Rozparovač z New Yorku

Průměrný maniak poznal jak realita dokáže býti strohá, že i pro úchyla je potřebná praxe, zapomněl si otevřenou břitvu v kapse a stal se urgentním klientem u urologa. Jak to na mě všechno působí? Copak nám ten Lucio Fulci nabízí tentokráte? Jakýsi zvláštně nečitelný mix víceméně nudných, groteskně mizerných hereckých výkonů, průměrného příběhu o artikulačně nedomrdlém individuu a kupy zralé italské erotiky. To vše zabalené do balíčku s titulkem krimi-giallo na přelomu 70tých a 80tých let. Po mysteriózní The Black Cat (1981) a hororově vydatném gore House by the Cemetery z téhož roku odstartoval Fulci jakousi zámořskou misi hororově laděných kriminálek. Samotný The New York Ripper příliš nevyužívá prostředí anonymních uliček, temných zákoutí a mnohdy uvadající příběh se ku atmosferické erekci snaží přivést okatým kopirajdem Argentových barevně diskofilních hrátek v nasvícení scén. Fulci stále udržuje pravidelný oční, posléze pak alespoň prsní kontakt s divákem, dmýchá jakousi všudypřítomnou perverzi a do toho celého šlehá nijaká hudba Francesca de Masiho, jež je stejně efektní, jako velebení Boha v mešitě na předměstí Teheránu. Navíc tomu všemu vůbec nepomáhá dost šílený český dabing. I když na druhou stranu ale musím přiznat, že se z kdesi vykradlo pár slušně napínavých momentů, pobavily minirole samotného Fulciho coby policejního šéfa (Soaviho štěk mi utek, hledal sem pod křeslem zapadlou tatranku) a docela i „chutné“ žiletkové gore finále. V součtu taknějak slabý průměr, minimálně bizardní co se do nápaditosti vražd týče, maximálně bizardní pro valnou část současného publika a víceméně žánrový artefakt své doby. [final rate: 50%] (19.02.2008)

Fulci nebol storyteller a jeho kľúčové filmy na storytellingu ani nestáli. Šlo o hypnotické sledy silných obrazov, ktorými sa etabloval ako brakový auteur vo svojej voľnej zombie tetralógií Zombi 2, City of the Living Dead, House By The Cemetery a The Beyond. Aj preto trochu nechápem ndšenie z NY Rippera ako z podareného a napínavého Giallo/Slasheru. Nebodaj ešte s dobrou pointou. Fulci berie generický thrillerový formát a vstupuje doňho pár podareným scénami oldskoolových gore vrážd (poňatými v jeho tradične expresívnom výtvarnom štýle) a jednou naozaj vydarenou snovou sekvenciou, ktorá nás ako jediná intenzívne upomína na silné stránky prác talianskych majstrov nízkorozpočtového horroru. Medzi tým však sledujeme film, ktorý zlyháva v tom úplne základnom žánrovom poslaní - budovaní atmosféry (a napätia - predsalen má ísť aj o thriller). Pritom vieme, že Fulci vie práve s ňou narábať úžasne. Kultový opar okolo filmu sa strašne rýchlo rozpúšťa. Kvak-kvak. (18.01.2022)

Po hodně dlouhé době jsem si dal opáčko téhle Fulčiovky, jak jinak než v remasterovaném obrazu a spadla mě brada. To je ukázkový příklad Gialla s velkým G! Nebezpečný maniak vraždí kočeny s notnou dávkou brutality a zanechává za sebou rozpáraná těla po různých koutek New Yorku. Ten je zde vykreslen se vší špinavostí a nahotou, dýchá z něj přesně ta správná sleazy perverzní a erotická (někdy téměř péčko) atmoška, všude samý pornokina nebo grindhousy, temné, neonem blikající uličky a zákoutí, a to vše zachyceno perfektním vizuálem. V určitých momentech mě film připomněl Taxikáře. Opět jsem vrněl blahem a užíval si každičký detail. Navíc ty krásný ženský, úplně mě bylo líto Daniely Doria, která to v každém Fulciho snímku pěkně schytá. Potěšila minirolička Zory Ully Keslerové, na plátně se ale moc dlouho neohřála :). Hudba pracuje s různými motivy a saxík dělá parádní kulisu, velmi povedený soundtrack. Závěrem nelze nezmínit precizní gore efekty (Franco Di Girolamo), na řez žiletkou přes ženskou bradavku a oční bulvu se jen tak nezapomíná. Pro mě je tenhle kousek ve filmografii Fulciho na stejné úrovni jako třeba Páter Thomas, Dům u hřbitova nebo Beyond. Maestro ve vrcholné formě!! (10.11.2021)

Pro Fulciho mám slabost, a proto i jeho filmy sleduji z trochu jiného úhlu. Vcelku průměrný kriminální příběh je okořeněn několika fulciovskými gore scénami. Rozřezávání bradavky a následně oka včetně poloviny obličeje ( a to je jen začátek tortury nebohé dívky) patří asi mezi nejznámější, nikoliv však jediné gore scény. A co se oka týká, nemyslím, že by šlo o poctu Bunuelovi. Fulci je očima prostě posedlý - vyděšené, vytřeštěné, probodnuté bambusovou třískou, vydloubnuté nehtem, vyražené šroubem, prokousnuté pavoukem, rozříznuté nejen žiletkou.... A pročpak vydává vrah zvuky jako kačer? Pozorný divák najde odpověď ve filmu. (16.08.2010)

Zrejme najmä vďaka násiliu a tématike sériového vraha, najlepšia skúsenosť s Fulci-m. Mnohí si prídu na svoje aj kvôli ľahkému erotickému nádychu, ktorého je rovnako dostatok, ako gore. Ako plynie samotný príbeh, postupne pribúda niekoľko postáv, čo celkom slušne dokáže diváka zmiasť, takže odhaliť "Káčera Donalda" hneď v úvode nie je tak jednoduché, ako som sa pôvodne domnieval. Na mňa totiž tieto staršie filmy v niektorých prípadoch pôsobia dosť "obmedzene". Každopádne, začo som rád, toto nie je ten prípad, a mne "The New York Ripper" rozhodne neprišiel tak zlým hororo-thrillerom, ako sa to tu percentuálne vyjadrilo. S nadsádzkou prilepším - 70% (16.04.2017)