Rodičovský manuál

Komediální talenty Billyho Crystala, Bette Midler i půvabné Marisy Tomei umí rozesmát i z mála, nicméně souboj s vysloveně trapnými a/nebo 100x provařenými situacemi, které každého nešimpanzího scénáristu napadnou okamžitě po nadhození zápletky (jako: děti nesmějí cukr, aby nevyváděly, takže si je děda samozřejmě usmiřuje zmrzlinovým dortem), úplně vyhrát nedokázaly. Kdybych počítal skóre, uhrály to taktak na remízu, jelikož závěrečné sentimentální padnutí si kolem krku přeci jen "zahřálo u srdíčka" (tfuj! :-)). 5/10 (06.09.2018)

"Čím som starší tým je tá zem nižšie." :-) Áno z telky sa na nás valí jedno klišé za druhý ,miestami aj trápnosť niektorých scén,ale to asi k rodinným komédiam už tak akosi patrí.Kto chce si pozrie a kto nie, tak vypne.Písať preto nejaké kritické komentáre je tu asi zbytočné.Každopadne v tomto filme je dobre vidieť kam tá dnešná "moderná" výchova detí vedie.Každý zápas detí končí remízou,aby nikto neprehral.Skoro ma vystrelo.Čo má tie decká potom motivovať ,keď neokusia chuť prehry a potupy od víťazov. Tak sme sa hrávali my, keď sme boli deti a nikto z nás neostal postihnutý.OMG. (05.05.2013)

Instantní hnůj. Snaha být vtipný za každou cenu je v tomto "spektáklu" téměř hmatatelná. Na matadory Crystala s Midlerovou je smutný pohled a to neříkám, že babičky obecně nemůžou mít znecitlivěnou mimiku po plastických operacích, jen si myslím, že ukazovat takovou hrůzu a přitom se snažit o nějaké poselství je jednoduše kontraproduktivní. I bez ohledu k této kontradikci není ve filmu v podstatě nic, co by šlo označit za polehčující okolnost. 20% (11.01.2017)

Nikdy jsem nepřišel na chuť výchově amerických dětí. Jak je rodiče nejen tolerují v jejich naschválech, ale ještě podporují tzv. osobnosti, ze kterých vyrůstají nehorázní frackové. Samozřejmě není to vždy. V tomto příběhu názorně předvádějí prarodiče normální přístup k dětem. Zaujala mě třeba hodina logopedie, to je síla. Vynikající Billy Crystal v roli Prďocha. (19.04.2024)

Celou první polovinu filmu se mi při pohledu na ty spratky (zvlášť ten nejmenší zrzoun) otevírala kudla v kapse. To je prostě styl výchovy dnešních (samozřejmě ne všech, ale určitě nadpoloviční většiny) rodičů. Dítě je zkrátka bůh, žádný dospělý se ho nesmí dotknout, něco mu zakazovat či se na něj jen křivě podívat. Je potřeba jim ve všem vyhovět, neustále je chválit a tím podporovat jejich sebevědomý, aby z nich vyrostly arogantní zmrdi, kteří ale neumí ani zatlouct hřebík. To ale končí, když rodiče odjedou a do parády si děti vezme Billy Crystal. Chvíli se zmrdi zdráhají, nakonec ale jeho půvabům podlehnou a svou misi ukončí vítězně tím, že si zahrají venku před barákem fotbal s plechovkou. No ale já mám co nadávat, sám děti ještě nemám, jsem ročník 1987, ale když jsem byl malej, přišli jsme ze školy, hodili tašku do kouta, běhali celej den venku, občas rvačky, v zimě bruslení na rybníku, žádný helmy na kola, autosedačky a přežili jsme. (05.02.2015)