Mishima: A Life in Four Chapters

Paul Schrader (nepletu-li se, Mishimův osobní přítel) nám v produkci George Lucase a Francise Coppoly přináší intimní náhled do života patrně nejslavnějšího japonského spisovatele. Pojetí není příliš věcné či popisné, očividná je spíše snaha nahlédnout do Mishimova vědomí a podvědomí a vnitřně jej pochopit; kdo očekává rychlý a hutný sled faktů, může být snadno zklamán. Naprosto špičková je vizuální stránka, Schrader zná japonskou, i přímo "mishimovskou", estetiku velmi dobře a jako zápaďan nám ji dokáže účinně přizpůsobit a zprostředkovat. Perfektní hudba, Ken Ogata v hlavní roli, excelentně natočený závěr...co si přát víc? (12.06.2009)

Jediný americký film, pri ktorého sledovaní budete presvedčení o tom, že sledujete film japonský. Schraderovci rozdeľujú dve hodiny netradičného životopisu do štyroch kapitol, čo dielo skvele rytmizuje a pocitová dĺžka je myslím ešte kratšia, ako skutočná stopáž. Čaká nás množstvo vizuálnych a naratívnych nápadov, avšak aj tak vám v pamäti asi najviac utkvie záverečná, takmer až parodická pasáž z armádneho veliteľstva. Zároveň som si ale viackrát povedal, že Mishima mi je náturou tak extrémne vzdialený, že som viac ocenil práve experimentálnu formu filmu a nie informácie ohľadom spisovateľa a jeho života. (08.12.2022)

MISHIMA mi rozhodně dal pár námětů k přemýšlení na pár dní dopředu. Pomalu gradující příběh, čtyři epizody zahrnující různé momenty z Mishimova života, avšak žádná kaskádovitá biografie. Výborná hudba Phillipa Glasse (spousta motivů z jeho PIANO WORKS), skvostný Ken Ogata a možnost nahlédnout do japonské mentality. Rád bych si od něj teď něco přečetl, škoda že je u nás prakticky nedostupný. 70% (30.10.2009)

Vizuálně velmi originální vhled do hlubin duše jednoho z největších japonských spisovatelů 20. století, který byl pro své krajně pravicové názory a sexuální orientaci někdy nazýván jako homofašista. Na příkaz vdovy po spisovateli, která hrozila tvůrcům žalobou, je obraz více než rozoruplné Mišimovy osobnosti poněkud retušovaný a opatrnický. Jistě nesmírně zajímavé by bylo, jak by spisovatelovu filmovou biografii pojal rodilý Japonec… –– There must be something beyond the words… (06.07.2013)

Trochu nečekaně, ale o to silněji film Schradera zapůsobil. Zde nemohu šetřit superlativy, tak je raději psát nebudu a zmíním, že lépe životopis snad ani natočit nelze. Život, nebo spíše okamžik, je zachycen prolnutý s díly Mišimy zcela přirozeně a výsledný dojem tak nemůže býti moc lepší (zvláště ,když každá jednotlivá složka - Ogata, Glass, kamera, scenérie - splňuje to co má). (20.06.2015)