V domě

Na film mě nalákal samotný obsah. Je to jeden z těch poutavých, kdy přemýšlíte, jestli to je nebo není skutečné. Jaký má Claude záměr? Jaký má záměr scénárista? Je Claude manipulátor? Nebo je profesor manipulátor? Ke konci trochu ztrácí šťávu – nebo to je moje ospalost (s filmem nijak nesouvisejkící)? Možná trochu nadhodnocuju, ale za to přemýšlení a lehké sexuální napětí. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh **** | hudba *** | humor ** | akce - | napětí * | pustil bych si znova *** (13.01.2014)

Příběh dělá nejen vyprávění, ale i konec. Příběh je dobrý, nejen to, je skvělý, má gradaci, dokáže nabudit, těšíte se na pokračování a jste zvědaví na vyústění. Dokážu si představit spoustu jiných konců, ale ten skutečný nebyl dech beroucí což je trochu zklamání a na kvalitě to ubírá. I tak si film zachoval svižné tempo, pohrál si s vykreslením postav, všechno působí přirozeně. Kdo se podívá, určitě neprohloupí. (01.03.2014)

Jen tak na úvod se musím prostě vyjádřit k uniformám. To by ani jinak nešlo. Opravdu osobně nechápu to stanovisko k zavádění uniforem. To, že všichni budou oblečeni stejně, vůbec nijak neovlivní jak se budou žáci vnímat navzájem. Ti z nižší vrstvy budou pořád uzemňováni těmi z vyšší. Naopak ti z nižší kromě svého oblečení musí ještě utratit prachy navíc za uniformu a ti z vyšší, si ji stejně můžou doplnit drahými doplňky. Naopak si myslím, že se tím utlačuje utváření osobnosti a vlastního stylu, nikoliv, že se tím naučí nějaké disciplíně a solidárnosti. Jinak hned na začátku vás chytne ta heroická hudba, jako stvořené pro nějaký postapokalyptický kraťásek. Naprosto skvěle se stupňujicí drama, kdy opravdu nevíte, jak to dopadne. Nevíte, co je pravda a co už je fikce či jeho bujná fantazie. To všudypřítomné sexuální napětí je také uchvacující a podněcuje řadu myšlenek. Bylo to čím dál tím zajímavější, třeba když už se v rámci příběhu objevil i Germais v jejich domě při jejich rozhovoru jako posluchač a kritik Clauda. Ta hudba byla prostě perfektní (ano napíšu o ní ještě jednou), taková ta, co vám nahání husí kůži, jakože teď se něco stane. A jako poslední musím zmínit, jak mě uchvacoval ten typický pohled a celkový výraz Clauda. Nevím, jak bych ho popsala, nemůžu pro něj najít to správné slovo. Takový ten hajzlíkovský, mazaný, záškodnický, vysmívající se, vypočítavý, takový ten, jakože vím, co teď chci a taky to dostanu a ty se jen koukej.... no prostě byl dokonalý. Jasných 5*. (01.03.2014)

Povedené francouzské drama o učiteli francouzského jazyka, kterému se do jeho průměrného světa dostane kluk z evidentně rozvráceného rodinného prostředí, který umí zatraceně poutavě psát. A to i přesto, že mu je teprve 14 let. Jenže děj se pak začne rozvíjet jinak, než by běžný divák tušil a tak se na scéně začne dít řada zajímavých scén, se kterými divák třeba nebude vždy úplně souhlasit, ale i přesto ho udrží v zájmu až do samotného konce. V rámci klasického lidského příběhu a setkání dvou různých lidí tu pak vstupuje filmové finále, které je naopak nesmírně zajímavé, až snové. A osobně mě nad filmem donutilo v nadcházejících večerních chvil přemýšlet. A tak to mám rád. (25.01.2024)

Ozon prostě umí "nastavovat zrcadlo". Sice jde o jeho méně bláznivý snímek, ale i tak tam bylo ironické pomrkávání, které mám tak ráda. Claude byl perfektní, jeho nenápadné upravování příběhu zaskočilo i zkušeného učitele, který mu byl jinak důstojným protihráčem. Bavilo mě Germainovo nadšení, Claudovo pozorování i umělecké projevy Germainovi ženy. Konec na lavičce byl parádní zakončení. (26.11.2012)