Z makové hůrky

Páni... Nějak nevím, co si mám o tomhle myslet. Ono se toho ve filmu moc neděje, příběh jako takovej žádná sláva není. Ale celý je to podaný tak nějak hezky a roztomile a hlavně rychle (těch 91 minut je tak akorát). Normálně bych takovýmu filmu dal asi tři hvězdy, ale přidám čtvrtou za naprosto famózní soundtrack – asi nejlepší, co jsem ve filmech Studia Ghibli zatím slyšel. (10.01.2015)

I na druhé shlédnutí zůstává můj názor nezměněný - pěkný, poutavý a zábavný příběh jehož kvalita se v průběhu sledování neustále zvyšuje a vtahuje diváka více a více, na milou a dojemnou romanci zbylo prostoru víc než dost. Oproti tomu místní klubovna je vážně překrásně kouzelný bordel a její obyvatelé jsou ze značné části dokonalí pošuci :-) Animace občas nabízí opravdu krásné záběry a scenérie, studio Ghibli se prostě nezapře. Hudba ukazuje dvě stránky - ta instrumentální mne absolutně neoslovila (mistr Hisaishi to vážně není), ale zpívané skladby se velmi zdařily. Přes veškeré kvality tu ale chybí to něco nepopsatelného - to Goro nenabídne, Hayao je přecijen o trochu vyšší liga. 85% (30.04.2017)

Mládežnícka romanca s eko podtextom. Už keď to po sebe prečítam, jemne ma napne. Pretože hoci spisovatelia, spisovateľky a rad scenáristov sa roky snažia, z tohto kanála väčšinovo tečie buď ružovo sladkasto lepkavý odpad so snahou o "autentickú reč" a "vnímanie očami hrdinky" alebo prepálené aktivistické dielo. Preto niet čudo, že z tejto oblasti kultúrneho konzumu dáva veľa potenciálnych spotrebiteľov ruky preč. Chyba, vážení! Aj v tejto oblasti (zhruba ako v každej inej) sa vyskytuje pod nánosmi komerciou ponúkaného braku tak 15% hodnotných záležitostí. Príbeh zasadený do mojej najobľúbenejšej doby (60. roky) výtvarne potvrdzuje túžbu premiestniť sa časopriestorom do Japonska v čase prípravy olympiády a prežiť si tam vlastný dobrodružno-enviro-vzťahový príbeh v štýle príbehu dievčaťa Umi. (24.01.2016)

Jedna z nejcivilnějších a příběhovým zasazením nejobyčejnějších ghibliovek je zároveň jednou z nejlepších. Goro vkládá do otcova scénáře až zarážející množství detailů a naprosto chápu, že se po takhle mravenčí práci odmlčel na dlouhých devět let. A že co se týče klasické animace, kterou od studia s Totorem ve znaku známe, to byl dost možná i jeho příspěvek poslední. Pokud ano, zůstal po něm pravý poklad. Těch nenápadných vtípků, těch bolavých vzpomínek zralého věku nebo naopak upřímně obnažených emocí, které umí přinést jen dospívání - toho všeho jsem dostal na několik snímků dopředu. (30.09.2021)

Krásný příběh, ach. Občas prostě člověk potřebuje oduševnělý, jemný, poetický, nespěchající japonský anime příběh. Animace je prostě klasika topka v rámci japonských anime. Líbilo se mi, jak se příběh postupně rozmotával, stejně jako Umi a Šun jsem s nimi prožívala jejich rozvíjející se láskyplný vztah mladých dospívajících se lidí, drama zjištění rodinného pozadí a odříkání si a následně úlevu na konci, kdy se vše rozmotalo. Do toho byl vložen příběh klubovny, která při prvním pohledu, když tam Umi a její sestra vešly, vypadala jako nafukovací kouzelná budova, kde je všechno. K čemuž se přidala ještě invence ekologie a památkové péče v zachování staré budovy, které hrozilo zbourání a nahrazení novou moderní. Trošičku mi vadilo, že vlastně až do té doby, než se objevila její matka, nebylo o ní nic řečeno a člověk moc nechápal, jestli je mrtvá, nebo nezvěstná, nebo co s ní je, když se o ubytovnu starala Umi se sestrou a babičkou. Góro jen tak dál! (07.03.2021)