Trauma

Z nejakého dôvodu mi Trauma prišla ako dosiaľ najuspokojivejší film od Argenta. Jedinú výčitku by som mal snáď len k tomu, že pokiaľ naverbujete do svojho filmu Brada Dourifa, tak by ste toho mali využiť viac. Asia je veľmi príjemným castingovým spestrením, rozuzlenie prekvapí presne v štýle, aký poznáme z gialla a je predovšetkým logické. Motivácia vraha je uveriteľná a všetko v závere elegantne zapadne na svoje miesto. Možno sa v Traume inšpiroval Ari Aster pre svoje odrezané hlavy v Hereditary. (02.10.2021)

Po Dvou ďábelských očích již druhý Argentův americký film dopadl opět překvapivě celkem dobře. Příjemné obsazení a jakš takš celistvý příběh dělají z tohohle díla jedno z těch lepších argentovek. Tvůrci si samozřejmě mohli odpustit pár věcí (např. mluvící hlavy, které vypadají trochu komicky), ale myslím, že je to snesitelné. V neposlední řadě stojí za zmínění zajímavá a výrazná hudba Pina Donaggia, která jako by vypadla z hororových 70. let. Myslím, že tři hvězdy budou pro Trauma odpovídající. (20.07.2011)

Aura je tajemná osůbka, kterou pronásleduje zákeřná anorexie a záhadný lovec lebek. Mě také pronásleduje nevšední choroba… je nebezpečná, ale zároveň velmi přitažlivá. Čím víc se s ní snažím bojovat, tím je silnější. Je to závislost jménem Dario Argento! Závislost, které se nikdy nevzdám, nebo alespoň do doby, než mě zmáčí první kapky deště. Bohudíky zatím svítí slunce...:) (25.05.2012)

Dario Argento sa vo svojom hollywoodskom debute pokúšal preniesť svoje schopnosti za veľkú mláku. Lenže ako keby sa mu polovička stratila v úschovni batožín po príchode na letisko. To, čo vedel najlepšie, čiže navodzovať atmosféru a tajomno ( občas sa mu to darí ), neštítiť sa pred kamerou ukázať sadistické mordy ( ide skôr o splatter, ako o niečo nechutné ) a sexuálne navnadiť diváka ( minimum ), to všetko tu iba v polovičatej forme. (05.07.2017)

V době svýho vzniku bylo Trauma hořkým zklamáním. Trpkým prozřením, že Argento už je bohužel za svým tvůrčím zenitem. Ale čas šel dál, Dario rozhodně nepověsil řemeslo na hřebík a točí si vesele dál. A i když je kvalita jeho filmů sestupná, tak pořád jsou to vály, na který se vyplatí podívat. Jen člověk musí vědět do čeho jde a nečekat další Profondo rosso. Já jsem se s tím už srovnal, a třeba u jeho Drákuly se královsky bavím. :-) Takže, po svým silným italským období se Argento na začátku devadesátek ochomýtal v Americe, aby tam společně s Romerem natočil Dvě ďábelské oči, a pak už sám za sebe Trauma. A ono to vůbec není špatný. Navíc teď, když film konečně dostal naprosto špičkovou blu-ray úpravu od hračičků z Vinegar Syndrome, ten biják prokoukl nevídaným způsobem, a je radost na něj koukat. Furt je tam cítit silnej autorskej tvůrce, hudbu dělá Pino Donagio, zábavným způsobem se tam mihne Brad Dourif a navíc tady taťka Dario svlíkne svou, v tý době, sedmnáctiletou dceru Asii. Hele, mně to ke štěstí stačí. (01.01.2024)