Vlasy
-
Hair
-
Vlasy
Muzikál / Komedie / Drama
USA / Západní Německo, 1979, 121 min
Režie:
Miloš FormanScénář:
Michael WellerKamera:
Miroslav Ondříček, Richard C. KratinaHudba:
Galt MacDermotHrají:
John Savage, Treat Williams, Beverly D'Angelo, Annie Golden, Dorsey Wright, Don Dacus, Richard Bright, Nicholas Ray, Charlotte Rae, Miles Chapin, Suzanna Love, Michael Jeter, Charlayne Woodard, Laird Stuart, Melba Moore, Grand L. Bush, Adrienne King, Peter Maloney, Fern Tailer, Charles Denny, Herman Meckler, Agness Breen, Ellen Foley, Antonia Rey, Héctor Mercado, Nell Carter, Renn WoodsProducenti:
Michael Butler, Lester PerskyStřih:
Alan Heim, Lynzee KlingmanScénografie:
Stuart WurtzelKostýmy:
Ann RothHodnocení uživatelů
Premiéry
Nevhodný mládeži do 12 let
V kinech
od:
|
17.07.1997 Bontonfilm |
|---|---|
|
V kinech
od:
|
01.08.2018 AČFK |
V kinech
od:
|
13.09.2018 ASFK |
V kinech
od:
|
14.03.1979 United Artists |
|
Na DVD
od:
|
03.09.2007 Bontonfilm |
|
Na DVD
od:
|
28.08.2011 Bontonfilm |
|
Na DVD
od:
|
24.12.2011 Bontonfilm |
meave
Vlasy ako prejav slobody, takej, po ktorej bažíme všetci, oslobodenej od balastu, peňazí i zodpovednosti. O túžbe vo vnútri človeka aspoň občas urobiť niečo úplne bláznivé, ale aj o cene, ktorá je vysoká, o odvahe, ktorá sa vytráca vekom, o konvenciách, mieri. O deťoch kvetín, ktoré ešte nevedeli, že sú súčasťou čohosi jedinečného a neopakovateľného. Skvelá hudba, farebnosť a silný príbeh ma dostal ako šestnástku a jeho čaro sa nevstrebáva vekom ani počtom zhliadnutí. Stále neprestávam čudovať, že nič nedokáže ľudstvo odvrátiť od nutkania znovu a znovu sa púšťať do rovnakých, vopred prehraných, bitiek, do chuti zabíjať životy, lásky a ilúzie rovnako, ako to niekto predtým urobil nám. Je to môj prvý muzikál z veľkého plátna. Obsadil prvú priečku a drží sa. Milujem rovnako zodpovedného Clauda ako aj Bergera a viem sa stotožniť s oboma. A keby v parku požičiavali kone, minula by som zaručene všetky drobné :o) Skvelé.(15.9.2005)
Niktorius
Poněkud nostalgické zpívající kukátko do doby vlajícíh kadeří, kultu tuláckého života a války ve Vietnamu. Forman se nedrží podle klasických postupů při natáčení filmového muzikálu - kamera je netypicky líná a často (na můj vkus až příliš často) úplně statická a choreografie je, mírně řečeno, velice benevolentní. Naproti tomu mají Vlasy na muzikálové poměry nezvykle silnou dějovou linii (podpořenou skvělými hereckými výkony), která se mi s blížícím se koncem zamlouvala stále víc. Vlasy jsou filmem, do kterého je třeba pořádně se zakoukat a přistoupit na jeho hru; pak najednou zjistíte, že původně triviální blbůstka o životě květinových dětí (prošpikovaná písněmi s provokativními texty) se mění v působivé a promyšlené dílo, chytře se otírající o přistup US Army k vietnamské válce. Formanova režie je sice místy lišácká, ale v celku docela usedlá, což spolu se zaspávající kamerou mírně kazí jinak velmi dobrý dojem. A taky si myslím, že kdyby Vlasy režíroval Oliver Stone, byl by to teprve ten pravej nářez! :-)(18.10.2007)
igi B.
Čtyři a půl zlatého vlasu tenkrát ještě ne děda Formana... Jen půl vlásku chybí k věčnosti. Jo, to člověk musí ale rozumět kosmickýmu vědomí...:-) A vlastně - když se člověk podívá na to, kam se svět za to čtvrstoletí od natočení filmu dostal, bez rozpaků to hodnocení zaokrouhlím nahoru. Tenhle příběh, muzikál ani film jen tak nezestárne... - - - P.S. Privátně jsem ještě navíc ujel na tom nádherném čokoládovém Lincolnu Continental 68 Convertible...(29.12.2005)
sud
Výtečný muzikál se skvělými písničkami. Odhaluje zvyky hippies, jejich názory a postoj nejen k válce ve Vietnamu ale i k řádům a vůbec k celému světu. Protest je obsažen i v textech písní, některé z nich jsou opravdu hodně provokující a ožehavé. Ty písně oslovily a oslovují snad každého milovníka populární hudby, a kdyby ho neoslovily, tak ho osloví alespoň obnažená Beverly D'Angelo :-). Všichni odvádí dobré herecké výkony, nejlepší asi Treat Williams. Miloš Forman dokázal, že ani muzikál mu není cizí. Ovšem tento film dostává své diváky a obdivovatele až po letech.(30.12.2005)
Aidan
Pokus o návrat do květinových šedesátých let. Žel už nějak nedokážu cítit sympatii k hippie ideálům té doby. Všichni byli v pohodě, žili jen pro dnešek, milovali volnost... Ty hodnoty znějí tak lidumilně, ale přitom klamou zevnějškem. Byla to také kultura sobectví, dětinské nezodpovědnosti, naivního pacifismu, sebezničující vzpoury. Nemám potřebu si ji idealizovat.(19.5.2006)