Vlasy

K téhle éře jsem měl vždycky poměrně blízko, i když sám se za hippíka rozhodně prohlásit nemůžu. Forman se ukázal v poněkud jiném světle a dokázal, že to dokáže... Snové vize na LSD, muzikálová čísla, to všechno ve filmu klape jak má, k tomu už tradiční téma mladých lidí, hledajících si své místo ve světě - tady Forman ani chybovat nemohl. Herecky to zvládli všichni slušně, pozornost na sebe strhává Williams, který je duší celého příběhu. A samozřejmě krásné písničky, zj. moje oblíbená Good morning starshine... přesto nemůžu říct, že by šlo o srdeční záležitost. 80% (03.07.2006)

S három mám problém. Iste, ako revolučne naladenému pubertiakovi, vlasy rebélie a vzdoru proti vojne a establišmentu, voňali. Och: a ako! Tie tézy aj po rokoch zostali: vojny rozohrávajú psychopati, zomieranie v nich je riadenou reguláciou a riešením nezamestnanosti mladých, láska nech je určená momentálnym očarením a mocným tohto sveta ukážeme, že sa dokážeme presadiť aj na rádovo minimálnej majetkovej úrovni. Lenže tu je práve ten problém: hoci film slovne deklaruje tieto a podobné hipi tézy, tak v správaní sa bandičky, vedenej Vodcom sa začínajú čoraz viac objavovať momenty, ktoré hipíkov posúvajú k neznesiteľným jupíkom. Čo sa vlastne aj v skutočnosti stalo - rozbláznené deti lásky a ne-majetku, čistého batikovaného altruizmu indických vonných tyčiniek vyrábaných ručne (nag čampi) sa postupne stali ambiciózni mladí, ktorých ideály transformovali do dnešných neznesiteľných vševediacich manažérov (to už sú potomkovia pôvodných hipíkov). Nuž ale ja som nechcel popis reality, ja som chcel sen, a to sa Formanovi podarilo len čiastočne. Film akosi zastaral - pesničky sú také skôr popové, rebélia miestami trápna, hlavní predstavitelia zvolení dosť nešťastne (napr. tá Šejla ako femme fatale - čo ja viem) atď. Ale myšlienky víťazia a hlavne: film som videl štyrikrát, z toho tri razy v kine. A to sa počíta: čo uzretie to hviezdička. A. A. A. Aj za tie ideály. (20.03.2016)

Výborná hudba a květinový příběh, herecké výkony, taneční čísla, vygradovaný a působivý konec, který tak trochu připomene například konec české Jízdy, kdy jde celou dobu jakoby jen o srandu a povyražení a v závěru je divákovi uštědřena řádná rána palicí. Akorát tady má závěr zřejmě širší dosah i význam, než v Jízdě. Jediným problémem je, že tenhle film pro mě znehodnotil čas, neřekla bych tedy, že se jedná vyloženě o nadčasovou záležitost (krom některých univerzálních myšlenek, co film sděloval, např. na téma rasismu). Takže aby zážitek z filmu dosáhl maxima, je třeba vrátit se v čase do doby vzniku a omládnout tak na patnáct až osmnáct let. Ti, kterým se to podaří, ať si přidají tu pátou *. PS: Nejlepší role Treata Williamse! (24.08.2013)

Poutavý příběh, nádherný soundtrack a strhující závěr. Jenže Forman mezi to nevložil božskou choreografii, nezaměnitelnou atmosféru ani nic, co by měl dobový muzikál mít. A to nedokážu odpustit tím spíš, že se nejedná o originální počin. Písně jsou dokonalé, ale jsou jen poskládané za sebe tak, jak je fanoušci muzikálu očekávají a tak, jak mají a musí být. Ale chybí moment překvapení a dostávám jen božskou hudbu, kterou v této filmové podobě neberu. (02.05.2005)

Často se setkávám doslova se šokem, když někomu řeknu, že mi mi nelíbí Vlasy Miloše Formana. Skoro, jako by bylo povinností, aby se mi líbili filmy ověnčené oskary nebo z horních příček jakéhokoliv žebříčku. Protože je to jev poměrně častý, rozhodla jsem se dopsat k Formanových filmům komentář. V obecné rovině jsou je cizí většina filmů pojednávající o květinových dětech a feťácích. Je to skupina lidí, se kterými nedokážu sympatizovat. Nesednou mi ani filmy z amerického prostředí. Je to prostě způsob života, chování a smýšlení, který je mi vzdálený, proto podobné filmy ani nevyhledávám. Ale na druhou stranu - nelze je minout. Nejsou mi extra blízké ani muzikály, ale dokážu se přesto přenést. Nevylučuji možnost, že mě zaujme nějaký americký muzikál o feťácích, ovšem případ Vlasů to zrovna není. Byť jsem film viděla nejméně třikrát, pokaždé s odstupem let, ale nikdy ke mě nepronikl. Připadala jsem si jako pozorovatel z velké dálky, necítila jsem se vtažená do děje, hlavní představitelé si nezískali mé sympatie a na konci nenaskočili ty správné emoce. Od filmu očekávám osobní poselství, ta pověstná chemie, pochopení díla. To nenastalo. Hlavní posleství jsem pochopila, ale přesto se mě film nedotkl. Neviním z toho Miloše Formana. Jako člověka ho mám ráda, jsou mi sympatické jeho názory, ceníme si stejných knih, máme rádi stejnou muziku, líbí se mi co říká, ale přesto se ve filmech míjíme. Ne že bych to opakovaně nezkoušela a najdou se i dva filmy, které se mi od něj líbí a které mě osolovili. Leč Vlasy to bohužel nejsou. Moje hodnocení nevyjadřuje nic o kvalitě filmu, jsem přesvědčená, že je natočený dobře, jenom nespadám do cílové skupiny diváků, pro které je určen. Zdejší hodnocení vyjadřuje pouze můj osobní postoj, který jsem zde náležitě vysvětlila. Děkuji za pochopení!                                                                                                                                                                                                                          Zajímavé komentáře: mupimup, Prochy84 (09.05.2014)