Patrick

Tento australský snímek se stal odrazovým můstkem pro úspěšného režiséra Richarda Franklina, pro kterého to byl první film se kterým dokázal prorazit do celého světa. Bezesporu se nejedná o čistokrevný hororový kousek, ale spíše psychothriller, který si za tu řadu let své existence získal pěknou řádku svých příznivců, ale i docela dost odpůrců. Především díky na tu dobu docela netradičnímu pojetí. Patrick se totiž po celou dobu pohybuje na pomyslném zobáčku vah, protože místy dokáže nevýslovně nudit, aby vzápětí doslova explodoval pořádnou dávkou akce, napětí a skutečně hutné hororové atmosféry. (31.08.2010)

Hodně přesné hodnocení těchto 69%. Sám jsem dospěl ke stejnému číslu, které je v mé stupnici těsně na hranici čtyř hvězd. Kdyby film nebyl tak dlouhý, určitě bych tu jednu přihodil, protože začátek a první polovina jsou velmi dobré s jednou či dvěma skvělými lekačkami, no postupně už divák začíná vyhlížet závěr, který už je dost nemastný neslaný. Film má překvapivě dost slušnou atmosféru, takže kdo by neměl co sjet, tak klidně s chutí do Patricka. 69% (29.07.2013)

Ale jo celkem to šlo, Patrick je odpornej hajzl a má u sebe pěknou babu a navíc ovládá telekinezi, problém je že je v komatu, ale to je úplně jedno. Takový dnes již klišový příběh, který je ale rozhodně zajímavý a nejzajímavější na něm je hudba Briana Maye, která je geniální. Bohužel ale film postrádá větší drajv a je strašně roztahaný, proto dávám jen ty 3*, ale špatné to není. (22.10.2011)

Nejprve jsem viděl předělávku (ne remake) z roku 2013, která mě (právem) nadchla, a tak měl u mě "starý" Patrick hodně ztíženou startovací pozici. Ale pochybuju, že bych hodnotil jinak a můj zážitek z něj byl intenzivnější, kdybych novou verzi neviděl. O horroru ani sci-fi samozřejmě nemůže být řeč, dejme tomu mysteriózní thriller... no, slabší odvar mysteriózního thrilleru. A místy i slušná komedie, třeba Patrickův závěrečný posmrtný reflex je fakt hlína. Atmosférou mi film místy připomínal (stejně jako darkrobykovi) Medusa Touch, ale záživností za ním daleko zaostává. Třetí hvězda tak leda za zajímavý námět a Patrickův vytřeštěný xicht. (31.01.2017)

V roce 1978, dva roky po hitové Carrie, vznikly hned dva filmy o mužských pacientech v kómatu, kteří ovládají telekinezi a terorizují tak okolí (plus sám de Palma se k telekinezi vrátil thrillerem Zuřivost). Australský Patrick je výrazně komornější než britský Dotek Medúsy, který několika scénami koketoval s katastrofickým filmem, a hrdina tu neovládá telekinezi od narození, ale rozvine se u něj až po upadnutí do kómatu, takže odpadá i flashbacková struktura Doteku - Patrick vlastně působí jako roztažení závěru Doteku na celovečerní stopáž. Pár scén skoro napínavých (třeba komunikace přes psací stroj), ucházející atmosféra, půvabná hrdinka a správně znepokojivý titulní komatózní podivín. A závěrečná lekačka a la Carrie. Druhý film thrillerového scenáristy Everetta De Roche a první z řady jeho spoluprací s režisérem Richardem Franklinem. (20.12.2022)