Zvuky temna

Úvod se sebevraždou a následná vize hrdinky navnadily, ale dál se konalo jen velmi průměrné giallo, postavené na potenciálně dobrém, leč z dálky předvídatelném a tím trestuhodně zabitém zvratu. Ten zvrat měl být až na samém konci filmu a ne, že se už někde ve třetině jasně naznačí a za půlkou vysloví na plnou hubu. Stejně tak nepřekvapí odhalená identita vraha, co naopak překvapí je, že vraždy jsou jen dvě (!), hlavně že nájezdů na detail očí je asi tak milion. Aspoň že na hrdinku se dobře kouká. (27.03.2014)

Tenhle snímek je především atmosférický a divákovi předkládá napínavý příběh, kdy hlavní postava Virginia (krásná J. O´Neilloová) pátrá po vrahovi na základě svých vizí. Protože s mrtvolou nalezenou v domě svého manžela ohrozila právě jeho, snaží se všemožně dokázat, že vrahem je někdo jiný. Navíc ani kostra mrtvé ženy neodpovídá té, kterou ve svých představách spatřila. A protože je to žena zvídavá (spíše zvědavá), sama se postupně vystaví nebezpečí, kdy jí půjde o život. Byť Fulci s gore tentokrát šetří, přeci jen se pár scén najde. Především pád ženy z útesu téměř kopíruje scénu z jiného Fulciho filmu - Muka neviňátek. A pak je tu několik rozbitých hlav.... Ale síla snímku je tentokrát právě v napínavém příběhu a já po letech hodnocení zvednul o jednu hvězdu. Skvělá kamera a výborná hudba. Temné. (24.03.2021)

Velmi, velmi krotký Fulci. Giallo to není ani omylem, horor taky ne, vlastně byste ani nepoznali, že to točil otec gore, snad až na ty neustálé rakursy a zoomy očí, což bylo jeho poznávací znamení. Je tu pár detailů na zakrvavená těla, ale velmi decentně pojaté a to zopakování efektu pádu těla z jeho předchozího kousku ´Don´t Torture a Duckling´, kde se tvář padajícího otírá do krve o skálu a my jasně vidíme, že to je pitomá figurína, to si mohl veký Lucio odpustit. Vypadalo to blbě tehdy a vypadá to blbě i teď. Ale příběh není špatný, má logiku, uchovává si tajemství až do samého závěru, kde se vyloží karty na stůl a docela pěkně to graduje. A opět se potvrdilo, že Fulci si do svých filmů uměl vybrat krásné ženy a poskytnout jim výraznou roli, kterou bylo radost hrát. (12.06.2019)

Zvuky temna skutočne slúžia ako predohra k druhej polovici Fulciho kariéry a prekvapujú nedostatkom krvi a vnútorností. Film síce nejaké to gore ztratil, ale napätie a občasná atmosféra kvalitu vyzdvihuje smerom hore k Fulciovej neskoršej filmografii. Tento film nemusí byť Fulciho najlepší pokus o Giallo. Napriek tomu film neodpisujem a radím ho ktomu najlepšiemu, co majster hororu za tie roky keď ešte žil stvoril 80 percent. (16.04.2010)

Vyborne giallo, ktere by mohlo presvedcit Fulciho odpurce, ze jeho filmy nejsou jen o vecnem gore. Pribeh, tocici se kolem zeny, ktera ma schopnost videt do minulosti je skvele postaveny a zaverecna pulhodinka neuveritelne graduje. Temna atmosfera, tak prizracna pro mistrovi pozdejsi kousky, uz vystrkuje ruzky a nektere sceny si nezadaji s temi v jeho nejlepsich filmech. Svou zasluhu na tom ma fakt, ze u Sette note in nero uz byli pritomni prakticky vsichni vyznacni Fulciho spolupracovnici - scenarista Sacchetii, na hudbe se podilel Fabio Frizzi, a nejvic je to znat na kamere Sergia Salvatiho, detaily se nesetri a spravny Fulciho fanousek si chrochta blahem. (06.06.2005)