Dvě ďábelské oči

Romerova část: Romero opět dokazuje, že napětí budovat umí, stejně jako efektně používat laciné lekačky. A navíc si sem svým způsobem propašoval své oblíbené zombíky a přiměřenou porci gore. (4*) Argentova část: Argento jako by nebyl ve svém živlu a nedaří se mu jak napětí, tak přetvoření neškodného fotografa v šílence, kterého Harvey Keitel zahrál ne zrovna nejlépe. Vše tak zachraňují typicky argentovské momenty. Poznáte je snadno, většinou se v nich vyskytuje krev a ostrý předmět. Závěr je velmi špatný, z hlediska diváckého pochopení ba přímo zoufalý. (2-3*) (06.10.2007)

Výborné poviedky od majstra Romera a Argenta. Prvá poviedka je jasná detektívka strochou atmosférou, celkove dej je predvýdaťelný už dopredu ale ajtak ja som sa bavil, no a ten Zombie vyzeral strašidelne 60 percent. 2 poviedka je jasne najlepšia, o čiernej mačke ktorá prenasleduje fotografa aj po svojej smrti 90 percent. (07.11.2008)

Film není úplně dokonale doladěný a je na něm vidět, že se jedná spíše o televizní dílko, ale oba věhlasní tvůrci se pokusili o to, aby do hodiny vměstnali něco, co bude zajímavé a co s sebou přinese dostatečně hororový obsah. A tohle se podařilo oběma, přičemž využily Poovu temnou poetiku, která přesahuje do nadpřirozena, ale stejně máte pocit, že je to celé celkem realistické. O to více to pak děsí. (04.07.2015)

Docela o ničem.. Romero to vyloženě prokaučoval- jeho povídka je slabá, nevýrazná a já moc nemusím A.Barbeau. Argento je na tom o poznání lépe, dokázal do toho vpašovat více odkazů na Poeovu tvorbu, má k ruce lepší herce, ale pořád je to takové nějáké humpolácké a přes svou jednoduchost bych řekl překombinované. S Poem je to prostě těžké, už je to staré, samo o sobě to už moc neděsí (pokud to nevezme do ruky někdo tak osobitý jako Švankmajer) a převody do moderních adaptací většinou nedopadají bůhvíjak zdařile (protože ať se na to nabalí cokoliv, pořád to je v základu většinou jen jeden disturbing nápad, který tenkrát fungoval jen proto, že to Poe uměl správně napsat.) (05.11.2014)

!!! ---- SPOILER ---- !!! U Romera poteší hlavne to, ako suveréne preniesol baroknú atmosféru Poeových poviedok do druhej polovice 20. storočia. V jednom momente ma dokonca zaskočilo auto na ulici, tak veľmi som sa ponoril do doby o tých približne 200 rokov späť. S príbehom je to slabšie, čo však v súvislosti s vyššie uvedeným neprekáža - je predsa jasné, kam bola zameraná najväčšia pozornosť. The Facts in the Case of Mr. Valdemar pôsobí ako čítankovo zvládnuté hororové cvičenie pre základné filmové školy. Neosobné, ale šikovné. Silné 3*. --- To Dario Argento je už iná káva. Na svojej miniatúre The Black Cat jednoznačne dokazuje, že má spomedzi všetkých talianskych kolegov svojej generácie najväčší talent, ktorému k dokonalosti chýba jediné - kašle na logiku (možno naschvál, aby ho z tej jeho milovanej komunity nevyobcovali...). Nie však v tomto prípade! Z odkazu Edgara Alana Poea síce zostali len zdrapy doslovných narážok, príbeh sám je však bezchybný - súčasný, ba dokonca moderný. Jednotlivé obrazy sú ohromujúce a výrečné, no vytvárajú iba sériu náznakov, ktoré u každého diváka môžu viesť k objaveniu iných odtieňov tohto príbehu. Veľký podiel má na tom tiež prejav Harveyho Keitela, ktorému nerobí najmenší problém presvedčivo vykresliť aj takýto extrémny a nevypočítateľný charakter, akým je fotograf Usher. Toho nakoniec stihne nádherná, starosvetská spravodlivosť, čo je v rámci žánru opäť krajne ojedinelý, zato ale divácky plne uspokojivý moment. Bezmála 5*! (07.10.2007)