Kristian

..."Bojíte se proto, poněvadž s Vámi nemluvím již slovy, ale údery svého srdce." Otevřete oči, pozvěte ho dál, přichází nezapomenutelná elegance sama, neodolatelný Kristián. Pro tu nezaměnitelnou, omamnou chvíli, výjimečně snový sen okamžiku. Drazí diváci, milé divačky, rozlučte se na čas s obyčejností a všedností, probuďte též své kristiánovské přednosti. (12.06.2016)

"Lojzíčku, ty jsi dnes nějaký divný." GENIÁLNÍ film, bez debat. Scénář předběhl svou dobu o kilometry. Podívejte se na to takhle - kolik bylo natočeno komedií o tom, jak se někdo vydává za někoho jiného a nestíhá obě své identity? Ve 30. letech každá druhá. A čím mezi nimi právě Kristián tak vyniká? Právě stavbou scénáře. V devíti případech z deseti bychom v takové komedii sledovali nejprve uťápnutého Aloise Nováka, jak se nudí v cestovní kanceláři, bojácně mžourá zpoza brejliček na svého šéfa a hraje s Mařenkou domino. Až pak by dostal nápad udělat ze sebe někoho jiného. Nejenže by byl takový začátek zdlouhavý a nudný, ale úplně by změnil náš pohled na hlavního hrdinu. V okamžiku, kdy by - už jako Kristián - poprvé vstoupil do Orient-baru, bychom zadržovali smích v očekávání, kdy a jak asi udělá chybu, vypadne z role. Tím by se změnila celá základní filosofie příběhu. A představte si, že původně to právě taková tuctová veselohra od běžícího pásu být mohla! V pozůstalosti Martina Friče se našly poznámky k původní verzi scénáře, tehdy ještě otrocky věrné divadelní frašce Yvana Noé. Hrdinou nebyl žádný sváteční snílek, ale normální děvkař, jeho žena byla ukřičená herdekbaba, Zuzana neměla daleko ke štěstce a do děje měla zasahovat i její matka, vdova po jakémsi generálovi. To vše se změnilo a podle mé teorie zásluhou Oldřicha Nového. Ačkoli to nebývá nikdy uvedeno v titulcích, snad na všech filmech, které točil s Fričem, se autorsky podílel. Pamětníci vzpomínají, jak měl vše matematicky vypočítané po takové detaily, jako kolik kroků Kristián udělá při svém entrée. A byl to také ON, kdo si přes Fričovy pochybnosti prosadil obě herecké partnerky. Adině Mandlové se tak postaral o nejoduševnělejší roli její kariéry a Nataše Gollové (která v předchozí jevištní verzi hrála překvapivě Zuzanu) o start ke hvězdám. Nádherný film, nádherný. Ikona celé kategorie "film pro pamětníky". 100% (22.06.2006)

Třebaže nechápu, proč je pan Kristián považován za ztělesnění romantiky, chápu, proč je tento film považovaný za jeden z nejlepších ve svém období. Osud a plán však chtěl, abych zhlédl několik filmů podobného původu v rychlém sledu za sebou a tato série do mě otiskla ducha filmu své doby natolik silně, že jsem byl schopen přespříliš často předvídat, co se stane v nasledující vteřině a samozřejmě na konci. Kristian v tomto ohledu byl výjimkou v tom, že zcela jasný byl pouze konec. Silné ***. (05.01.2009)

"Dnes večer jsem vás viděl poprvé. Neznal jsem vás a vy jste neznala mně. A právě to je nádherné. Není mezi náma nic, ba dokonce ani lež. A je to úžasné. Dvě bytosti ve světe ztraceném se náhle setkají, přilipnou k sobě, vymění všechny své nastrádané sny a zapomenou, že zítra budou zase opuštěné a nešťastné." Občas taky trošku sedmilžu o tom, co jsem prožil a jakej jsem byl při tom frajer, ale na Kristiána nemám. Dokonce si ani neměním jméno. Ono je to stejně zbytečný, protože jeho noblesu se nedá naučit. S tou se musí člověk narodit a já mám podezření, že jsem byl při narození okraden. (10.11.2021)

Zavřete oči, odcházím..." Asi nejlepší předváůečný film. Vynikající herecký koncert Oldřicha Nového, Nataši Gollové a Adiny Madlové, u které se člověk pobaví, v prefektní režii M. Friče. Příběh je tak trochu ze života, kdy hlavní hrdina znuděn životem, si vytvoří dvojí realitu, ale ani jedna není dokonalá. Svádí po celou dobu svůj vlasní souboj o to, jaký "život" je vlastně lepší. (14.01.2012)