Sykt lykkelig
Happy Happy
Režie:
Anne SewitskyScénář:
Ragnhild TronvollKamera:
Anna MykingHrají:
Agnes Kittelsen, Joachim Rafaelsen, Maibritt Saerens, Henrik Rafaelsen, Oskar Hernæs Brandsø, Nils Christian Fossdal, Heine TotlandObsahy(1)
Pro optimistickou Kaju je rodina tou nejdůležitější věcí na světě - a tak o ni pečuje navzdory všem. Je oddaná manželka, která partnerovi promíjí celonoční výpravy s kamarády i nedostatek sexuálního apetitu. Stejně tak je milující matka synovi, u kterého budí jen výsměch. S úsměvem, občas dosti křečovitým, bere život takový jaký je. Až do okamžiku, kdy se do sousedství přistěhuje „dokonalý manželský pár“. Jsou úspěšní, krásní, vzdělaní, a aby toho nebylo málo: adoptovali sirotka z Afriky! To už je na Kaju trochu moc. Chce se jim vyrovnat - musí se s nimi spřátelit. Dokonalost sousedů však po několika setkáních mizí stejně jako idyla nového přátelství obou rodin. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (61)
Tenhle film není žádnej zázrak, ale je moc příjemnej. Je fakt, že je malinko předvídatelnej a zadrhává víc, než by bylo zdrávo, ale pořád jde o solidní kousek. Některé momenty jsou vtipné, jiné zase smutné a vážné. Ironický název to všechno jen podtrhuje. Hlavní hrdinka je v podstatě tragická postava, protože hledá lásku a touží po tom být milovaná a dělat lidem radost. Obsazení je zcela přesné a všichni herci hrají umírněně, civilně a není problém jim cokoliv uvěřit. Jedinými podstatnými chybami jsou asi motiv adoptovaného černošského chlapce, jehož symbolika mi nějak nedocvakla, a trošku očekávaná a jemně naznačovaná gay rovina. Jinak jde ale o veskrze příjemný film s krásnou kamerou, pohodovou hudbou a pár vtipnými okamžiky. Pro mě za 70%. ()
Maximálně tak usměvavé, řezat smíchy se ale rozhodně nebudete. Tentokrát jsem docela zklamaná. Od norů bych čekala víc, mají rozhodně lepší filmy, které ale nedobyly naše kina. Myslím si, že ani pěvecké vložky pánského kvarteta nebyly nutné, ale aspoň to trochu oživily, když jsem usínala. Vlastně bych se obešla i bez zpěvu Kaji..... Mám pocit, že bych se asi obešla bez toho filmu úplně. ()
Happy, happy - fun, fun. Vlastně celkem plesám nad tím, že Anne Sewitsky si nevybrala cestu klasické severské nekompromisnosti s vlastními postavami a vydala se vstříc středo a jihovýchodo-evropskému soucitu. Své postavy stále trestá za jejich pošetilé skutky, na druhou stranu dává najevo, že je naprosto v pořádku mít srdce a občas dát sbohem rozumu. Škoda jen, že Anne nás ke svým postavám nepustí blíž, tak abychom to jejich srdce opravdu slyšeli tlouct a nejen to tak nějak tušit. ()
Viděno v kině v Janských Lázních. Bylo nás tam dohromady šest + personál, který tvořil: Jedna pokladní, dvě šatnářky a dva trhači lístků, takže 6-5 pro diváctvo. Zachmuřené normalizační kino, že by to mohlo být takový potencionální Sundance po Česku :). Kdekdo s hrabalovským vnímáním světa by záviděl tuhle promrzlou atmošku, při které by mu bylo jedno, že konzumuje již naněkolikrát protřepanou severskou vodku..... ()
Ne každej den je severské posvícení. Musím se přiznat, že námět toho nabízel víc, než přinesl film. Snaha dotáhnout postavy do bodu, kdy divák sepíná ruce a tiše očekává následující děj, se prostě nevydařila. A ačkoli tohle Seveřani umí vcelku poctivě, tady je cítit fušeřina. Kromě této chybky na kráse bych připsala nějakou i nevýrazné postavě Stigveho. Pokud totiž někdo cíleně popisuje rodinný čtyřúhelník a pak tohle odflákne, je to ostuda (stejně jako prostor, který je věnován životu postav, trochu vázne). Dobrá je nenápadná symbolika, která vyvolává alespoň minimální potřebu zamyšlení, tíživý pocit, který je vyvolán díky dokonalé souhře počasí s dějovou linkou, a taky ten odraz severského venkova mě nenechává chladnou ani náhodu. Já jen doufám, že důvod, proč sever tak trpí na ty sebevraždy, nevyplývá právě odtud. ()
Reklama