Z makové hůrky

Goro Miazaky podruhé, tentokráte ovšem kvalitně, hlavně díky ději, který tentokráte není tak brutálně odfláknutý (což ovšem nepřipisuju taťkovi Hajajo Mijazakimu, který psal scénář, jako spíš tomu, že tenhle film nemá dějově tupou předlohu). Tenhle film u mě boduje tím, že je malý s osobní a tak nějak hřejivý (což například taková Princezna Mononoke není a proto je nedostižná, ale to je zas na jiné téma), postavy jsou tu sympatické a celé to má takovou příjemnou atmosféru, které dopomáhá zasazení do přelomu 50/60 let a studentoidní postavy, ovšem modlím se ku všem pohanským bohům celé Evropy, Ghibliané, příště tomu nasolte koňskou dávku fantasy, nebo konečně zkuste sci-fi, nebo něco dramatického, ale... Už ne nic takhle nekonfliktního a vzájemně zaměnitelného, protože včera jsem viděl Zvedá se vítr od Hajaja a nemůžu si pomoct, tyhle filmy jsou si pocitově tak podobné, až to bolí, což nesluší jménu Ghibli ani jménu Mijazaky, pro tyhle dvě jména je totiž finální resumé "Dobrý film" spíš urážkou na cti, jíž by měl následovat souboj na ostří rohu jednorožce. "´Trochu úcty, ty druhořadý alchymisto!!´" PS: ano, vlastně kritizuju i vyzdvihuju ty samé věci, vesmír se s tím bude muset smířit. (17.06.2014)

Mládežnícka romanca s eko podtextom. Už keď to po sebe prečítam, jemne ma napne. Pretože hoci spisovatelia, spisovateľky a rad scenáristov sa roky snažia, z tohto kanála väčšinovo tečie buď ružovo sladkasto lepkavý odpad so snahou o "autentickú reč" a "vnímanie očami hrdinky" alebo prepálené aktivistické dielo. Preto niet čudo, že z tejto oblasti kultúrneho konzumu dáva veľa potenciálnych spotrebiteľov ruky preč. Chyba, vážení! Aj v tejto oblasti (zhruba ako v každej inej) sa vyskytuje pod nánosmi komerciou ponúkaného braku tak 15% hodnotných záležitostí. Príbeh zasadený do mojej najobľúbenejšej doby (60. roky) výtvarne potvrdzuje túžbu premiestniť sa časopriestorom do Japonska v čase prípravy olympiády a prežiť si tam vlastný dobrodružno-enviro-vzťahový príbeh v štýle príbehu dievčaťa Umi. (24.01.2016)

Milý film, který rozhodně neurazí, naopak pohladí na duši. Ale jeden problém se našel - jeho smysl mi trochu unikal. Pohádka o tom, co dělat, když si nejste jistí, zda je vaše školní láska vaším sourozencem nebo ne. Námět se tedy Miyazaki staršímu příliš nepovedl, ale zpracování to zachraňuje a některé momenty jsou kouzelné. (24.07.2012)

Syn Hajao Mijazakiho vo svojom druhom filme predostiera komorný príbeh zo študentských čias, v ktorom dominuje téma priateľstva, prvej lásky a akejsi hodnotovej revolúcie. Oproti jeho prvotine Príbehy zo Zememoria je príbeh omnoho ľudskejší. Dokonca by som si dovolil tvrdiť, že sa viacej hodí pre film zo živými hercami, než na animák. Dôvod je jednoduchý. Nie je v ňom nič natoľko zvláštne, natoľko zaujímavé aby to dokázalo divákovi vzbudiť ten pocit niečoho čarovného - teda toho čím je štúdio Ghibli povestné. Pre mňa to bolo síce veľmi príjemné pozeranie - kde hlavne motív ústrednej dvojice v pozadí a atmosfére prímorského mestečka mal svoje neopísateľné čaro, ale akási katarzia sa bohužiaľ nekonala. Príbehy ako keby viacej dbali na ľudský aspekt a namiesto poučovania o skutočných hodnotách a príbehoch o odvekom súboji dobra zo zlom, je tu vidieť akúsi snahu byť ľudskejší a stále krásny. Čo sa na jednu stranu aj darí. Na druhú stranu keď sa povie Ghibli tak sa mi v hlave objaví Princezná Mononoke a Spirited Away. Nie toto. (22.10.2013)

Pozvolný lidský příběh, který se točí okolo studentské klubovny a mladé ústřední dvojice. Ač režii tentokrát neobstaral sám velký Miyazaki, ale jeho syn (pro kterého to byla režisérská druhotina), film se za mě zařadil mezi přední desítku Ghibli filmů. Oplývá klasickou ghibliovskou atmosférou, nenuceným a prostým, avšak příjemným a hřejivým příběhem, a také hezky vystihuje mladického ducha včetně patřičné dávky romance. Za mě nic nechybí a ráda se na film podívám někdy znovu. ~(4,3★)~ (30.04.2022)