Sykt lykkelig
Happy Happy
Režie:
Anne SewitskyScénář:
Ragnhild TronvollKamera:
Anna MykingHrají:
Agnes Kittelsen, Joachim Rafaelsen, Maibritt Saerens, Henrik Rafaelsen, Oskar Hernæs Brandsø, Nils Christian Fossdal, Heine TotlandObsahy(1)
Pro optimistickou Kaju je rodina tou nejdůležitější věcí na světě - a tak o ni pečuje navzdory všem. Je oddaná manželka, která partnerovi promíjí celonoční výpravy s kamarády i nedostatek sexuálního apetitu. Stejně tak je milující matka synovi, u kterého budí jen výsměch. S úsměvem, občas dosti křečovitým, bere život takový jaký je. Až do okamžiku, kdy se do sousedství přistěhuje „dokonalý manželský pár“. Jsou úspěšní, krásní, vzdělaní, a aby toho nebylo málo: adoptovali sirotka z Afriky! To už je na Kaju trochu moc. Chce se jim vyrovnat - musí se s nimi spřátelit. Dokonalost sousedů však po několika setkáních mizí stejně jako idyla nového přátelství obou rodin. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (61)
Nazvať toto romantickou komédiou môže len riadny cynik:) Je to také "nórske Carnage" (brať s veľkou rezervou, ide skôr o osobnú vzdialenú asociáciu), kde hlavnou témou nie sú ani tak deti ako štyria hlavný hrdinovia a ich osudy, pocity, vzťahy. Príjemná klubovka s poriadnou dávkou severskej poetiky... ()
Na severské kinematografii je prostě úžasné, jak okamžitě ztratíte pocit, že sledujete herce, a namísto toho se Vám zdá, že někdo nechal odloženou zapnutou kameru, jak v nějaké reality show. Tak přesvědčiví herci umějí Norové být, bez patosu, bez klišé, nenaápadné a přitom tak obrovské. Tento film je toho důkazem. ()
Divím se že se vůbec někomu chce ještě takovéhle filmy točit. Ani mě to nepřišlo šokující, ani trefné. Jedno klišé vedle sebe, morální hnus který se nedá omluvit a moc se ani nedá se o něm vyprávět příběh - rozhodně tedy ne tímhle způsobem. Co se tím vlastně myslelo? Určitě herečka co hrála Kaju byla hodně šikovná, a vůbec bych řekla že herectví nebylo špatné. Ovšem ten příběh? Postavy? Jednotlivé scény? Běhání nahých ve sněhu? Ty dvě děti? Někdy mám pocit že fakt asi nejsem z téhle planety. Smála jsem se když to mělo být krutě vážný, a ze scén na zasmání mi bylo na nic. Nechutný a svým způsobem hrozně ubohý film. Omlouvající nejhnusnější lidský povahy. Čekala jsem navíc, že když je to Norské, bude to alespoň kruté, nečekané, zvrhlé, nebo jakkoli zábavné. Když už chce někdo dělat tohle otřepané téma, má ho dělat alespoň nově. A ne pitomé klišé alá Hřebejk. ()
Ne každej den je severské posvícení. Musím se přiznat, že námět toho nabízel víc, než přinesl film. Snaha dotáhnout postavy do bodu, kdy divák sepíná ruce a tiše očekává následující děj, se prostě nevydařila. A ačkoli tohle Seveřani umí vcelku poctivě, tady je cítit fušeřina. Kromě této chybky na kráse bych připsala nějakou i nevýrazné postavě Stigveho. Pokud totiž někdo cíleně popisuje rodinný čtyřúhelník a pak tohle odflákne, je to ostuda (stejně jako prostor, který je věnován životu postav, trochu vázne). Dobrá je nenápadná symbolika, která vyvolává alespoň minimální potřebu zamyšlení, tíživý pocit, který je vyvolán díky dokonalé souhře počasí s dějovou linkou, a taky ten odraz severského venkova mě nenechává chladnou ani náhodu. Já jen doufám, že důvod, proč sever tak trpí na ty sebevraždy, nevyplývá právě odtud. ()
Maximálně tak usměvavé, řezat smíchy se ale rozhodně nebudete. Tentokrát jsem docela zklamaná. Od norů bych čekala víc, mají rozhodně lepší filmy, které ale nedobyly naše kina. Myslím si, že ani pěvecké vložky pánského kvarteta nebyly nutné, ale aspoň to trochu oživily, když jsem usínala. Vlastně bych se obešla i bez zpěvu Kaji..... Mám pocit, že bych se asi obešla bez toho filmu úplně. ()
Reklama