Nemučte kachňátka
Non si sevizia un paperino
Don't Torture Donald Duck
Don't Torture a Duckling
Režie:
Lucio FulciKamera:
Sergio D'OffiziHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Florinda Bolkan, Barbara Bouchet, Tomas Milian, Irene Papas, Marc Porel, Georges Wilson, Lucio Fulci, John Bartha, Rosalia Maggio, Andrea Aureli, Linda Sini (více)Obsahy(2)
Na sicilském venkově řádí šílený vrah, který spáchal sérii šokujících vražd dětí. Podezřelých je mnoho. Mezi potenciálními pachateli jsou cikán, prostitutka a kněz, ale děsivý případ je obzvláště matoucí. Když je ve vesničce na jihu Itálie brutálně zavražděno několik chlapců, pověrčiví místní na to reagují s ukvapeností a násilím. Všechny ztracené existence se okamžitě stanou podezřelými, včetně velkoměstské prostitutky Patrizie, místního blázna Guiseppeho a vyznavačky voodoo Maciary. Případ přijíždí vyšetřit policista jménem Martelli. Ten se však spíše zajímá o mladého kněze Dona Alberta, který cenzuruje místní materiály určené ke čtení ve snaze vymýtit veškerou korupci. Doopravdy nevinný není v tomhle městě nikdo. (Cinemax)
(více)Recenze (86)
Člověk by ani nepoznal, že to točil Fulci, má to děj, scény na sebe navazují a není tam skoro žádné gore. Ale i tak mi to nesedlo bo žánr giallo je mi sakra cizí, ale fanouškové gialla si můžou mlaskat blahem. ()
Poctivé giallo od klasika Fulciho. Není to sice úplný vrchol, existují i lepší kousky, ale určitě zabaví pobaví, možná i trochu postraší. Děj je úžasně komplikovaný, takže když už jsem měl jisto, tak nakonec jsem v závěru jen kroutil očima, že mě tenhle mistr pěkně převezl. Pro mě slabší čtyři hvězdy odpovídající. PS: jo jo žlutá se v Itálii dělala dobře. ()
70% | 7/10 ()
Práve tento skvost zo slnkom zaliatej Sicílie sledujem asi po tretíktrát (nie po sebe), ale z odstupom času, a je pre mňa rovnako fascinujúci ako po prvý raz, možno aj krásou Florindy "barónky" Bolkan. Reťazová scéna ma bude bolieť stále. Milovníci talianskeho "staromilského gore" neoľutujú a Tí ,ktorí túžia po zápletkovom krimi taktiež nie, budete hádať celý film a možno uhádnete a možno nie... ()
O pět let mladší Sette note in nero mě přiměly dát Fulcimu ještě šanci a výběr padl na jeho další giallo, jedno z těch úplně prvních. Neříkám, že Non si sevizia un paperino postrádá, tak jako mistrovy pozdější brutality, děj, nějaké to rámcové představení postav, neřku-li zápletku. V bíle omítnuté a věčně sluncem zalité Accenduře se sice hází se statusem podezřelého jak s horkou špagetou a o kvalitní detektivce by se dalo mluvit jen stěží, ale na Fulciovku je to pořád úspěch. Přesto to celé (až na opravdu, ale opravdu povedenou a grandiózní scénu hřbitovní) postrádá půvab, přičemž přitažlivost tohoto gialla mizí s každou započatou minutou. 60% ()