Kids

Vzpomínám si, jak jsme kdysi na gymplu byli na tomto filmu jako na povinném školním představení, a celá třída včetně mě měla z tohoto filmu ohromnou prdel (což jistě neměli pedagogové v úmyslu). A když jsem ho nedávno viděl znova, bavil jsem se snad ještě víc. Tudíž se domnívám, že údajný osvětový význam tohoto díla je poněkud diskutabilní. Ale jako sonda do života newyorské mládeže z nižších sociálních vrstev je to, pokud mohu soudit, docela věrohodné, občas sice trochu přehnané, ale ještě ne tolik jako Ken Park. (28.07.2004)

„When you're young, not much matters..“ Prkno, intoxikace, deflorace a zevlování Velkým jablkem, co nikdy nespí (s gumou). Clark bez příkras a soudů o mládeži, která žije výhradně přítomností a co beránkem se může stát, jen když ji oddělíte od stáda. A rodiče, potažmo dospělí? Ti tu mají stejnou roli jako v groteskách Toma a Jerryho.. Nějaký message v tomhle pulzujícím coming-age nehledejte, spíš jen poznatek, že soulož na posteli s plyšáky by už sama o sobě měla být trestným činem.. (09.05.2023)

Kids sú pomerne jednostranným pohľadom režiséra Clarka na život súčasnej mládeže. Snímka ukazujúca každodennú realitu a skazenosť partie mladých ľudí, ktorých život závisí na sexe, alkohole a drogách na mňa rozhodne nezapôsobila až tak ako som očakával. Clarkov realistický prístup je určite hodný obdivu, nachádzame sa nezávislých vodách a preto určite od snímky neočakávajte zábavu pre celú rodinu vhodnú na nedeľné popoludnie, i keď napriek kontroverznému obsahu je snímka určená prevažne mladým ľudom, pre ktorých má pôsobiť ako varovanie. Clark sa nesnaží odpovedať na otázky, ktoré film nastoľuje, je len nezúčastneným pozorovateľom ukazujúcim krutú, i keď treba povedať, že až príliš jednostrannú realitu a taktiež neodsudzuje životný štýl prezentovaný vo filme, teda necháva diváka, aby si sám odpovedal na otázky. Tentokrát by som k negatívam pripočítal aj celkové nezávislé vyznenie snímky a hlavne fakt, že Kids nemajú prakticky žiadny príbeh, i keď občas je pomerne zručne načrtnutý - dievča nakazené AIDS - sú len sledom viac či menej zaujímavých epizódok. Je to snímka, ktorá ma nedokázala dostatočne osloviť a ani ma príliš nešokovala, ba naopak, pomerne často som sa pri filme nudil, no hlavne preto, že obsahuje pomerne zaujímavú myšlienku ho nedokážem úplne odsúdiť. (04.01.2008)

O něco dřívější, notně syrovější a realističtější Prci, prci, prcičky... No jo, generace dnešních rodičů, co doufá, že to mají jejich děti jinak. Zase ale na druhou stranu z vlastní zkušenosti vím, že minimálně půlka z toho vyroste. Blbé je, že půlka ne. Takový ten film, který je dobrý svou nepříjemností. Hlavní hrdina je až nádherně nesympaticky na pěst. Chlöe byla neskutečná... Poslední půlminuta filmu je top. V podstatě shrnuje celý děj. (24.02.2021)

Díky svému silnému společenskému odkazu se Kids mohou i po letech řadit na přední místa mezi snímky, které se absolutně neohlíží na „morálnost“, neustále diváka tlačí do té nejhlubší deprese, kladou tabuizované otázky. Pravděpodobně nejvíce diskutovaným aspektem snímku je jeho přístup k násilí, k sexualitě, drogám a jeho živé vyobrazování. Jeho uchopení je platné i po letech (když se občas z doslechu dozvím, jak se dnešní šestnáctiletí, ale i třináctiletí, baví, tak mi jde mráz po zádech - doba se nenávratně mění, před několika lety si školáci pod lavicí prohlíželi pornočasopis, dnes na školách jedou drogy, v tašce místo učebnic nosí nože), z podobně laděných snímků na mě ale podstatně více zapůsobila například na první pohled průměrná (o to víc zajímavá a působivá) Třináctka režisérky Catherine Hardwicke. (27.07.2007)