Spring Breakers

Film o lásce a anarchii. V uvozovkách a v barvách Skittles. Korine unikátním způsobem mixuje brakovou zápletku a hyperstylizovanou MTV/ R&B /YouTube estetiku s „tekoucí“ formou vyprávění, jakou měl například Strom života. Neměnný, hypnotizující rytmus typu trance hudby, neustálé opakování replik (ve stylu novel Chucka Palahniuka) a recyklování záběrů (případně způsobů jejich komponování), vede k dramaturgickému zploštění všech scén na stejnou úroveň. Podobně jako hrdinky k ničemu nesměřují, protože žijí svou permanentní dovolenou, ani film negraduje (scény, kde bychom větší akčnost čekali, jsou naopak natočené naprosto nezaujatě – viz například v jednom záběru, přes dvě skla snímané přepadení bistra). Mnohé se nezmění ani s příchodem Aliena, neboť z gangsteřiny se vyklube stejně repetitivně činnost jako cokoli jiného. Není důležité, KDY se co stalo a stane. film nás od konstrukce koherentní fabule skákáním po časové ose tam a zpět spíše odrazuje. Důležité, je že se něco děje právě teď. Ve stavu přesycenosti audiovizuálními podněty jsme udržováni neustále. Realita a hra, vysoké a nízké, záběry syrové a záběry lyrické, vše splývá v jedno. Zřejmě jde o snahu napodobit způsob, jakým své okolí zakoušejí hrdinky a Alien, jehož hledisko film v druhé polovině načas přejímá. Návrat Faith a Cotty do reality je naopak snímán vcelku realisticky, bez vizuálních ozvláštnění vytvářejících dojem nekončícího tripu, kdy se barvy zdají být výraznější a pohyb zpomalený. Dalším subjektivizujícím prvkem je voice-over (hovory domů) sestávající z vět, které příkře konstrastují s tím, co vidíme. Skutečně si dnešní mládež takhle představuje ráj? Korineho zběsilá postmoderní koláž je v tomhle stejně neurčitá jako ve svém postoji k protagonistkám, představujícím v lyžařských maskách s jednorožci, v bikinách a s kalašnikovy jakousi zkomercionalizovanou verzi Pussy Riot. Nejde jim ovšem o věci politické (namísto poslechu přednášky o občanských právech kreslí faly) ani genderové (nijak se nebrání tomu, že si z nich Alien dělá další své „shits“). Chtějí ničit pouze proto, že v trvanlivějších hodnotách nevidí smysl. Není pochyb, že bychom jimi měli opovrhovat, jenomže ono je to natočené tak svůdně… 80% Zajímavé komentáře: JFL, MA.KI, OldaVagner, IZFNP (05.04.2018)

Zpočátku klasická Korineho socialní sonda - tentokrát do hlubin študákovy duše - se zhruba ve třetině snímku hodně násilně láme na takovou jakože moderní variaci Bonnie a Bonnie a Bonnie a Clyde. Následující gangsta lovestory nutí zakousnout do pořádnýho polštáře trapnosti a... především nudí. Jako wtf slušný, ale důvod, proč? Ale co já vím, třeba takhle dnešní adolescenti žijou (chtěli by, chápu) a já jsem jenom blbej. Stejně mám radši KIDS. (04.05.2019)

Asi jsem si měl před projekcí šňupnout společně s bandou těchhle mladých slepic. Marketingově vymazlená věc, která ač není tak úplně hollywoodským produktem, nechutná tak, jak bych si přál. Masy lidí, všudypřítomná nahota, chlast, drogy, vandalismus, idealizovaná krása. Divák stimulovaný audiovizuální náloží moc netuší, co se děje, žádnou zázračnou generační výpověď jsem tu nenašel, bavit jsem se asi zapomněl. Koncepce je to nápaditá, někde uvnitř něco určitě bylo, ale leccos je špatně uchopené, leccos nedotažené, leccos se zbytečně opakující. Harmony Korine byl (tehdy hodně mladým) scénáristou u Larryho Clarka, s nímž stvořil Kids. Stojí i za kousky jako Ken Park nebo Gummo. Selena Gomez i Vanessa Hudgens dělají tlustou čáru za svou rozjuchanou disneyovskou kariérou, další desítky rozhýbaných teenagerů si zase dělají lajnu něčeho dobrého do nosu. Hledání vlastní identity ve světě umělých hodnot se dá pojmout i kapku jinak!! Díky těm, kteří na to příště jinak půjdou.. (14.09.2013)

Spring Breakers mi připomíná jakýsi Project X s příběhem a pointou. Poněkud depresivní hudební podkres, který doprovázel celý film doladěné scénami k zamyšlení dodávaly celému snímku na kvalitní atmosféře. Zaujala mě úvodní scéna, hlavně díky mé oblíbené "písničce" Scary Monsters And Nice Sprites od Skrillexe. Přiznám se, Spring Breakers jsem si pustil z toho důvodu, že jsem chtěl vidět Selenu Gomez v plavkách a to se mi splnilo, ale musím uznat, že polonahá Gomez nebyla hlavní atrakcí tohoto filmu. Největším překvapením bylo to, že tento film má duši (i pointu) a že to není vyloženě jen o té nahotě a sexy holkách, což jsem vůbec nečekal a příjemně mě to překvapilo. Trošku mě mrzí zdejší hodnocení. (09.07.2013)

Ačkoliv většinu stopáže zabírají párty, pohybující se zadky, nahota a drogy, tak film není tak povrchní, jak se na první pohled může zdát. Rozhodně se zde snaží i o jistý přesah a svým způsobem se dá tento film zařadit mezi artové filmy. Jenže tentokrát se mi nepodařilo dostat se k úplnému jádru filmu, nedokázala jsem rozlousknout tu skládačku, která by mě dovedla k plnému pochopení filmu (stále opakující se věty měly jistě svůj význam, ale jaký?). Místy ve filmu na mě bylo až moc absurdit a spíše to působilo směšně, každopádně Spring Breakers je všechno, jen ne to co bych čekala a pro mě překvapivě ta hodina a půl byla více než snesitelná. Hodně k tomu přispěl i zajímavý, lehce videoklipový audiovizuál. Znovu už bych to vidět nemusela, ale zajímavý film to rozhodně byl. (05.07.2013)