Dogani

Extrémně brutální, graficky násilný a psychicky nátlakový snímek natočený podle skutečné události. Korejci zpracovávají téma zneužívání dětí ve speciální škole místním ředitelem a jeho podřízenými nepokrytě brutální formou až se v divákovi chvílemi zastavuje dech a odvrací zrak od obrazovky. Nejedná se však o prostý a rádoby šokující exploiter, ale silné, těžkotonážní hororové drama, kdy sledujeme postupné vazby hlavních zápornách postav, "ruka ruku meje", v podstatě taková "domácí mafiánská školka", která umožnuje sadistickým a úchylným hajzlům páchat na dětech ty nejodpornější možné zločiny pedofilního charakteru. U filmu se nebudete bavit ...budete zuřit, nadávat, doufat, kroutit hlavou, skřípat zuby, zatínat pěsti a plakat ... Nic z toho vám to ale platné nebude, stejně jako nevinným dětem, které si muselx projít nehorázným očistcem a peklem hned na začátku svého života ... (30.07.2014)

Po delsi dobe opet nesmirne pusobive nove korejske drama, ktere se mi porad nedari dostat z hlavy. Mel jsem na tento film referat ve skole kratce po jeho korejske premiere, takze jsem vedel, co me ceka, az si to pustim. Nejspis proto mi to trvalo tak dlouho, nez jsem nasel tu spravnou naladu pro tenhle emocionalni granat. Citil bych se mnohem lip, kdyby to nebylo podle skutecnych udalosti. (29.08.2012)

V máloktorom filme divák nájde toľko násilia, bezmocnosti a beznádeje ako v Dogani. Výsledným pocitom je depresia, pretože počas života príliš často sledujeme príbehy končiace happy endom, a ten sa v tomto prípade, ale ani v živote, nekoná. Južná Kórea je na opačnom konci zemegule a mohlo by to zvádzať k tomu, že ide o nejaký regionálny problém, ktorý umožňujú kultúrne a politické odlišnosti. Ale nie. Aj na našom malom svojstojnom Slovensku máme podobný prípad resocializačného zariadenia Čistý deň. Odlišnosť spočíva prakticky iba v tom, že tam išlo o hluchonemé deti, a u nás o chovankyne, ktoré prešli drogovou závislosťou. Ale inak, ako cez kopirák. Vrátane liknavosti pri vyšetrovaní a nulového odhodlania k potrestaniu vinníkov. Filmy tohto druhu sú užitočné, aj keď dobrú náladu po záverečných titulkoch nemôže očakávať nikto. (12.04.2019)

Jsem přející člověk a tak z celého srdce přeji všem, kteří si tento snímek užili, aby je opíchal zvrhlý ťaman. Podle mého nepodstatného mínění si totiž člověk v průběhu svého života užije bezpráví a bezmoci natolik, že dívat se na podobný snímek, a ještě z něj být nadšený, považuji za zvrhlé. Jsem zkrátka příliš malý sadista, a léky na pedofílii mi asi taky zabírají poměrně slušně, na to, abych si užíval bití a sexuální zneužívání dětí. A to, že se mi z něčeho udělá nevolno od žaludku, opravdu není znakem kvalitního filmového řemesla, ale pouze důkazem zvrhlosti autora při snaze šokovat. Jinak mám samozřejmě radost z toho, že korupce mocných spolehlivě funguje i mimo naši republiku a poučil jsem se v tom, že řvát na hluchého je celkem zbytečně vynaložené úsilí. Jako upozornění na problém tento snímek beru, ale jiné pozitivum jsem v něm nenašel ani při odborném rozřezání filmového pásu. (07.02.2014)

Téma filmu je výjimečně silné a společensky naléhavé. Jakožto západního diváka mě ale ubíjela korejská dramaturgická estetika a pekelné přehrávání, které je zde i na korejské poměry extrémní. Tolik důležitá autenticita pro filmy založené na skutečných událostech je tedy ihned tatam. Na druhou stranu jsou zásadní momenty násilí natočeny naprosto bez skrupulí a západní tvůrci by si podobné scény do mainstreamové tvorby dovolit rozhodně nemohli.. (05.12.2017)