poster

Láska v hrobě

  • anglický

    Love in the Grave

Dokumentární

Česko, 2012, 79 min

Scénář:

David Vondráček

Kamera:

Jan Kadeřábek
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • jerry12
    ****

    75%. Dokument, který je spíš takovým oknem do reality po vzoru Třeštíkové a ukazuje životy, které všichni vídáme kolem sebe, ale většinou si je ani neuvědomujeme a škatulkujeme, odsuzujeme, aniž bychom věděli, co za tím stojí. Nikdo nikdy neví, co člověka může potkat, bezdomovectví je problém, kterému je třeba pomáhat, ne jej prohlubovat tradičními předsudky. Absolutně svobodný život, který ale nese vysokou daň. Oproti Katce silně poučné a pocitově alarmující.(12.1.2014)

  • Radko
    ****

    "Mám Ťa rád a Ty máš rada mňa/ Vieme o tom dávno obaja" spievala začiatkom 90. rokov Slobodná Európa. V prípade nepodmienenej lásky to platí stále. Na akejkoľvek úrovni. Aj keby to malo trvať iba chvíľu. Jeden z takýchto príbehov je aj láska v objatí schátralého evanjelického cintorína. Opustené náhrobky, kríže a nemecké nápisy na kameňoch dokonale súznia s postupne sa rozkladajúcimi telami a mozgami dvoch bezdomovcov. Opustili samých seba, aby sa paradoxne v samoopustenosti našli. Ani vzťah nezabránil v pokračovaní načatej cesty rastúceho zmaru a rozloženia sa. Intimita a presvedčivosť nevyplýva len z dĺžky nakrúcania. Je predovšetkým dôsledkom toho, že ľuďom na dne je to v podstate jedno a za pár vľúdnych slov a nejaké to víno ukážu a povedia takmer všetko. Presvedčivé, smutné a tiesnivé. Pozn.: Snorlax v komentári kritizuje, že režisér nepomohol. Nuž, úskalia pomoci chudákom trochu poznám a) príliš často zásadnejšiu pomoc odmietajú z pocitu hrdosti alebo kajania sa (žijú tak biedne aby trpeli za vlastné hriechy), b) alkoholici komplexnejšiu pomoc ako fľašu odmietajú (museli by sa vzdať drogy), c) často ide o sociopatické osobnosti, ktoré pomoc odmietnu, bez ohľadu na hrozný stav (výkaly na oblečení, hnisavé rany, bezvedomie). Najlepšou terapiou je nadviazanie rozhovoru a drobná pomoc - nech ju použijú na čo chcú. Život im síce bohvieako nepredĺži, ale aspoň majú povedomie o akej - takej solidarite s bezmocnými. Nech sa nimi stali z akýchkoľvek dôvodov.(5.1.2014)

  • ORIN
    ****

    Historky z před záhrobí... Na téma bezdomovectví lze určitě natočit spoustu dokumentů mnoha způsoby, lze polemizovat o tom, jestli bylo dostatečně sděleno, proč se pozorovaný subjekt do takové životní situace dostal, atp. To podstatné z mého pohledu ale je, aby divák fenomén bezdomovectví z filmu dostatečně pochopil, pocítil atmosféru té (zdánlivé) bezvýchodnosti. A je celkem jedno, jestli je dokument ve snaze posílit autentičnost nasnímán kamerou za pár korun, jaká hudba doplňuje obraz a jestli vůbec. Lásce v hrobě se to dle nejen mého názoru dostatečně dobře podařilo. Vondráček svým pasivním přístupem (bezdomovcům nepomáhá, respektive oni pomoc ze zásady odmítají) rozehrává několikaleté sledování party hic na jednom opuštěném pražském hřbitově, kde se postupně vyprofilují dva hlavní aktéři (Jana a Jan). ***SPOILER*** Exponenciální průběh jejich života, který je plný sebeklamu a zdánlivé svobody, se obtiskává i do filmové formy - hřbitovní část, kde oba dva přežívají v relativním klidu, zaujímá největší část. Po vyhnání na ulici nemají události dlouhého trvání, dvojice se rozděli - láska je ta tam, Jana žebrá, krátce nato umírá. Z Honzy se stává totální troska. Režisér finální části nevěnuje příliš prostoru a účelnou zkratkovitostí dává vyniknout především předešlé hřbitovní "idylce". [==] Dramatická Valdobrevova hudba mi do filmu sice vůbec neseděla - dělat z toho strašně osudovou lovestory, která se navíc lusknutím prstu vypaří jako pára nad hrncem, je trochu přitažené za vlasy, ale jinak je Láska v hrobě jako časosběrný dokument poměrně působivý a donutí člověka přemýšlet o životních cílech a hodnotách.(14.10.2014)

  • liborek_
    ****

    Film tématicky i formou připomíná Katku od Třeštíkové, je ale ještě autentičtější, se silnějším průvodním motivem hřbitova a běžnému člověku "bližším" prostředím bezdomovecké komunity. Nelehce se na to kouká, pokud člověk má zažitý určitý životní standard a nedovede si představit, že by např. sám pozřel jakési masné špinavé chuchvalce ukryté v odpadovém plastikovém pytli v kontejneru za nějakou jídelnou a ještě si to pochvaloval. Lze ale takto nahlédnout až k samým hranicím společenské degradace a k s tím spojené redukci lidských potřeb a nároků, jež jsou pro většinovou společnost nepředstavitelné. Nehodlám film pitvat, jen se pozastavím nad tím, jak se Jan snažil vnutit pocit, že bezdomovectví může být jinou - svobodnější - formou žití (jakési životní paradigma zcela odlišné od "normy"). Tato iluze se odhalí v momentě, kdy Jan přinese Janě natrhané kytky a ta mu místo poděkování řekne: "No ty kytky jsou mi ale k h***u, když nemám žadný peníze." Bezdomovectví, jak ho prezentuje a omlouvá Jan, nemůže být svobodnější alternativa žití, pokud ke svému ukutečnění a udržení potřebuje prostředky odvrženého paradigmatu... Není svobodnější, protože možnost volby se jim redukuje na minimum ovládané nutností sehnat pár korun na jídlo a chlast a na boj s delirickým alkoholismem. Jinými slovy, jejich poslední skutečnou svobodnou volbou je volba, že na vše budou kašlat a žít v nesvobodě lenosti a vlastních závislostí.(2.3.2013)

  • Johnny Violent
    **

    Bezdomovectví je problém. Jak už psal Orwell ve skvělý knížce "Down and Out in Paris and London," jako chudák se za svou chudobu většinou stydíte, a často kvůli tomu vykládáte drahé lži. Věčné shánění základních věcí ústí v pohyb odnikud nikam, zimu léčíte laciným chlastem, ubíjející nudu nekvalitním fetem, a nemáte ani nápad, jak z toho ven. A nejhorší na tom je, že si nakonec zvyknete. Odmítám postoj takzvaně civilizované společnosti, že si všichni lidé na ulici můžou za svoji situaci taky, stejně jako přehlížení houmlesů takzvaně normálními lidmi, pro něž často ani lidmi nejsou, nenávidím hřebíky na lavičkách a tak dále, a tak dále, nicméně to, co jsem viděl v tomhle dokumentu, byli přes pohnuté osudy naprosto vymletý a vychlastaný lidi, kteří vyřvávají o tom, jak jsou svobodní, a podobně jako špinavci s čírem na hlavním nádraží, lející iron přes chleba, nevidí, že jsou těmi nejmíň svobodnými ze všech. Vůbec mi z toho nebylo dobře.(7.4.2017)

  • - Film se natáčel v letech 2007 - 2011. (JoranProvenzano)

  • - Film měl původně reflektovat sociální (pod)úroveň pražských bezdomovců. Až během natáčení se režisér rozhodl pro změnu celého konceptu dokumentu a zaměřil se na peripetie ústřední dvojice. (=woody=)

  • - Film získal roku 2012 cenu na Festivalu nezávislého filmu v Římě v kategorii nejlepší zahraniční dokumentární film. (JoranProvenzano)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace