Režie:
Martin FričKamera:
Václav HanušHrají:
Vlasta Chramostová, Majka Marie Tomášová, Miloslav Holub, Vladimír Ráž, Otomar Krejča st., Karel Peyr, Jaroslav Mareš, Věra Kalendová, Terezie Brzková (více)Obsahy(1)
Drama z doby nacistické okupace začíná na nádraží, kudy projíždí transport s německými vojáky. Vlak zůstane stát kvůli improvizované sabotáži jednoho z železničářů. Odbojářská spojka Růžena Kubínová (Vlasta Chramostová) je zatčena při náhodné razii. Cynický rada Dönnert (Miroslav Holub) odhalí její falešné doklady a nechá ji krutě vyslýchat. Tuší, že by mohla přispět k odhalení celé skupiny. Do její cely nasadí konfidentku Hertu (Majka Tomášová), jež se vydává za bezúhonnou Anču Novákovou. Německá agentka vzhledem ke svým hereckým schopnostem dočasně získá Růženinu důvěru. Klíčovou informaci se ale nedozví... Film měl původně točit režisér Václav Gajer. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (70)
„Co pak si ti Švejkové mohou na nás troufnout?" Na ryze "švejkovský" kousek v tomhle válečném dramatu v závěru nakonec taky dojde a gestapo z toho bude mít z ostudy kabát. Nejsilnější je ale ta linka příběhu spojená s Vlastou Chramostovu, i když ten její útěk z gestapa mi přišel poněkud málo uvěřitelný. "Pašák Růža," směje se příslušník odbojové skupiny Čermák a to ještě netuší, jak chladnokrevně se Růža vypořádá s konfidentkou gestapa, které původně ve vězení tak věřila. Mladičká Chramostová tuhle roli zvládla na výtečnou a hlavně kvůli ni stojí za to tento jinak trošku naivní příběh (v němž samozřejmě odbojáři musí být komunisté) zhlédnout. ()
Příjemné překvapení letního večera. Bylo velmi zajímavé sledovat, "jak nás ti gestapáci kdysi vlastně brali", co jsme pro ně znamenali. Podle konspirací a plánů představitelů Gestapa, které osnovali, byli pro ně Češi docela oříšek. Hrubou silou a terorem, ale i intrikami a důkladně promyšlenými akcemi se z nás snažili udělat pokorné a vystrašené otroky. S velmi nejistým výsledkem. Aspoň takový dojem jsem z filmu měla a hodnotím nadprůměrně. ()
Zpravodajsky skvěle propracovaný film, ve kterém se setkávají dva stejně ostré hroty stran, jež rozvinují své složité hry. Souboj českých vlastenců v těžkém střetu s nacistickým bezpečnostním systémem, kde se nepřikládají palečnice ani španělské boty, ale pracuje se zbraněmi lsti a klamu. Klasické "Cherchez la femme" je základem tohoto válečného příběhu. ()
Já si Martina Friče spojuju častěji s trošku jinými filmy. Vlasta Chramostová mě hodně překvapila. Většinou jsem ji viděla už jako paní v letech. Místy to bylo hodně naivní, ale jako celek to bylo velmi zajímavé válečné drama, které mě zaujalo a ani na chvilku nenudilo. Miloslavu Holubovi byli Němci zřejmě souzení, ovšem tady byl větší psychopat, který se zřejmě neštítil ničeho. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (2)
- Vůz gestapa pro hromadné zatýkání je ze série Praga RN/RND z let 1934–1955. Tyto vozy mimo jiné sloužily po válce také jako pojízdné knihovny. (sator)
- Úvodní sabotáž železničářů u vlaku 513 se odehrává na Hlavním nádraží. Je otázka, proč je odpojována lokomotiva 434.2139 (zvaná Čtyřkolák) a vzápětí zase připojena – pokud měl být stroj vyměněn, pak je nesmyslné, aby se vracela k vlaku ta samá lokomotiva. (Robbi)
Upraveno v červnu 2020. Past je ideologicky zidealizovaný pohled na český odboj během druhé světové války. Film měl sloužit lidu, ale nakonec zastřešoval ortodoxní státně stranickou víru. Past je úspěšné oslavení vítězství komunismu nad nacismem a vítězná strana musí ve svém vlastním zájmu o blaho lidu pokořit a zesměšnit germánského arciďábla. Pokud možno, co nejvíce. Bílá je červenou a černá je hnědou, a přestože mnohé slouží Martinu Fričovi ke cti, jsou politické karty rozdány předem a postavy podle toho musí náležitě také konat. Prostoru pro nitro se raději nedostává, špatní musí být pro své chování vysmíváni, ti dobří jsou nuceni občas pronášet politická hesla a zaujímat patetické postoje, aby slova byla též podpořena i skutkem. Past by pro svá schémata chování zasloužila humorný nadhled, ale strana dala přednost dramatu a ideologické oslavě konečného válečného triumfu. Martin Frič na základě literární předlohy Karla Josefa Beneše zkušeně vybudoval atmosféru napětí. Ale ten groteskní rozměr zápletky, kdy nešťastná náhoda vede přes zatčení přímo k lstivému plánování léčky, která se škodolibě otáčí proti svým plánovačům, se do dramatu nehodí. Inu, český národ se může plácat po ramenou za svůj důvtip a odvahu, byť ve skutečnosti je film především potvrzením souhlasu o "jediné správné politické straně". Hrdinkou pohádkového vyprávění stranické ideologie je Růžena Kubínová alias Marie Kopalová (příjemná Vlasta Chramostová), důležitý, přesto současně i křehký, článek odboje. Nešťastné polapení následuje brutální pokus o zneužití gestapem v jejich sebestředném přesvědčení o důvtipné rafinovanosti. A "strana" o své velebené hrdiny pečuje. Důležitou postavou je Herta Lenz alias Anča Nováková (snaživá Majka Marie Tomášová), bývalá herečka, evidentně nepříliš dobrá. Herectví je snad předpokladem pro výkon funkce tajného agenta, byť v jejím podání se ta kamufláž otřásá nepřesvědčivou nevyrovnaností. Hlavní mužskou postavou je zde Anton Dönnert (pozoruhodný Miloslav Holub), kriminální rada pražského gestapa. Pevný a nemilosrdně krutý je ve svém úřadě i přesvědčení. Touha po uznání a povýšení vyplétá rafinovaný plán. K výraznějším postavám filmu patří též Ferda Antoš alias Vachek (velmi zajímavý Vladimír Ráž) a Bor (sympatický Otomar Krejča st.), dva z vrcholných článků odboje a nejvěrnější ochránci mýtického odkazu "Čermák". Germánská zběsilost je na českou vyčůranost krátká, inu tak se vše s klidem vysvětluje. Z dalších rolí: z nevypátrání Čermáka zlostný velitel gestapa Cortus (Karel Peyr), Dönnertův sadistický pohůnek Hans (Jaroslav Mareš), zuřivá dozorkyně pankrácké věznice Kraftová (Věra Kalendová), bankovní úředník bezpečnostních schránek Diviš (Bedřich Bozděch), hlavní pardubický odbojář Taraba (Vladimír Hlavatý), důležitá kontaktní spojka odboje Božena Dokoupilová (Ella Nollová), odbojářům pomáhající železničář Václav Lát (Jiří Kostka), pardubický hostinský Berka (Bohuš Hradil), či Růženin domácí Pánek (Josef Kozák). Past nepatří k úchvatným válečným dramatům. Groteskní rámec zápletky může vzbudit nadšení nad českou obratností. Vítězem filmu byla jednoznačně pouze strana. Vtip bez humoru, to je zvrácená podstata bytí. () (méně) (více)