poster

Je to jen konec světa

  • Francie

    Juste la fin du monde

  • Slovensko

    Je to len koniec sveta

  • Velká Británie

    It's Only the End of the World

Drama

Francie / Kanada, 2016, 97 min

Režie:

Xavier Dolan

Scénář:

Xavier Dolan, Jean-Luc Lagarce (divadelní hra)

Kamera:

André Turpin

Hudba:

Gabriel Yared
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kaylin
    **

    Mohlo to být zajímavé drama o hledání sebe sama, hledání cesty zpět k rodině a především pak uvědomění si svého života, který by měl pomalu skončit, ale tam kde například snímky jako "Fences" nebo "Manchester by the Sea" zvládnou skloubit dialogy, které jsou na první pohled o ničem, se zajímavým děním, to snímek "Je to jen konec světa" nedokázal.(13.2.2017)

  • EKLEKTIK
    ****

    "Asi tu nezůstanu, až jim to řeknu." Ačkoliv toto rozhádané rodinné drama hodnotím svými čtyřmi hvězdami, přikláním se spíš k autorům zdejších komentářů, které si tento snímek moc nezískal. Protože jsem ho však viděl až po přečtení zdejších komentářů, tak mě ani nezklamal. Musím totiž ocenit ten poměrně hravý způsob, jakým pan režisér při jízdě taxíkem s pomocí záběrů dvou růžových balónků a páru růžových plameňáků nastínil, že hlavní hrdina nebude jen metrosexuální, ale též homosexuální. Dalším kladem totoho filmu ovšem je i dlouhý pohled do hlubokých očí empatické Marion Corillardové či prasečích očí despotického Vincenta Cassela. Avšak pochválit můžu také hudbu, přestože rozhodně nepatřím mezi příznivce skladby "Dragostea Din Tei", od moldavského hudebního tria O-Zone. Závěr snímku pak přímo korunuje mystické oživení kukaččího mláděte z kukaček, které očividně symbolizuje pocity hlavního hrdiny. Tato rodinná sešlost tak divákovi nabízí především celkem příjemný audiovizuální zážitek, aby mu jej v zápětí znepříjemnila svým nepříjemným průběhem.(26.12.2016)

  • Baxt
    **

    Rodinné hádky jsou hysterické a to obzvlášť, když se v nich zrcadlí léta zamlčená traumata. Film plný rodinných hádek ovšem nemusí být nutně hysterický a jeho tvůrci by měli předem zvážit, do jaké míry převezmou rétoriku postav, které se v něm vyskytují. Bohužel excesivní, pocitový a do sebe zahleděný Dolan se stal ukázkovou obětí tohoto nerozvážného přístupu k tématu. _____ Příběh o barierách lidské komunikace je tematicky nejblíže, co kdy měl Dolan k Michelangelovi Antonionimu. Odehrává se na ploše jednoho dne a protagonista v něm soukromě postupně promluví se všemi rodinnými příslušníky, přičemž vždy poodhalí něco víc ze zamlčených bolístek. Nakonec přijde povinná katarze. Queer pop impresionista Dolan inscenuje konflikty složené z menších konfliktů v dlouhých scénách hysterického ječení, pasivní agresivity a machistických póz. Postavy jsou hlavně nositeli postoje, který extrémním způsobem dávají na odiv. Je to podstatně víc konverzační film, v němž režisér krotí svou tendenci vyprávět mizanscénou a populární hudbou. Jeho etablovaný styl doznal od prvních počinů jistých změn. Je to jen konec světa se ale pro režiséra nejeví jako výsledek nějakého dospělejšího směřování.(9.7.2016)

  • Mr.Cinephile
    **

    IFFKV 51´, 45% ‖ Docela pěkná sešlost francouzské herecké elity, které sráží vaz statičnost scénáře. Tohle je jak dělané na divadelní prkna a Xavier Dolan to moc dobře ví. To množství detailů a sálo dlouhých dialogů je enormní. Dolanovo počínání chápu, chtěl zachytit všechny dostupné emoce a zprostředkovat je divákovi co možná v největší míře, ale jde to na úkor příběhu samotného a stává se z toho nudná konverzační artovka, která má totálně nepřekvapivé vyústění.(9.7.2016)

  • ancientone
    **

    Dolanov nový, uhádaný hysterický počin spĺňa všetky charakteristické znaky (akejkoľvek) vysokotáčkovej hádky - rozvíri vody (kontroverzné názory divákov), k ničomu väčšiemu nedospeje (film sám, ktorý pôsobí ako obligátna dramatická vata, nie ako naliehavá výpoveď) a v konečnom dôsledku sa javí ako zbytočný (v rámc celej Dolanovej tvorby). __ Ak bolo Zabil som svoju matku zaujímavým rozbehom, Imaginárne lásky a Laurence Anyways dvoma výraznými ukážkami naozaj relevantného talentu, Tom na Farme zádumčivým a sľubným ponorom do hĺbky a štylistickým skľudnením, tak duo Mami! a Juste la fin du monde predstavujú prehnane dramatický ukážku odkviania ešte pred štyrmi rokmi sviežej (a hlavne výpovednej) autorskej extravagancie.(16.9.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace