Cold Skin

Xaviera považuji za neuvěřitelně inspirující bytost a dalo by se říci, že právě on mi před třemi lety v Cannes ukázal směr cesty směřující k hororové režii. Dmul jsem se pýchou, když obdivně hovořil o mých ohromujících znalostech hororové teorie, čemuž hned vzápětí učinil přítrž výrokem, že unce praxe je důležitější a prospěšnější než kilogramy teorií. Klaním se Xavierově moudrosti, ale jakožto hororový expert musím konstatovat, že v případě Cold Skin mělo raději zůstat pouze u teorie. Exekuce se totiž vůbec nezdařila (přinejmenším v rámci standardu kvality, který od Xaviera očekáváme). Pinolova knižní předloha oplývá velkou mírou násilí a sexuální brutality, což Xavier kupodivu až tak nereflektuje a naopak sází na přemíru poetičnosti, která vůbec není vlastní jeho dosavadní tvorbě. Snímek působí neskutečně rozvlekle a hororovým divákům ho v žádném případě nemohu doporučit. Vím, že Xavier je velkým fanouškem Pinolovy knihy, a prostřednictvím Cold Skin chtěl zkrátka její příběh sdílet s námi. A spolu s tím si i ohmatat nové postupy a nadobro se vymanit ze zavedené škatulky. To je třeba ocenit, ale ve výsledku za pouhé dvě hvězdy. (17.04.2018)

Možné spoilery. Uprostřed moře ostrov, na ostrově maják, v majáku Ray Stevenson a jakási ochočená potvora. Něco mezi Fantomasem a žábou. No a další fantožáby na něj čas od času pořádají nájezdy. Když tam připluje mladý meteorolog, tak se nejprve postaví na stranu majákového strážce, ale pak začne objevovat výjimečnost vodních tvorů. Takové nic. Nějakou příběhovou kostru aby člověk pohledal. Víceméně je to o mydlení se mezi žabákama a lidma a i když je to někdy zábavné, poměrně ryhle se to okouká. Ta romantická linka, dá-li se to tak nazvat, byla poněkud nemotorná, ačkoliv chápu, co tím chtěl básník říci a k její podstatě vlastně nemám výhrady. Herecky je to celkem fajn, i když Aura Garrido, na kterou jsem se celkem těšil, tady je k nepoznání. Gens nějak stagnuje. 40% (16.02.2018)

Nedá sa uprieť istá dávka atmosféry, ktorá smerom ku koncu gradovala, ale obsahová stránka toho divákovi veľa neponúkne. Vzhľadom na to, že tu nie sú žiadne gore scény a ani nič ďalšie čo by dokázalo hororovo nadchnúť, tak to bol problém. Jediné oživenie prinášali so sebou tí morskí tvorovia keď útočili na maják. Na druhú stranu ale, hoci tu nehralo veľa hercov, dokázali svojimi postavami zaujať, hlavne ten správca majáku bola zaujímavá a odporná persóna, hnusný ako kozie bobky v polievke. Priemer. 60/100 (10.04.2018)

„Pri boji s monštrami si daj pozor, aby si sa sám nestal monštrom.“ Dobré a pôsobivé. Cítiť z toho H.P. Lovecrafta a Pád do tmy. Ale zároveň dosť dlhé, vinou čoho sa od istého času dostaví stagnácia. Deň dialógy a prechádzky po ostrove, noc strieľačka, síce parádne nakrútená a krvavá, hoci nie zbytočne a nechutne explicitná (ale áno, drsná). No ale takto sa to opakuje... a opakuje... a opakuje... a potom je koniec. Hoci je to zručne nakrútené, je to proste tak trocha nuda. Postavy sú fajn, herci David Oakes, Ray Stevenson a Aura Garrido tomu veľa dávajú. No len na povrch. V hĺbke sú ich postavy také, čo ja viem, nijaké. Motív „láskavej čosi-ako-zoofílie“ nie je od veci. Dodáva materiálu zaujímavú príchuť. Pochmúrna ostrovná výprava s burácajúcim oceánom, skalnatým pobrežím a majákom, je skvelá. Určite by sa síce našiel kameraman, ktorý by z nej dokázal sekať zábery, ktoré by ste si chceli zarámovať a to Daniel Aranyó tak úplne nerobí (nevie robiť?). No i tak odviedol dobrú robotu. Sklamalo ma, že parádna partia námorníkov, ktorí robia hrdinovi spoločnosť z úvodu, sa neskôr z deja úplne vytratí. Na druhej strane je to tak možno lepšie, lebo ak by sa nevytratila, stala by sa z toho vyvražďovačka a to už sme videli stokrát. Som každopádne rád, že Xavier Gens i po tomto záreze zostáva hororovým režisérom, ktorého ďalšie filmy ma zaujímajú a lákajú. A to paradoxne napriek tomu, že okrem The Divide ma nebavili (Hranice smrti, Crucifixion). Myslím si ale, že má v krvi remeslo a ak v budúcnosti vylepší nejaké veci na svojich filmoch, mohol by sa stať veľmi významným žánrovým tvorcom. A možno nielen žánrovým. Kniha  Alberta Sánchez Piňola z roku 2002 je na tom podobne (skvelé prostredie, atmosféra a postavy verzus monotónny dej). (07.09.2018)

"Ploutvonožní žabáci, nepřátelští vojáci." SPOILERY! Hmm. Všichni komentují jen horor, div se z toho nezlowecraftujou. A zvedat interpretační rukavici bude kdo? :-) Co když Gens netočil primárně horor, ale protiválečné drama? Takže přeleštit artové brýle... a kuk na film novýma očima. Píše se rok 1914, ergo mladý meteorolog připlouvá nikoli na ostrov s majákem, ale do zákopů první světové. Zákopů omotaných ostnatým drátem a špičatými kůly (!), v noci olizovaných světlomety (!) a dobývaných jednou vlnou útočníků za druhou, slepě se vrhajících proti palbě (!). Ochoz majáku opevněný pytli s pískem, čili proti kulkám, proč asi?! Proti šplhajícím modrým parybám (s prázdnýma rukama) by to totiž nedávalo smysl. Občas je na frontě klid i několik týdnů (!) a nikdo neví proč. Vojáci v rukách křečovitě svírají fotky svých blízkých (!), říkají že "Přestávky mezi bojem jsou horší než boj sám" a neví, kdy žabáci (Francouzi, Italové, Němci...) zaútočí znovu. K smrti unaveni bojem, lidi i modří žabáci (odlidštění protivníci, ti se zabíjejí snáz) vyjdou ze zákopů a obejmou se, viz Šťastné a veselé, ale pak vražedné běsnění propuká znovu. Tyfus (!) řádí, civilisté, včetně dětí trpí (viz světlice v hrudi žabáčka),  ženy (ploutvonožné samice) jsou znásilňovány a vojáci ztrácejí lidskost, svou identitu (!) a propadají šílenství. Z hodného meteorologa Aldora Vigelandse se v zákopech stane vražedné monstrum, správce Gruner. Vidíte, teď vám to strejda Omnibus hezky vysvětlil. Alternativní název: Na západní Frontière(s) klid.  (09.11.2022)