Kids

New York, I Love You: Clark-Korine edition. Zpocený, špinavý, dehtem i na břiše zachlou mrdkou smrdící průtah vnitřnostmi (a nikoli duší) Velkého jablka, kde se pod klimatizačními skleníky vaří neukotvený sotva zletilý low life, jehož jediné pojítko se skutečným světem je HIV v krevním oběhu. Instantní láska a zhulení filmem. Clark byl samozřejmě kontroverzní klasika, kterou jsme jeli ve škole na přelomu milénia, očekávaje, že takhle bude ta naše puberta vypadat, ale New York není Praha I guess. Po letech jsem se k režisérovi vrátil poté, co jsem propadl jeho fotografiím ze série Tulsa a asi mu ještě hodně dlužím. (03.04.2023)

Pokud by chtěl někdo propagovat antikoncepci, mohl by jako reklamu používat tenhle film - realistický, nepřikrášlený, syrový pohled na (nejen) americké teenagery, tyhle dětičky si určitě nezamilujete. Jistě se vám v hlavě vylíhne otázka, jestli vůbec do dnešního světa přivádět děti (zvláště ve větších městech). 55% (15.04.2009)

Film Kids jsem viděl před drahně lety v pravě telecím věku coby tehdejší a údajnou skejťáckou modlu. Ne náhodou jsem v té době dráždil místní policisty výtržnostmi na skejtu nebo bruslích, seznamoval se punkovou a tvrdě rokovou hudbou vůbec a na ženské přirození jsem si nesáhnul ještě monoho let po tom :D, nicméně tehdá mě film opravdu zasáhnul a to v mnoha směrech. Předně jsem nemoh pochopit, jak může zmíněná mládež být tak zvlčilá, vždyť to mělo na míle daleko od toho, co jsme zažívali na vesnici u nás. Tady taky sice jely drogy, drobná kriminalita i sex, ale to všechno jsme do určité doby sledovali z povzdálí, přes okno sousedovic pokoje nebo v na tajnajnačku zakoupených erotických časopisech. Každopádně tehdy jsme i přes drobné rébélie měli úctu k dospělým a k rodičům především - sám si vzpomínám, jak jsem se ke svému prvnímu pivu nechtěne přiznal sám po trefně položené otcově otázce. Ale zpět k filmu. Autor poměrně surovou formou zachytil celkem vyhrocené vztahy mezi skupinkou kámošů a přátel, vztahy k rodinám a okolí, které by se sotva daly nazvat ideálními. To vše pochopitelně s brutálními následky, což byla hlavní věc, které mě tenkrát tak šokovala - skoro bych řek, že úplně stejně, když nám v rodinné výchově poprvé přednášeli o aids, dobře si vzpomínám, že jsme byli jak zařezaní. Pro mě je to tedy film značně zásadní a díky svému kontroverznímu pojetí a neomalenosti působí účinně i takřka po dvaceti letech! (24.04.2014)

Občas se po letech k nějakýmu filmu vrátim a musim pozměnit hodnocení i komentář. Kids jsem poprvé viděl někdy v době, kdy jsem byl o něco mladší než hlavní postavy v tomto filmu, a tenkrát mi to přišlo docela cool a vlastně jsem chtěl mít taky nějakou podobnou partu kamarádů, poflakovat se s nima od ničeho k ničemu a třeba od nějaký kámošky chytit pohlavní nemoc. Nic hlubšího jsem v tom tenkrát neviděl. Když se na to koukám dneska, tak musim uznat, že Larry Clark, kterej tehdy točil svůj první film a do hlavních rolí obsadil různý tehdy naprosto neznámý začínající herce, případně úplný neherce, který posbíral někde na ulici, vytvořil opravdu pozoruhodný dílo, který za těch 30 let od natočení vůbec nezestárlo. Naopak ještě navíc získalo jakejsi kultovní status. Každou chvíli na mě někde vyskakuje ta notoricky známá fotka, kde partička jde po travnatym ostrůvku mezi silnicema, a každej hned pozná, že je to z Kids. Škoda, že Clark ve svý další tvorbě odbočil spíš k nějakýmu soft-pornu, kde je to převážně o snaze diváka šokovat, ale ta hlavní myšlenka filmu se ztrácí někde v pozadí všech těch sexuálních scén. Tady se o sexu hlavně kecá a těch vyloženě sexuálních scén je tu na Clarkovy poměry ještě málo a jsou hodně decentní. Taky tady Clark tolik netlačí na pilu a měl jsem z toho pocit, že je to opravdu ze života. Chválim taky to, že tady ty postavy hrajou opravdu mladý herci, kterejm je cca těch 17-18 let. Mezi nima můžete vidět třeba debutující Chloë Sevigny nebo Rosario Dawson. Příznačný je i to, že jeden z hlavních herců spáchal o pár let později sebevraždu, druhej se pro změnu předávkoval. Neřikám, že je film dokonalej, občas se trochu vleče, občas je to chování postav tak trochu postavený na hlavu, ale ty 4 hvězdy si to zaslouží. (24.03.2024)

Díky svému silnému společenskému odkazu se Kids mohou i po letech řadit na přední místa mezi snímky, které se absolutně neohlíží na „morálnost“, neustále diváka tlačí do té nejhlubší deprese, kladou tabuizované otázky. Pravděpodobně nejvíce diskutovaným aspektem snímku je jeho přístup k násilí, k sexualitě, drogám a jeho živé vyobrazování. Jeho uchopení je platné i po letech (když se občas z doslechu dozvím, jak se dnešní šestnáctiletí, ale i třináctiletí, baví, tak mi jde mráz po zádech - doba se nenávratně mění, před několika lety si školáci pod lavicí prohlíželi pornočasopis, dnes na školách jedou drogy, v tašce místo učebnic nosí nože), z podobně laděných snímků na mě ale podstatně více zapůsobila například na první pohled průměrná (o to víc zajímavá a působivá) Třináctka režisérky Catherine Hardwicke. (27.07.2007)