriller, ktorý nemá plnú prdel odkazov na českú minulosť. Keby sa jednalo o pilotný diel nového krimi seriálu, tak by som mal možno väčšie pochopenie. No takto vidím akože drsnú realitu pôsobiacu nepravdepodobne a nelogicky. Keby sa Olda ožral a nahý na záver zaspieval národnú hymnu, bolo by aspoň o čom hovoriť. Bohužiaľ, nie je o čom. (21.03.2013)

(52. ZLÍN FILM FEST) Plakáty jsou vyvedeny exploatačně, ale nakonec se před čímkoliv exploatačním uhne, a tak - alespoň to fyzické - násilí nevidíme. Upoutávka zase slibuje žánrovou podívanou, která bude stát na střetu dvou mužů, jejichž konflikt je nějak spojen s událostmi kolem napadení dívky stejně mladými kluky. Ve výsledku se ale jedná o umělecký snímek, jehož propagační strategie odpovídá jednomu z ústředních témat, kterým je manipulace, což se ale na konvence navyklým divákům nezamlouvá. Zatímco před zhlédnutím jsme dostáváli rozporné informace, při sledování jich máme po dobu tří čtvrtin akutní nedostatek. Na místo thrilleru, kde bychom jich měli nadbytek, abychom se mohli strachovat o hrdinu, se tak vzhledem k zvolené strategii jedná v první hodině o psychologické drama. Ve zbylé - necelé - půlhodině, kdy jsme dostatečně informováni, se přechází k překvapivě funkčnímu thrilleru, u kterého je ale relativizováno jakékoliv černobílé fandění kterékoliv ze dvou skupin, protože film až do závěrečných titulků zůstává morálně ambivalentní. Především psychologicky-dramatickou část považuji za formálně nebývale promyšlenou, a to nejenom na poměry debutů či českých filmů, protože vyprávění a styl, charakterizované záměrnými mezerami co do distribuovaných informací či prostorového určení, odpovídá vyšinuté mysli touhou po pomstě popoháněné ústřední postavě. To je zjevné především ze zvoleného ostrého střihu, kdy se skáče v čase dopředu a dozadu, a hudebního leitmotivu, který stírá hranice mezi hudbou a ruchem a který se objeví vždy ve vyhrocené situaci v souvislosti s postavou doktora porušujícího Hippokratovu přísahu. V závěrečném aktu se bohužel sklouzává k midcultovosti (užití Mozartovy hudby), ale sebeuvědomělost v podobě hry s Vendetou, o které se baví dvě postavy, umožňuje pobavený odstup a uznání za experimentování s žánrovými i diváckými očekáváními. (28.05.2012)