Dogani

Film je veľmi silným zážitkom hlavne v druhej polhodine a na konci. Ani by ma nenapadlo, že kresťanskí pedofylní svätuškári dorazili už aj na Korejský polostrov. Za čo si ale snímok zaslúži 5 hviezdičiek je jeho absolútny dopad na zmeny v spoločnosti. Tento príbeh sa stal v roku 2005 a dopadlo to, ako sme tu videli. V roku 2009 napísal o tomto prípade jeden z najpredávanejších autorov v Korei knihu a tá bola sfilmovaná v našom filme v roku 2011. Film sa stal veľkým trhákom, keď ho v kinách navštívilo takmer 5 miliónov ľudí. Medzi nimi bol aj samotný prezident a na jeho popud sa prípad znovu otvoril. Dnes je škola už zatvorená, dokázali sa iné prípady zneužívania ešte z 60.-70. rokov, jeden z tu odsúdených dostal dodatočne 12 rokov väzenia. Pod tlakom verejnosti bol prijatý zákon zvyšujúci ochranu obetí sexuálneho násilia s trestami až na doživotie. Zákon sa volá príznačne Dogani. Tu je dôkaz, ako môže film s myšlienkou zlepšiť spoločnosť. (11.10.2016)

Tak toto bolo vážne niečo. Videl som už veľa nasieracích filmov, filmov o týraní detí aj filmov o bezbrehej nespravodlivosti. Väčšina z nich bola naozaj skvelých a už som si myslel, že ma pri tejto téme nemôže nič prekvapiť. No ale kde sa vzal, tu sa vzal, prišiel si nejaký pán Hwang, ktorý mi dokázal, že pomyselné hranice kvality sa stále dajú posúvať smerom nahor a že je stále čím prekvapovať. Jednotlivé scénky sú emočne vypäté, pocitovo brilantné a pri násilných scénkach totálne na hrane, nič pre zdravý rozum. Naozaj si nepamätám film, kde by som videl v rámci násilia na deťoch niečo tak odporne podobné. Hrozné čo i len pomyslieť, že sa takéto hrôzy naozaj stali a je vážne naivné si myslieť, že sa to už nedeje. Ľudia sú schopní tých najväčších špinavostí, žiaľ často pod vlajkou cirkvi a falošnej dobrosrdečnosti. Miesto toho, aby chránili, tak páchajú takéto zlo. Jednoducho, snímok je o veľkej nespravodlivosti a hneve nad vlastnou nemohúcnosťou s tým niečo urobiť. Kto potrebuje rýchlo zvýšiť krvný tlak tak smelo do toho. (09.12.2014)

Námět je natolik silný, že by ho mohl natočit snad i Ed Wood, přesto by mohl vzniknout poutavý film. U Korejců jsem zvyklá na kvalitní herectví, ale to, co zde předvádí představitelé dětských rolí, se nedá popsat jinak, než „dokonalost.“ Film je to velmi nepříjemný. Jediným jeho příjemným aspektem je poznání, že naše prakticky dysfunkční soudnictví je vlastně ještě celkem na slušné úrovni. (07.09.2022)

Do prdele já tak nemám rád, když půlku filmu probrečím. A u tohohle jsem řval jak želva. Oni ti Korejci prostě vydolují nějakou emoci a slzu i z deset let staré vysušené mrtvoly. Dogani je tak hnusný a ve své hnusotě tak skvěle natočený a vystižený film, že prostě nemohu hodnotit jinak. Herecky naprosto famózní, od dětí, přes zrůdy až po hlavního hrdinu, který byl podán neskutečným způsobem. Kdybych měl jedním slovem definovat a popsat zlo, bez mrknutí okem byl řekl slovo Člověk. A nejhorší je, když je to člověk, zaštiťující a ohánějící se dobrem, který tohoto slova má plnou hubu, když se mu to hodí. Že to je křesťan už pak ani moc nepřekvapí. Brrrr, tohle byl fakt hnus. (07.02.2015)

Téma filmu je výjimečně silné a společensky naléhavé. Jakožto západního diváka mě ale ubíjela korejská dramaturgická estetika a pekelné přehrávání, které je zde i na korejské poměry extrémní. Tolik důležitá autenticita pro filmy založené na skutečných událostech je tedy ihned tatam. Na druhou stranu jsou zásadní momenty násilí natočeny naprosto bez skrupulí a západní tvůrci by si podobné scény do mainstreamové tvorby dovolit rozhodně nemohli.. (05.12.2017)