Škola základ života

Já tyhle staré české filmy raději moc nevyhledávám, protože mě většinou nenadchnou, a to byl i tento případ. Říkal jsem si ale s ohledem na proslulost tohoto snímku a jeho umístění mezi stovkou nejlepších filmů, že bych se na něj konečně měl podívat. Stalo se tedy. Já prostě nějak nemůžu skousnout tu naivitu, která je pro tyhle snímky tolik typická. Jako komedie je to pro mě průměrná záležitost (nejlepší byla hodina němčiny, na chvostu je tenisový zápas a ten příšerný konec). Plus si neodpustím rýpnutí, že nevím, proč některé septimány hrají zdatní třicátníci. To nebyli dost dobří mladí herci? (29.10.2012)

Film ze slavného dua "študáckých" filmů té doby. Oba se mi vždycky pletly, teď v tom snad budu mít jasno. Opět skvělé režie, milé herecké obsazení, vtipné hlášky, možná jakési to poselství, životní pravdy. Ovšem neubráním se srovnávání a Škola, základ života v konfrontaci s Cestou do hlubin študákovy duše mírně pokulhává, alespoň u mě. Takže ač je to skvělý film, hodnotím sedmdesátkou. (04.05.2013)

Nejvíc u mě boduje němčinářská přestřelka („Ich habe gesagt!“) a dada scénka „tuleň nese domovníkovi dýmku“, za pozornost stojí i řada nápaditých střihů. Vážněji míněné dialogy trošku vyčpěly a zápletka není tak nosná jako v Cestě do hlubin študákovy duše, ale jak už jsem psal u ní, Žákovy knížky a obě Fričovy komedie rozhodně sehrály nemalou roli při formování dodnes vřelého vztahu Čechů k víceletým gymnáziím a v tomhle smyslu nenápadně ovlivnily kulturu tohoto národa jako málokterý jiný film. (25.05.2014)

"To není učení, to je krocení divé zvěře." Tak tentokrát mne samozřejmě nejvíc pobavil fantastický němčinář Čuřil, neboť ich habe gesagt, že slepice se řekne die Katze. Těsně za ním následoval Holous, jehož básník na stará kolena zívá u jezera, bonzák Krhounek a Benetka se svým báječným kolenotočem. Pozadu nezůstal ani učitelský sbor, jehož výkon při tenise byla parádní sportovní podívaná, ale celý ten humbuk kolem vydávání Řevu septimy mě zase tak moc nezaujal. (24.10.2016)

Zparodovaní předavatelé velkých myšlenek poznáníchtivým studentům rafinovaně pátrájí po autorovi jejich tištěného zesměšnění a přitom se pokoušejí oddálit vlastní infarkt při zjištění, kolik si toho žáci z jejich hodin odnesli. Z mého oblíbence Čuřila nikdy nebude geniální matematik ani filosof, ale němčinář je to báječný - http://www.youtube.com/watch?v=csMj7qHhqQU. (30.11.2008)