poster

Holy Motors

  • Francie

    Holy Motors

  • Německo

    Holy Motors

  • Slovensko

    Holy Motors

  • Kanada

    Holy Motors

  • USA

    Holy Motors

  • Austrálie

    Holy Motors

  • Velká Británie

    Holy Motors

Drama / Fantasy / Komedie

Francie / Německo, 2012, 115 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Crawler-D
    **

    Totální vyšinutí z vazby klasického filmového diskursu, které připomíná ledabylé přepínání televizních programů. Člověk se zastaví u jednoho kanálu a sleduje dění bez znalostí kontextu - začátku i konce. Takový obraz vytváří Holy Motors, když jednotlivé nápady rámuje tajemnými herci projíždějícími po městě v bílých limuzínách. Jsou to snad boží vyslanci? Nebo jsou to nadlidské persóny, které zajišťují extatické dění v mrtvém, vyprázdněném a laxním světě? Fakt, že se avantgardně vzpírá nějaké interpretaci, mi nedovoluje pocítit náklonnost k filmu. Jako dílo, které vypovídá o hraní rolí, je příliš svobodomyslné a nespoutané a bez jistot. Zdánlivá nedomyšlenost se má stát hybnou silou ve snaze pohnout myslí a zájmem otupělého diváka, pro kterého je krásou anorektická, odhalená a vystylovaná modelka, který sobecky přehlíží chudobu, který nezvládá rodinný život, který by místo řešení problémů zabíjel atd. Kdo chce, najde si své (krom uniformity).(4.8.2013)

  • Vančura
    *

    Osobně bych se hluboce zdráhal označit tento film jako "podvratný" (komentář Marigolda), na to slovo jsem nesmírně alergický, a je to podle mě úplně stejně stupidní nálepka, jako třeba "pseudointelektuální" od lidí na druhé straně, kterým to nesedlo. Když nic jiného, potvrzuje mi to, že jsme ve většině případů zvyklí filmy vnímat v nějakých zaběhlých kategoriích, a pokud se jim něco pojmově vymyká, nevíme si s tím rady. Tak je tomu s tímto filmem alespoň u mě - asi si dovedu představit, co na tomhle filmu může některé lidi oslovit, ale osobně jsem se s ním těměř naprosto minul. Neoslovilo mě jeho pojetí, zpracování ani jakási umělecká výpověď, kterou jsem tam snad identifikoval - ten film mě naprosto nesnesitelně nudil, uspával, nebo pro změnu znechucoval a otravoval. Krom toho jsem nepochopil, proč se zde objevuje stejná postava, kterou jsme už mohli vidět ve starším filmu Tokio! - i když se v tomto filmu nejde asi divit vážně ničemu, protože je zde možné asi naprosto cokoli, mně osobně toto přenesení stejné postavy z jednoho filmu do jiného jen spolehlivě dokazuje, že tenhle filmový bizar není můj cup of tea a že já a Carax žijeme v úplně jiném vesmíru. Neupírám takovým lidem právo točit filmy podle jejich vkusu, ale do budoucna bych se rád takovým filmům důkladněji vyhýbal, protože sledovat je mě vyloženě ubíjí. Jedna hvězda za těch pár šílených fórů, které vyloudily úsměv i na mé tváři (lidi v kině jinak na film reagovali celkem pobaveně, aspoň co mi přišlo), a též proto, že odpad mám vyhrazený přece jen pro trochu jiný typ filmů, mezi něž tento nepatří.(13.10.2015)

  • Adam Bernau
    ***

    "Schůzky." Život jako nekončící virtuální "šichta" v neustálé proměně identit, pod níž už není nic (v noci vyspat a ráno znovu, limuzíny v závěru totiž představují své uskladněné klienty). Nebo naopak: Při neslučitelnosti identit jsme něčím vzájemně identičtí. Nebo figury cosi symbolizující (třeba žebrající stařena by mohla být Paříž, pak většinou nějaké setkání muže a ženy). Tak určitě, Kmotr a Wewerush správně uvádějí, o čem to taky je, mně ale nedochází, proč to je. Vždycky jsem měl nejasný pocit, že ten druh umění pro umění, v němž si libuje francouzská rasa, je tím kýčovitější, čím je umělečtější. Tak i u tohoto filmu: intepretace pro interpretaci. Chvílemi to bylo silné. Naštěstí jsem si předem přečetl moto "pro krásu samotného gesta", které mi při sledování pomáhalo, takže nějaký zážitek by byl. To ale fungovalo jen první hodinu (paradoxně tedy zhruba do chvíle, kdy tato věta ve filmu zazní). Možná je problém v mé filmové negramotnosti (ano, zjistil jsem si dodatečně, kdo že to Oscara vozí, ale co z toho?), možná prostě tento druh nostalgie není mým šálkem (např. muzikálový zpěv na střeše byl pro mne něčím nestravitelným). Ano, dal jsem i méně zajímavým filmům víc, ale tento posuzuji podle toho, jak vysoko míří. Nebýt těch dvou krásně prasáckých epizod (virtuální sex a "kráska a zvíře"), bylo by asi ještě o hvězdu míň. Komentáře stojící za přečtení: Tuxedo, JFL nebo Starsfan tomu asi rozumějí, Marigold taky nekecá, ale já věřím zencitizenovi. /// (Jestli to někoho zajímá: jméno, jímž hlavní postavu oslovuje personál hotelu (Vogan), je před tím zřetelně vidět na náhrobku na hřbitově: Visitez mon site / www.vogan.fr.)(8.12.2012)

  • Hortensia
    ****

    Holy Motors najlepšie pripodobniť k cirkusu, pretože inak by musel balansovať medzi kategóriou gýča a "art filmu". Ani k jednému sa však film neblíži. Tento fascinujúci kúsok je exibíciou, ktorá sa nehanbí žiadať potlesk publika po každom výstupe, či nadľahčenej scénke z toho ktorého žánru. Film sa šialene vážne neberie, premrštený Lavant, "smrteľne vážne" násilie, sebapoškodzovanie a trocha explicitného sentimentu navodzuje úsmev, . HM svoje jadro hľadá v drobných zvratoch, odklonoch od šablóny, v scénach, ktoré spočiatku uvádza ako žánrovo uzavreté. V ďalšej rovine odkrýva film svoju podstatu práve v štylizovanej forme - upnúť sa na radosť z pohybu, svetla, hudby, obrazu... V tom je číra radosť! ... Holy Motors síce núka množstvo podnetov na úvahu, jeho zámerom však žiadna kontemplácia nie je. Načo filozofovať tam, kde film zobrazuje všetky odtiene skutočnosti? ... Sformuluje len pár nápevov, ktoré sa vo víre filmu zlievajú v jedno: Čo nás to tak na tých filmoch púta? Čo púta masy v kinách na blockbusteroch? A čo púta Nás hrať dennodenne do úmoru naše role?(11.4.2013)

  • J*A*S*M
    *

    Otravný Artík. První čtvrtce bych dal co do zážitku 40 procent, druhé 30 procent, třetí 20 procent a čtvrté taky 20 procent. Ministerstvu vnitra by z toho vyšel nadfilm, ale ... Mám rád otevřený texty, ale čeho je moc, toho je příliš. Tohle je roztlemený jak dveře do chlíva. Meh(26.11.2012)

  • - Titulní píseň filmu „Who Were We“ Kylie Minogue napsal spolu s Neilem Hannonem sám režisér Leos Carax. (JoranProvenzano)

  • - Film je věnován památce Kateřiny Golubovové, manželce Caraxe, která zemřela v roce 2011. V jednom ze záběrů se objevuje jejich dcera Nasťa. (Aelita)

  • - Film obsahuje mezihru – Intermezzo nebo Entracte, kdy Oscar (Denis Lavant) hraje na harmoniku v prázdném chrámu a postupně se k němu přidávají další hudebníci. Je to odkaz na slavný němý avantgardní dadaistický film Reného Claira Mezihra (1924), který byl samotný natočen jako mezihra baletu Erika Satieho "Relȃche", což znamená "Představení zrušeno". (Aelita)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace