Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Veselé příhody tří starých mládenců, jedné utajené manželky a potrhlého velitele ostrostřelců... Oslavou příchodu nového – dvacátého – století začíná rozmarná komedie podle stejnojmenné frašky Františka Ferdinanda Šamberka, jehož jméno je spojeno se zakladatelskou generací Národního divadla. Napsal na čtyřicet titulů oblíbených veseloher a největšího ohlasu zaznamenalo právě Jedenácté přikázání, příběh o utajené ženitbě zapřisáhlého starého mládence. Její humor i znamenitě řešená situační komika inspirovaly i filmaře. První verzi natočil v roce 1925 režisér Václav Kubásek podle silvestrovského představení Vinohradského divadla. Zvukovou verzi natočil o deset let později Martin Frič, na scénáři výtečné komedie se podílel E.A.Longen a Otakar Vávra. Hlavní roli c.k. notáře Voborského, který pro lásku ke sličné měšťanské dcerce zradí přísahu, že se nikdy neožení, hrál v obou přepisech Hugo Haas. Zatajovanou manželku pak ve Fričově adaptaci Jiřina Štěpničková, veselé kumpány Jindřich Plachta a Jiří Plachý, potrhlého ševce Václav Trégl a jeho energickou ženu Eližbětu Ella Nollová. (Česká televize)

(více)

Recenze (58)

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Jo, jsem teď přísný, ale už mě to nebaví. Navazuji na komentář Subjektiva. Všechno, co ve filmu je, je už tak neskutečně ohrané. Ano, vím o tom, že je film z roku 1935, ale říkám to se znalostí filmů starších. Hugo Haas hraje už asi podesáté tu samou roli (podruhé teda vyloženě tu samou) a i když je fajn, tak sympatie už u mě ztrácí. Celý film by se vůbec nemusel stát a mohl by kdykoliv skončit, kdyby byť jediná z postav kdykoliv řekla aspoň jednou pravdu a nechovala se jak úplný idiot. Má tohle někdo fakt rád? Já vím, že je to veselohra, ale mně to žádné veselí nečiní. Nejsmutnější je na tom, že od roku 1930 se natočily v Československu asi tak tři filmy, které by nebyly jako Jedenácté přikázaní. Kdyby tohle byl první film, tak je to klidně na tři, možná i na čtyři. Ale to zase ne, na to je to příliš nesnesitelné. Ale když se na ten samý film koukám po padesáté, tak už ne prostě. ()

mira007 

všechny recenze uživatele

Černobílá komedie s Hugo Haasem jako jedním z party zapřísáhlých starých mládenců, kterému se jeho předsevzetí staromládenectví začne rozpadat. Po němé verzi druhá podle divadelní hry Vinohradského divadla, kde si zahrál opět hlavní roli a je to jeden z nejzábavnějších filmů s tímhle borcem.  Něco, co naplňuje pojem film pro pamětníky, ikdyž je to po klasikách jako Kristián (1939) trochu pozapomenutá záležitost. ()

Reklama

Compadre 

všechny recenze uživatele

Skvělá komedie. Nemůžu si pomoct, ale tyhle starý štychy mě prostě baví...kromě toho - komedie z třicátých a čtyřicátých let sice skutečně "trpí" velkou dávkou naivity, ale dnes působí jako ryzí tzv. oddechovky, o jaké se marně pokouší pánové jako Troška nebo Janák. Tyto staré totiž netrpí tím, čemu se říká kýčovitost, která sálá z filmů oněch moderních režisérů. Tohle byla vážně sranda. ()

Mylouch 

všechny recenze uživatele

-"Přísaháme, že se nebudeme ženit !" - "Jenom za peníze !" Hezké drobné herecké výkony (Plachta, Trégl), ani kupa nenápadných průpovídek a slovních hříček s potenciálem zlidovění bohužel nedokáží v příběhu s nepříliš gradačně vystavěným/odstíněným dějem udržet napětí. Belle epoque za slabší 3* ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Fakt ty tři přátele nechápu. Takový jednoduchý předsevzetí, nikdy se neoženit, a minimálně jeden ho není schopnej dodržet. Přitom každej rozumnej člověk ví, že kvůli jednomu uvaření si nemusí kupovat celej hrnec, kvůli jednomu úklidu celý koště, prostě stačí se obrátit na hodinovou manželku a má to rychlejc, levnějc a hlavně bez řečí. Jo, kdyby si ti pánové dali nějaký těžší předsevzetí, třeba že každej den sněděj pouze jednu lžičku nutelly, když maj k dispozici plnej kelímek nebo naopak, že sněděj víc jak jednu lžičku melasy za dva dny, tak to bych pochopil, to se zkrátka dodržet nedá! ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Hugo Haas měl ve svém vídeňském bytě „sentimentální oltář“ tvořený z fotografií těch událostí z jeho života, na které rád vzpomínal a které se mu navždy vryly do paměti. Jedna z fotografií byla právě z tohoto filmu, konkrétně fotografie ze svatební scény v kostele, kde je po boku Jiřiny Štěpničkové. Připomínala mu dobu, kdy byli oba mladí a kdy se jeden druhému líbili. Toto vzpomínání Hugo Haase je možno vidět v televizním dokumentu Na návštěvě u Hugo Haase z roku 1968. (Luxocculta)
  • Na scénáři se podílel režisér Otakar Vávra, čímž si získal všeobecné uznáni mezi profesionálními scenáristy. (kosticka7)

Reklama

Reklama