Reklama

Reklama

Divoká stvoření jižních krajin

  • USA Beasts of the Southern Wild (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (23)

Trailer 1

Recenze (315)

rawen 

všechny recenze uživatele

Bohužel jsem měl celou dobu pocit, že se mě tvůrci místo poskytnutí kvalitního obsahu snaží křečovitě přesvědčit o tom, jak kvalitní, cool, alternativní a avantgardní počin sleduji. Výsledný dojem pro mě = formálně nezvládnutá jednoduchá new age kýčovitá ekoagitka s příšerně vybranou hudbou. Škoda, mohlo to být moc fajn. 5/10 ()

RasputincZ 

všechny recenze uživatele

Nejlepší film, který jsem letos na filmovém festivalu v Karlových Varech viděl. Je to sice silně subjektivní, ale od debutu mladého režiséra Bena Zeitlina jsem dostal přesně to, v co jsem doufajíc vyčkával frontu na jedinou projekci. Stálo to za to a vím, že film minimálně ještě jednou spíš dvakrát uvidím. Quvenzhané Wallis bude jednoho dne velká paní herečka a já musím konstatovat, že mě film ve vydírajícím závěru emocionálně sejmul. Zeitlin skvěle zobrazuje hranici mezi dětskou fantazií opředenou naivitou a dospěláckou realitou, která je zasazená do divokých koutů Louisiany. Během 91 minut rozehraje mladý režisér silnou paletu emocí, mikro příběhů, bizarních ale uvěřitelných postav a především nám ukáže krásný příběh mladé Hushpuppy v jejím obtížném období dospívání a uvědomování si sebe sama. Nádherný soundtrack skvěle dokresluje podbízivou a v závěru trochu agresivní emociolnální stránku. Přesto se pro mě jedná o velmi silný, intenzivní a nádherný film. Těším se na další Zeitlinovy projekty! Rozhodně doporučuju ke zhlédnutí. [MFF KV 2012] ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Je množstvo pesimistických filmov, pojednávajúcich o vyprázdnenosti relatívne bohatého človeka v modernom svete, niekedy končiace napríklad aj sebevraždami. Preto ma vždy potešia filmy, ktoré sú presne opačné, optimistickejšie ladené, pojednávajúce o ľuďoch na okraji spoločnosti, ktorí sa ale stále dokážu srdečne baviť a prejavovať si navzájom city. Aspoň dokým je to možné. Možno aj vďaka tvrdohlavej odťažitosti od nášho sveta. Kto tieto dva svety ale bude rozlišovať po potope, spôsobenej globálnym oteplovaním (za ktoré môže práve moderná civilizácia) o stovky a tisícky rokov neskôr, keď sa nájdu kresby malej Hushpuppy podobne, ako sme my nachádzali maľby na stenách jaskýň? Možno je námet zaujímavejší, ako samotný scenár, možno je podobne, ako pripomienky hlavnej postavy o súčiastkach v rámci celku, krajší práve v jednotlivostiach, ale dej odráža realitu života malej komunity ľudí, takže pliesť sem nejakú výraznú dramatickú zápletku by bolo pritiahnuté za vlasy. CGI diviaky mi pripadaly trochu od veci do momentu, kým som si uvedomil, že ich možno v tejto podobe vidí iba malá Huspuppy. ()

-Ravee- 

všechny recenze uživatele

Stvoření byla pravděpodobně již od fáze papíru předurčena radikálně rozdělit obecenstvo na dva tábory. Patřím do tábora dojatě přikyvujících. Subjektivně bych pro mě nejpřekvapivějšího a zároveň nejexotičtějšího účastníka boje o Oscary popsal jako "indie eko hippie wtf cute ... thing", objektivně pak jako v prvé řadě originální (!!), relativně kouzelnou a na emoce brnkající polopohádku s osobitým vyjadřováním (které mě občas míjelo, ale vzhledem k tomu, že po dlouhé době na mě dýchal pocit toho, že někdo natočil film čistě podle sebe a dost možná pro sebe, to velmi rád odpouštím). Malá Hushpuppy (sorry, ale jméno herečky nejsem schopen přepsat) je sice skvělá, ale až takové ohňostrojně oslavné vlny bych kolem ní (zatím) nevyvolával. Stvoření jsou jednoduše něco velmi osobního, co se často nevidí a pravděpodobně jen tak zase neuvidí.. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Jeden z těch vzácných filmů, kde nejde o povrchní logiku příběhu, ale o hraniční bezprostřední prožitek střetávání systému a divoké (untamed) přirozenosti, o právo na emoce a nárok na ochranu vlastního světa a vnitřního vedení, a pro diváka o možnost uvolnění se k nějakému hlubšímu chápání a prociťování toho nároku i té eskalativní kolize se strukturálním (systémovým) násilím, jež není nějakým odbouratelným vedlejším efektem systému, ale vyplývá přímo z jeho podstaty. *** Jednotlivé scény příběhu Hushpuppiny smečky odvážných vzdorujících lidí se za sebe řadí bez nároku krok za krokem vysvětlovat, jak se jim to či ono povedlo, jestli toho logicky bylo možné dosáhnout, ale podtrhují dětské vnímání světa v tom, jak se před Hushpuppy útržkovitě staví nové složité situace, jež ze sebe přirozeně, ryze nevyplývají, nějak dospěláky zařízené, v nichž se musí znovu a znovu zorientovat a rozhodnout, jak si s nimi poradí. Jde tu o zpředmětnění toků energie, surových emocí, hrdého čelení a snahy o obnovování a uhajování sounáležitosti každým pohybem, tváří v tvář každé nové, nejasně se tyčící překážce. *** A zatímco Hushpuppin táta tu představuje maskulinní energii, s níž své mládě učí zadržovat emoce, potlačovat bolest, popírat realitu v plné děsivosti a rozhodovat se stejně odvážně (ale vlastně zbaběle, ze strachu před větší bolestí) jako zkratovitě, Hushpuppy se přes to všechno, v odvážných syrových střetech s tátou, kdy si postupně uvědomuje svůj bytostný nesouhlas s jeho rozhodnutími a postoji, svým rozhodným intuitivním přilnutím k učitelce i širší komunitě a s pomocí vlastní imaginace (s níž si zpředmětňuje pomyslné hovory s maminkou i mocné, ale nikoli všemocné pratury) prodírá ke svému niternému vědomí ženy, ochránkyně, hledačky a snovačky celistvých řešení, která nejsou zbrklá a rodí se mj. i z pečlivého vnímání, přijímání a naslouchání bolesti, jež především signalizuje, co je v nás živé a potřebuje ochránit, a z plného, byť bolestivého přijetí pravdivé skutečnosti. *** Kamera a hudba jsou tu hladké spoluproudy, chytré využití low cost ruční kamery a promyšlené a zručné zapojení pár efektů (existují na YT filmy o filmu) se podařilo přesně tak, aby umocnilo a prohloubilo prožitek, imerzivitu, ačkoli stačilo málo a hrozil by pravý opak, odcizení, zesměšnění. I pro to jemné vybalancování byl zřejmě film v době uvedení po právu takovým festivalovým zjevením a úspěchem. *** Přese všechny zdánlivě povrchně líbivé ingredience (vítězná iniciační cesta malé divoké holčičky) je to dílo naprosto nepatetické a nepodbízivé, záleží však plně na citlivosti vnímatele, co si z filmu vyvolá. *** Pro mne je to jednoznačně film ze stejné úzké kategorie odvážných děl, jako je Krajina přílivu (2005) a Narušitel systému (2019), a určitě bych doporučila shlédnout celou trojici. Každý z nich má jinou poetiku a jinou míru i hloubku zobrazení systémového násilí (od globálního - dopady hurikánu Katrina - po nejintimnější ruinování vnitřního cítění dobra, sounáležitosti a nároku na nepodmíněnou lidskou lásku a individuální péči v institucích a míru poškození rodinného prostředí systémově produkovanou chudobou, závislostí, bezmocí, násilím...), přičemž všechny tři snímky stejně absolutně a úchvatně zdolávají nebezpečí patetičnosti a emocionálního vydírání skrze postavu malé holčičky a zároveň nabízejí ryzí bezprostřední prožitek dopadů společenské krutosti, ignorance, ztráty citlivosti ve střetu s jednoznačným nahým dětským nárokem, a uvádějí na vědomí, že to spíš výjimečně může skončit alespoň blikajícím světlem na konci tunelu. Tyhle filmy ve skutečnosti neavizují dobré osudy, protože jejich hrdinky svým nárokem vyžadují nutně radikální změnu systému, který je drtí, a neumožňovanou míru vzájemnosti a soudržnosti, jen svoje hrdinky opouštějí dřív, než bychom museli jejich porážku sledovat do úplného konce. V tomhle zachází nejdál právě Narušitel systému, ne náhodou nejčerstvější snímek, který už ani trochu nezakrývá drtivé důsledky a beznaděj plynoucí z faktu, že iniciační cesty hrdinek skrze zvědomování hrůz rozbujelé strukturální izolace místo pospolitosti stále více vedou k životní bezvýchodnosti a zlým záhubám, jejichž každodennost si jako "společnost" pořád nechceme dostatečně připustit. *** Potěšeně doplňuji, že i nové shlédnutí a prověření po osmi letech snímek Beasts of the Southern Wild ustál se ctí, což se nedá říct o tom, kam se mezitím posunul svět. *~ () (méně) (více)

Galerie (38)

Zajímavosti (15)

  • Celý snímek je natočen na takzvaný Super 16mm film, který dodává obrazu zrnitý zaprášený vzhled, odpovídající jeho hrubozrnné poetice. (PATTXA)
  • Quvenzhané Wallis se ve věku 9 let stala dosud nejmladší herečkou navrženou na Oscara v hlavní ženské herecké roli a překonala tak Keishu Castle-Hughes, jež nominaci přebrala v 13 letech. (HellFire)
  • Většina herců pochází z okolí Louisianské zátoky, včetně hlavní herečky, Quvenzhané Wallis. (HellFire)

Související novinky

Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz

Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz

06.01.2013

Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)

Once Upon a Time in Vary

Once Upon a Time in Vary

14.07.2012

S doznívajícími tóny pofestivalových projekcí ve vybraných pražských kinech pomalu opadá i nostalgie, se kterou jsme se mnozí před pár dny loučili s atmosférou Karlovych Varů. S filmovými prázdninami… (více)

Reklama

Reklama