Vlasy

Poněkud nostalgické zpívající kukátko do doby vlajícíh kadeří, kultu tuláckého života a války ve Vietnamu. Forman se nedrží podle klasických postupů při natáčení filmového muzikálu - kamera je netypicky líná a často (na můj vkus až příliš často) úplně statická a choreografie je, mírně řečeno, velice benevolentní. Naproti tomu mají Vlasy na muzikálové poměry nezvykle silnou dějovou linii (podpořenou skvělými hereckými výkony), která se mi s blížícím se koncem zamlouvala stále víc. Vlasy jsou filmem, do kterého je třeba pořádně se zakoukat a přistoupit na jeho hru; pak najednou zjistíte, že původně triviální blbůstka o životě květinových dětí (prošpikovaná písněmi s provokativními texty) se mění v působivé a promyšlené dílo, chytře se otírající o přistup US Army k vietnamské válce. Formanova režie je sice místy lišácká, ale v celku docela usedlá, což spolu se zaspávající kamerou mírně kazí jinak velmi dobrý dojem. A taky si myslím, že kdyby Vlasy režíroval Oliver Stone, byl by to teprve ten pravej nářez! :-) (18.10.2007)

Co se týče muzikálů a teď myslím hlavně ty filmové (to co dělá Soukup, Ledecký a spol .. to nejsou muzikály) jsem těžká konzerva. Klasikou pro mne je Singing in The Rain a Finians Rainbow... Z těch modernějších jsem ještě schopen zkousnout Skycraper, Producents nebo South Pacific... Takže je vám jistě jasné, že když jsem poprvé zhlédl tenhle film s kupou mániček, byl jsem mírně v šoku stejně jako z nich byla tehdy v šoku ta slušňácká část USA... :-). Jenže pak přišel přijímač a závěr... Byl jsem otřesen, ten konec jsem nečekal ač to vlastně k němu celé směřovalo. A tak stejně jako Jesuse jsem si tenhle těžce protiválečný muzikál oblíbil. U těch některých starších z nás pak delší vlasy (možná i díky Vlasům) vyjadřovaly touhu po svobodě, nespoutanosti a byly jistou formou odporu či ukázky postoje. Snad proto komančové tak zuřivě pronásledovali vlasatce a některé mladší dokonce pod různými pohrůžkami nutili k ostříhání. Film vás zcela pohltí, jako proutkem se přenesete do šedesátých let, freelove a kuřivo (případně něco tvrdšího)bylo nedílnou součástí života mladých. Ovšem jen do doby než vám přišel povolávací rozkaz k nástupu na výcvik, po kterém vás čekala věčně vlhká džunglí zarostlá země na druhém konci světa... Doporučuji sehnat si samostatně i OST! Tak Good Morning Starshine... * * * * * (08.11.2013)

Nádhera. A kultovní záležitost. Kdysi prý Miloši Formanovi tvrdili, že je to pořád ještě příliš evropský film. Samozřejmě, nejsa Američan, to nemůžu tak úplně posoudit. Ale mám dojem, že film o svobodě může mnohem lépe natočit ten, kdo přichází z komunistického Československa, než ten, kdo se rochní v americké svobodě, a pro její permanentní přítomnost si ji naplno není schopen uvědomit. (04.01.2006)

Vlasy jsem chtěl vidět už jenom proto, že je natočil Miloš Forman. Nicméně je třeba se připravit na fakt, že se jedná o muzikál a pokud Vám sedí sedmdesátková a osmdesátková muzika hippies generace, tak si to patrně i užijete. Já jsem s muzikou dost šíleným způsobem zápasil, ale jednotlivé postavy to perfektně vynahradily. Pan Forman totiž ani v tomto případě nezapomněl vykreslit pocity jednotlivých postav a tak, i přes pro mě nezajímavou hudbu, bylo na co koukat. Vrcholem je závěr, u kterého stálo tu hodinu a půl vyčkat. (05.03.2012)

Nejsem zvláštní obdivovatel Miloše Formana, tohoto rodáka z Čáslavi, který je rok od roku módnějším tvůrcem a znalost jeho kompletního díla patří k lepšímu jménu. Nicméně už od dětství mě provází láska k jeho dvěma filmům, právě k Vlasům a k Valmontovi. Všechno ostatní beru víceméně vlažně. Samozřejmě, že po seznámení se s jeho ranou tvorbou je mnohem snazší v jeho pozdějších filmech identifikovat jeho typické znaky, ale tak je to přece během každého procesu, když se někomu věnujeme intenzivněji. Aktuálně mám za sebou nevšední zážitek kino projekce šílené archivní kopie z NFA. Toto bych raději nezažila, přeci jenom barevné širokoúhlé hudební filmy jsou tu od toho, aby své diváky zaplavily nádherou a kvalitním zvukem. Naštěstí mám ještě v dobré paměti lepší kopie a z nich mohu vycházet i nadále. Je nade vše jasné, co se Milošovi líbilo na celém tématu a proč si uhájil realizaci Hair i anachronicky proti proudu času. Miloš dává tomuto muzikálu skvělý humor, nezbytnou českou zálibu v trapnosti a hlavně široké srdce, které je sto pojmout všechny bolesti západního světa. Choreografie je velmi živá, dialogy do ní přecházejí přirozeně a lehce, je zkrátka radost prožít si těch pár dní před Claudeovým narukováním a zjistit, kdo to byl prostovlasý Berger. Závěrečná pointa v Nevadě mrazí více, než jakékoli jiné soudobé vážné drama a my se přes to všechno můžeme prosmát od začátku dokonce. Souznění s partičkou volnomyšlenkářů je univerzální a nemusí nutně apelovat na naše názory k válce ve Vietnamu. Květinová mládež nebyla o tolik jiná něž jakákoli před ní nebo po ní. Mít ostré nebo snobské rodiče není nic zvláštního, otázky kolem svobodného mateřství jsou stále stejné, podobně jako postoj k vlastní identitě. Věk vodnáře možná přinesl určitý postoj a styl, ale Hair dokázali překonat propast času ve jménu přátelství. (13.12.2012)