poster

Láska v hrobě

  • anglický

    Love in the Grave

Dokumentární

Česko, 2012, 79 min

Scénář:

David Vondráček

Kamera:

Jan Kadeřábek
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Wacoslav1
    ***

    Depka jak hovado. Na mě možná až příliš. Ne, že by to nebylo svým způsobem zajímavě natočený, ale od vyššího hodnocení mě odrazuje fakt, že jednak jsou mi hrdinové (hlavně ta věčně pochcaná, posraná ženská) fyzicky odporní a další věc je fakt, že až takhle mrazivě zobrazenou rekonstrukci cesty k úplnému sebezničení ani vidět nepotřebuju. Hlavní heslo? Svoboda především! I kdyby měl člověk chcípnout, tak musí zůstat svobodnej!!! Ehm tak tuhle filosofii jsem trochu nepochopil. Teda já neříkám, že nepatřím mezi lidi kteří nevedou svůj život k postupné sebedestrukci, ale tohle už je extrém i na mě. Silný 3* a nic co bych musel vidět znova.65%(5.3.2016)

  • blitzer
    ***

    Díky nedávné návštěvě Olšanských hřitovů jsem si vzpomněl na tento dokument, a přestože snímky tohoto typu moc nevyhledávám, ze zvědavosti jsem se na něj podíval. Myslím, že podobné osudy by se daly zfilmovat na příkladu kterékoliv jiné dvojice lidí bez domova, protože všichni bezdomovci musí procházet víceméně tím samým (zima, alkohol, podloudné získávání peněz atd.). Co mi na těchto lidech nejvíc vadí, je to, že si nedokážou přiznat pravdu a neustále si lžou do kapsy (přitom opak by mohl být oním světélkem na konci tunelu). Tak např. Honza nejdřív prohlašuje, že se o Janu dokáže bez problémů kdykoliv postarat a o pár desítek minut později tvrdí, že se sice mají rádi, ale ona musela odejít, protože jí nemá kam "uskladnit". Stejně tak se Jana utvrzuje v tom, že s Honzou bude "za každých podmínek", přičemž v dalším záběru se raduje z toho, že od něj utekla. Celé to korunuje Honza tím, když opakuje, že se cítí být šťastný, protože je absolutně svobodný... a ke konci: "co já můžu dělat, neudělám nic, protože nemám prachy". Taková svoboda je mu potom platná jako slabomyslnému svoboda projevu. V jeho případě totiž vůbec nejde o svobodu, nýbrž o únik před realitou, před nepřiznaným pocitem vlastní neschopnosti a zdánlivé bezmocnosti. Z tohoto pohledu lze nakonec zrelativizovat i samotný název dokumentu, protože je možné jen odhadovat, jestli spolu byli oba protagonisté skutečně z lásky, nebo si to jen vzájemně i sami sobě nalhávali.(10.12.2014)

  • swamp
    ****

    Vondráček sice připomíná časosběrku Třeštíkovou, ale z jeho dokumentu sálá trochu jiná energie. Líbí se mi, jak se režisér velice šikovně drží v mantinelech žánru dokument a daří se mu tyto hranice nepřekračovat a do dokumentu nevstupovat. Ústřední dvojice je rozhodně velice zajímavá, jen by možná neškodilo více poodkrýt jejich "předbezdomoveckou" minulost, a ne pouze "otec mě znásilňoval" či "otec mi uhořel". Jedním z nejmrazivějších okamžiků pro mě byl asi zlom v chování obou aktérů v momentě, kdy byli nadobro "vystěhováni" ze svého domova (čti: hrobky). A technická - nechápu rating "nevhodný mládeži do 15 let" - já bych to dal na školách povinně.(26.2.2013)

  • liborek_
    ****

    Film tématicky i formou připomíná Katku od Třeštíkové, je ale ještě autentičtější, se silnějším průvodním motivem hřbitova a běžnému člověku "bližším" prostředím bezdomovecké komunity. Nelehce se na to kouká, pokud člověk má zažitý určitý životní standard a nedovede si představit, že by např. sám pozřel jakési masné špinavé chuchvalce ukryté v odpadovém plastikovém pytli v kontejneru za nějakou jídelnou a ještě si to pochvaloval. Lze ale takto nahlédnout až k samým hranicím společenské degradace a k s tím spojené redukci lidských potřeb a nároků, jež jsou pro většinovou společnost nepředstavitelné. Nehodlám film pitvat, jen se pozastavím nad tím, jak se Jan snažil vnutit pocit, že bezdomovectví může být jinou - svobodnější - formou žití (jakési životní paradigma zcela odlišné od "normy"). Tato iluze se odhalí v momentě, kdy Jan přinese Janě natrhané kytky a ta mu místo poděkování řekne: "No ty kytky jsou mi ale k h***u, když nemám žadný peníze." Bezdomovectví, jak ho prezentuje a omlouvá Jan, nemůže být svobodnější alternativa žití, pokud ke svému ukutečnění a udržení potřebuje prostředky odvrženého paradigmatu... Není svobodnější, protože možnost volby se jim redukuje na minimum ovládané nutností sehnat pár korun na jídlo a chlast a na boj s delirickým alkoholismem. Jinými slovy, jejich poslední skutečnou svobodnou volbou je volba, že na vše budou kašlat a žít v nesvobodě lenosti a vlastních závislostí.(2.3.2013)

  • ORIN
    ****

    Historky z před záhrobí... Na téma bezdomovectví lze určitě natočit spoustu dokumentů mnoha způsoby, lze polemizovat o tom, jestli bylo dostatečně sděleno, proč se pozorovaný subjekt do takové životní situace dostal, atp. To podstatné z mého pohledu ale je, aby divák fenomén bezdomovectví z filmu dostatečně pochopil, pocítil atmosféru té (zdánlivé) bezvýchodnosti. A je celkem jedno, jestli je dokument ve snaze posílit autentičnost nasnímán kamerou za pár korun, jaká hudba doplňuje obraz a jestli vůbec. Lásce v hrobě se to dle nejen mého názoru dostatečně dobře podařilo. Vondráček svým pasivním přístupem (bezdomovcům nepomáhá, respektive oni pomoc ze zásady odmítají) rozehrává několikaleté sledování party hic na jednom opuštěném pražském hřbitově, kde se postupně vyprofilují dva hlavní aktéři (Jana a Jan). ***SPOILER*** Exponenciální průběh jejich života, který je plný sebeklamu a zdánlivé svobody, se obtiskává i do filmové formy - hřbitovní část, kde oba dva přežívají v relativním klidu, zaujímá největší část. Po vyhnání na ulici nemají události dlouhého trvání, dvojice se rozděli - láska je ta tam, Jana žebrá, krátce nato umírá. Z Honzy se stává totální troska. Režisér finální části nevěnuje příliš prostoru a účelnou zkratkovitostí dává vyniknout především předešlé hřbitovní "idylce". [==] Dramatická Valdobrevova hudba mi do filmu sice vůbec neseděla - dělat z toho strašně osudovou lovestory, která se navíc lusknutím prstu vypaří jako pára nad hrncem, je trochu přitažené za vlasy, ale jinak je Láska v hrobě jako časosběrný dokument poměrně působivý a donutí člověka přemýšlet o životních cílech a hodnotách.(14.10.2014)

  • - Film se natáčel v letech 2007 - 2011. (JoranProvenzano)

  • - Film se natáčel bez jakéhokoliv grantu na malou amatérskou kameru se zvukem v objektivu, i bez producenta a produkčního. (JoranProvenzano)

  • - Hlavní hrdina Honzík, který v dokumentu striktně odmítal pomoc lidí a jakoukoliv zdravotní péči, strávil rok po natáčení v léčebně, kde si léčil tuberkulózu. Léčbu porušil pitím alkoholu i kouřením. Později ještě téhož roku zemřel na důsledky podchlazení. Z pitevní zprávy bylo zjištěno, že v době úmrtí byl ve středně těžké opilosti. (DonQ)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace