poster

Holy Motors

  • Francie

    Holy Motors

  • Německo

    Holy Motors

  • Slovensko

    Holy Motors

  • Kanada

    Holy Motors

  • USA

    Holy Motors

  • Austrálie

    Holy Motors

  • Velká Británie

    Holy Motors

Drama / Fantasy / Komedie

Francie / Německo, 2012, 115 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mat.ilda
    *

    Pokoušet géniovy předchozí snímky, abych pochopila ten poslední, by se patrně rovnalo házení perel sviním, takže pouze do budoucna - až se bude pan Carax zase vyprazdňovat, já tady s toaleťákem frontu stát nebudu... Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov jako úkol č. 9 - artový snímek, v tomto případě bych však dala přednost malé úpravě - film, při kterém předčasně odcházíte z kina - i kdyby jste se měli připravit o scénu s harmonikou i zádumčivou krásu staré Paříže...(10.6.2015)

  • ScarPoul
    *****

    Ale prečo nie. Osobne som bol milo prekvapený. Čakal som nejakú úchylárčinu, niečo čo pôjde úplne mimo mňa a pritom mi Carax naservíroval kopec pekných myšlienok v originálnom poňatí. Potešil má návrat Mr. Merdeho. A Denis Levant je chameleón. Holy Motors je jeden z tých filmov ku ktorým ani nemôžem veľa napísať. Chcem vidieť ďalšiu Caraxovu tvorbu a Intermezzo s harmonikami patrí k jednému z vrcholov tohto príbehu - aj keď s ním nesúvisí. Ku koncu možno zbytočne naťahované, ale limuzíny zachraňajú. Jeden z najoriginálnejších a najsmutnejších filmových počinov.(8.4.2014)

  • Matty
    *****

    „Weird … so weird.“ Hlavním předpokladem k pochopení Holy Motors je láska k pohyblivým obrázkům a ochota nechat se překvapovat a žasnout. Caraxův film o filmech (a pohybu jako takovém), hercích (kteří nikdy nemohou zcela opustit roli) a divácích (kteří jsou v digitální éře se všudypřítomnými kamerami vlastně také herci) začíná momentem, kdy byl statický obraz poprvé rozhýbán (Étienne-Jules Marey). Následně v anti-narativní sérii epizod propojených panem Oscarem (rodné jméno Caraxe zní Alexandre Oscar Dupont) coby zosobněním onoho pohybu (rozhodně má své opodstatnění, že jej hraje jeden z pohybově nejnadanějších herců současnosti) a médiem zprostředkovávajícím významy (jeho proměny jsou zároveň proměnami kinematografu jako takového) nabízí průřez filmovými dějinami a žánry. Sociální drama, anarchistická komedie (taky vám Lavantův skřet připomněl Chaplina?), gangsterka, muzikál, melodrama... Těžištěm Caraxových filmů byly vždy více jiné filmy než realita. Zde tento přístup povýšil na hlavní princip vyprávění. Film poskládaný ze situací známých z jiných filmů a tím zároveň provádějící dekonstrukci filmového vyprávění. Oproti mnoha svým kolegům píšícím milostné dopisy kinematografii Carax nicméně odmítá být sentimentální a dojímat se nad tím, že filmy a diváci už nejsou jako dřív. Jeho cesta do hlubin jedné pařížské noci (kterou řídí dáma nesoucí jméno slavného francouzského prozaika - Céline) je podvratná, drzá a potměšilá, jak každému musí dojít nejpozději během předposlední scény návratu k „rodině“ (a evolučním počátkům nikoliv filmu, nýbrž člověka - jedno nemůže existovat bez druhého). Krása a (po)divnost jsou si rovny. Carax neoplakává konec filmu, přemýšlí nad jeho možným znovuzrozením. Film chápe jako kolektivní sen (v jednom z prvních záběrů vidíme sál plný spících diváků). Jako milostný vztah (když milenci v jedné z posledních epizod mluví o tom, že jim zbývá 30 minut, jde zároveň o čas zbývající do konce Holy Motors). Jako život (všichni jsme součtem filmů, které jsme viděli). Život skrze filmy. Kde není filmů, zbývá jenom smrt. P. S.: Holy Motors jsou zároveň cenným výchovným materiálem. Ve skřetím segmentu ukazují jedinou přiměřenou reakci na člověka dělajícího s oblibou svými prsty „vzdušné uvozovky“. 90% Zajímavé komentáře: FlyBoy, Hortensia, Aelita, noriaki, zencitizen(23.3.2018)

  • Radko
    ***

    Poznámka k tejto časti gudualinovho komentára: "Tenhle film můžete buď milovat, nebo nenávidět - nic mezi tím. Ti, co dávají alibisticky 3*, obelhávají buď sebe nebo ty druhé. ". Lenže, čo ak mám z filmu práve len priemerný pocit ? Na úžasnú prvú polovicu nadväzuje akási romantická linka s príšernou pesničkou na streche ošarpaného obchodného domu s lacným posolstvom o stratenom dobrodružstve lásky, oddaniu sa prežívania naozajstných citov a ich uprednosťovaní pred zničujúcim kolobehom práce a nasadzovania si rôznych masiek v záujme udržania sa na mieste (samo) živiteľa rodiny. V kontexte diela, snažiaceho sa postihnúť zmätený dnešok v komplexnosti jeho plytkosti a dočasnosti, mi táto časť nechýbala a spolu s niekoľkými nadbytočne predlžovanými momentami - ničnehovoriacimi kudrlinkami umenia pre umenie dávam filmu hodnotenie zodpovedajúce čistému priemeru. Nie je to alibizmus, sebaklam ani zámerné klamanie iných - len pocit z videného.(23.2.2013)

  • J*A*S*M
    *

    Otravný Artík. První čtvrtce bych dal co do zážitku 40 procent, druhé 30 procent, třetí 20 procent a čtvrté taky 20 procent. Ministerstvu vnitra by z toho vyšel nadfilm, ale ... Mám rád otevřený texty, ale čeho je moc, toho je příliš. Tohle je roztlemený jak dveře do chlíva. Meh(26.11.2012)

  • - V souvislosti se snímkem se Leos Carax nechal slyšet, že filmy nedělá pro publikum, jelikož to je pouze skupinou lidí, kteří stejně brzy zemřou. (JoranProvenzano)

  • - Film obsahuje mezihru – Intermezzo nebo Entracte, kdy Oscar (Denis Lavant) hraje na harmoniku v prázdném chrámu a postupně se k němu přidávají další hudebníci. Je to odkaz na slavný němý avantgardní dadaistický film Reného Claira Mezihra (1924), který byl samotný natočen jako mezihra baletu Erika Satieho "Relȃche", což znamená "Představení zrušeno". (Aelita)

  • - Hudba, která doprovází vynoření M. Merde (Denis Lavant) z kanálu, je slavné téma z japonského filmu Godzilla (1954), což samozřejmě odkazuje na jistý význam možných dopadů lidské civilizace. (Aelita)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace