Příliš mladá noc

Už trailer mě kdysi nadchnul natolik, že jsem zahořel film vidět. Pak jsem na to zapomněl a zhlédnul ho až po dvou letech v telce, což mu na působivosti nijak neubralo, spíše naopak - kdo ví, ale možná je to skutečně film, který se na velké plátno moc nehodí. Svou komorností a rafinovaným minimalismem jde po cestě, která nechce ohromovat osvědčenými triky zkušenějších filmařů. Přesto je to cesta naprosto suverénní - při sledování jsem ani na moment nepochyboval, že autor naprosto přesně ví, co chce sdělit a neomylně za tím jde, což na mě udělalo hluboký dojem. Ten byl dále umocněn celkovým tajemným odérem, jímž je celý film prostoupen - jednoduchý příběh vzbuzuje více otázek než odpovědí, vše nechává nedořečené, skryté, vícevýznamové a fragmentární - jako bychom sledovali pouze jednu sedminu z ledovce plujícího na vodě, a zbytek pod hladinou zůstával našim očím skryt. O sledovaných postavách téměř nic nevíme, film plyne zdánlivě odnikud nikam, korunován dvěma zneklidňujícími obrazy rodícího se požáru, závěr zůstává otevřený stejně jako počátek. Snad právě proto je PŘÍLIŠ MLADÁ NOC tak vzrušující podívanou - předkládané obrazy jsou ve své vágnosti otevřeny bohatým možnostem interpretace, jež klade velké nároky na diváckou zkušenost, pozornost a bezpředsudečnost. Bylo by se například možné ptát, zda je náhoda, že se představitelé dětských rolí podobali svým dospělým protějškům, nebo zda je rovněž náhoda, že je film dějově zasazen do noci po Silvestru, kdy se rituálně loučíme s jedním časovým úsekem a vítáme druhý. Už chápete, proč jsem psal, že nepochybuji o tom, že autor dobře věděl, jak a proč zde co dělá? Naprosto vše v tomto filmu zde má své místo, vše je nesmírně promyšlené a důkladně prokomponované s ostatními prvky v nedělitelnou jednotu. Proto ani nevěřím tomu, že by bylo možné tento - již tak krátký! - film ještě nějak zkrátit, jak by si přáli někteří nespokojení autoři ostatních komentářů. Toto je film pro diváky ochotné u filmu přemýšlet a aktivně se podílet na dotváření celkového tvaru filmové percepce, kterou tato neobyčejná podívaná skýtá. "Normální divák" uvyklý pasivně konzumovat předkládaný děj s vypnutým mozkem a očekávající obvyklou míru sexuální explicitnosti, situačního humoru a vypointovaných vtipných hlášek zde musí být logicky zklamán - nic z toho zde nenajdete, protože toto je na české poměry zcela mimořádný film, který je po mém soudu zcela nedoceněný. A který mě zcela pohltil, nadchnul a neuvěřitelně zaujal. Snad je to tím, že autor je můj vrstevník - možná i proto mi jeho film tolik sednul a oslovil. Nevybavuji si český film z posledních let, při jehož sledování bych měl tak intenzivní pocit zázračného talentu. (Mimochodem nádherná kamera a hudba!). (01.02.2014)

Potom, čo sa v nejakej českej relácii ohľadom prestavieb domov a bytov na čt vyhlásila vojna umakartovým jadrám, tak som myslel, že už v Čechách žiadne nie sú. Nakoniec ale režisér s architektom nejaký pôvodný byt našli. Možno tam bol aj nábytok z 80. rokov, možno nie. Nechcel by som, aby si v rámci nejakého festivalu začali zahraniční kritici a uvedomelejší diváci myslieť, že obrázky z tohoto filmu sú zrkadlom života vo východnom bloku. Pretože tieto postavy nie sú odrazom väčšinovej spoločnosti, sú to lúzri, ktorí sa jej zrejme vyhýbajú. Ale dobre. Scenáristom sú tlačení do nepravdepodobných situácií, ktoré sú ospravedlnené východzou myšlienkou týkajúcej sa problematických medziľudských vzťahov, hľadania niečoho, čo nám okolie neponúka a akýmsi smutným pohľadom nato, čo nás v budúcnosti dosť možno čaká, ak sme deti z podobných kruhov. Prečo nie. Katarzia by potom však mohla byť podstatne silnejšia. (02.10.2014)

Nějak mě celý film minul, sice jsem ho sledoval, ale že by se mi nějak závratně zaryl do paměti to tedy ne. Je to celé docela o ničem. Nechápu co tvůrci tohoto filmu nám chtěli říct, a jak blbě film začal, tak dementně skončil, ale bylo to pro mě vysvobození, jelikož déle bych to asi nevydržel. Také výkon herců v čele s Pechlátem stál za nic. Silný podprůměr, ale jsou i horší filmy. (12.02.2016)

Brzy je jasné, že o dva dvanáctileté kluky tu vůbec nejde. Ti jsou jen pozorovateli toho, jak hrozně se k sobě chovají postavy dospělých - ubližují si, bojují o moc..., jenže divákovi nikdo absolutně nevysvětlí jejich motivaci. Ve scénáři chybí jakýkoli náznak toho, co se mezi nimi dřív stalo, jaký mají vztah a o co jim všem vlastně jde. Kvůli tomu film působí jako plácnutí do vody, provokativní výkřik, ale bez pointy. Škoda, protože technicky to na absolventský film rozhodně není špatné. (01.04.2012)

Příliš mladá noc je sice v rámci české kinematografie nadprůměrný film, ale pořád si myslím, že bez jeho zhlédnutí lze celkem obstojně žít. V krajním případě by se o něm dokonce dalo říct, že je naprosto zbytečný. Absolvent FAMU Olmo Omerzu sice prokázal snahu vymanit se ze zaběhnutého nicneříkajícího formátu, který český film poslední dobou sužuje, ale svoji invenci nedokázal plně ukočírovat a přetavit do koherentního celku. Jedná se v podstatě o situační komedie odehrávající se v jednom ze sídlištních bytů. Povolná dvacítka (Natálie Řehořová) si do bytu přivede dva starší muže, dále se v bytě ocitají dva dvanáctiletí kluci a jeden policista a absurdní drama může začít. Omerzu rámuje děj v bytě docela působivými celky na sídlištní krajinu, jejichž smysl mi však v nastoleném konceptu a i vzhledem k dění v bytě plně nedochází. Samotná etuda v bytě, jíž dominuje Řehořová, si sice uchovává určitou úroveň, ale v podstatě se v ní nenajde nic, co by utkvělo v paměti. Mohlo by se nabízet přirovnání ke Kieslowkiho Dekalogu – děj se odehrává na sídlišti, lze rozeznávat určitý morální kontext (nesesmilníš?) -, ale ladění Příliš mladé noci mi přijde převážně komediální bez snahy o nějaký závažnější morální přesah. [LFŠ 2012] (30.07.2012)