Tři barvy: Modrá

Pro mě první setkání s tímto panem režisérem a hned mu musím vzdát hold. Je sice pravda, že Modrá mě zaujala ze všech 3 barev nejméně, ale i přesto je to pořád nadprůměrný zážitek. Vypráví prostě o ženě, která se po tragické smrti manžela odstěhuje zbytu, začne za sebou rušit veškerá pouta k minulosti a snaží se začít nový život. Minulost ji však dostihne a to ve 2 podobách; milenky zesnulého manžela a muže, k němuž si postupně najde cestu a otevře mu svoji poraněnou duši... (28.05.2008)

Všetky Kieslowského filmy majú dušu!!! A majú v sebe toľko skutočných emócií,vnútornej dynamiky a fantasticky vykreslenej psychológie postáv ako pät holywoodskych drám dokopy.Modrá nie je výnimkou...Fantastická Juliette Binoche,no a čo je úplne geniálne, je Kieslowskeho hra s detailami, kde na prvý pohľad nepodstatný záber kamery alebo rekvizita má určitú výpovednú hodnotu a núti k zamysleniu sa. Ale to divák okrem očí musí "otvoriť" aj mozog a srdce. "Modrá" je ešte o čosi lepšia ako "Červená"a už sa teším na "Bielu":) (28.03.2006)

Musím zopakovat to, co jsem napsal u Červené: dokonalý a bezchybný film. Červená sice stojí o stupínek výš díky své větší komplexnosti, ale i v Modré prakticky každá věta, replika, dialog představuje hlubokou myšlenkovou studnu, prakticky každá scéna má svou pocitovou barvitost, v tomto případě ve vážných hřmotných tónech depresivních modrých odstínů... Moc se těším na Bílou a přes extrémně vysoká očekávání nějak ani nemám strach, že bych mohl být zklamaný. (04.09.2009)

Občas mávam smutný pocit, že ma už nič nemôže prekvapiť. Rozčarovanie z hľadania a monotónnosti života, ktorý sa denne opakuje dokáže zriedka čosi narušiť. Obzvlášť vo filme, ktorý sa stáva továrňou na mainstreamové sny. Kieslowski ju úžasný a zároveň nedovolí žiadne predpoklady. Nemôžete odísť po čipsy, ani sa prestať sústrediť. Príbeh Jullie, ktorá hľadá svoje miesto v prázdnote a splýva na hladine sa víri skutočne prekvapivo. Hrdinka prenasledovaná výbornou hudbou /na čo som si už u Kieslowskeho zvykla/ sa dostáva ... no dosť. Pripraviť kohokoľvek o napätie, ktoré príbeh poskytuje by bolo hriechom. Za dokonalú techniku spracovania musím dať päť * (12.07.2006)

Jen málo režisérů se dokázalo s takovou intenzitou věnovat ženským postavám tak, jako to dokázal Kieslowski. Určitě se hodí připomenout, že jeho oporou mu vždy byly přesně obsazené herečky, nejinak je tomu v úvodu barevné trilogie. Juliette (Binoche) se po smrti svých blízkých rozhodne izolovat (citově i materialisticky) od známého světa, v domnění že když nic nemá, nemůže také nic ztratit. V průběhu filmu však zjišťuje, že takový život vlastně ani životem není. Režisérova typicky dokonalá syntéza obrazu (viz název filmu) a hudby, je tu obohacena o nový prvek. Uprostřed několika rozhovorů se znenadání dramaticky rozezvučí hudba, následuje zatmívačka a poté konverzace pokračuje jakoby nic- velmi efektní. Kieslowski nezapomněl ani na svoji rodnou řeč a svěřil ji jedno maličké cameo. 9/10 (12.03.2009)