Trois couleurs : Bleu
Trzy kolory: Niebieski
Tri farby: Modrá
Three Colors: Blue
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Juliette Binoche, Benoît Régent, Florence Pernel, Charlotte Véry, Hélène Vincent, Philippe Volter, Claude Duneton, Hugues Quester, Emmanuelle Riva (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství. První částí je film nazvaný Tři barvy: Modrá. Jeho hrdinka Julie při tragické autonehodě ztratí muže, úspěšného skladatele evropského formátu Patrice a dcerku Annu. Julie utrpí silný psychický šok a uvědomí si, že ztrátou rodiny přišla o všechno, na čem jí záleželo. Pokouší se začít svůj život znovu, ale v anonymitě. Chce se tak osvobodit od všech věcí: majetku i vlastní minulosti. Její jediný kontakt s bývalým životem představuje Patriceův asistent Olivier, jenž je do Julie už dlouho zamilován. Aby ji vytrhl ze samoty a izolace od vnějšího světa, rozhodne se dokončit Patriceův "Koncert pro Evropu". Krok za krokem se snaží pomoci Julii zbavit se všeho, co ohrožuje její svobodu... Film získal Zlatého lva a Volpiho pohár za ženský herecký výkon Juliette Binocheové, na 50. MFF v Benátkách a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk) za rok 1993. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (247)
Odnikiaľ nikam. Niečo to do seba mať môže, ale mňa osobne to necháva chladným, minimálne v takto účelovom prevedení. ()
Každý jeden film, ktorý som doteraz vnímal ako myšlienkovo bohatý alebo citovo hlboký bledne v porovnaní s kompaktnosťou, ktorú ponúka Kieslowského Modrá. Kieslowski film po celú dobu ovláda a diktuje mu tempo, pričom poetizuje celé prostredie, ktoré obklopuje hlavnú hrdinku - veci ako myšia rodinka, vzorka pneumatík, obal od cukríkov, voda v bazéne, odraz na zreničke oka, kandeláber s modrými napodobeninami drahých kameňov, to všetko dostáva vdaka Kieslowského prístupu nový rozmer. Na druhej strane sa čosi podobné deje v rámci všetkých medziľudských vzťahov, ktoré sú vo filme načrtnuté - s Juliinou matkou, s barovou tanečníčkou, s manželovou milenkou. Dohromady tieto neživé a živúce prvky tvoria akúsi výkladnú skriňu, v ktorej sa zrkadlí osobnosť hlavnej hrdinky. Tú pôsobivo stvárnila Juliette Binoche a jej odmeraný herecký výkon dodáva jej spletitej odysey hľadania vnútorného kompromisu neuveriteľnú pôsobivosť a dôstojnosť, podobne ako jej dodáva citovej zraniteľnosti - scéna v bazéne po zabití myší. Kieslowského film je teda predovšetkým o hudbe a jeho sledovanie pripomína skupinovú snahu orchestra o doslovné interpretovanie majstovského diela - skúsená réžia, vynaliezavá kamera, scenár so zvláštnym ale pôsobivým nádychom a nakoniec ohromujúca hudba Zbigniewa Preisnera. Francúzi umožnili vzniknúť filmu, ktorý sa právom môže považovať za jeden z nesporných vrcholov európskeho umeleckého filmu. ()
řekl bych, že k nekritickému vynášení tohoto filmu do nebes není žádný důvod. Tím nechci říct, že je to špatný film, ale zase nic tak úchvatného. Zde na webu funguje častý jev, že kritiky oceňované filmy mají nadsazené hodnocení. Zjevně se spousta přispěvatelů zde domnívá, že takový film zkrátka musí adorovat. Já si ovšem ponechávám právo na vlastní názor. A viděl jsem zde řadu nedostatků, například jsem nebyl oslněn výkonem Juliette, která to celé odehrála s jedním obličejem. Stejně tak nevím, proč bych měl být odvázaný z toho, jak byla zaznamenána havárie, tedy nejdříve zvukovým efektem a pak pohledem na auto ve stromě, zjevně tedy viditelná snaha co nejvíce ušetřit. Některé pasáže filmu pak byly vysloveně nudné a použitá muzika mi taky dvakrát nesedla. Dějová linka, kdy žena po smrti manžela odkrývá jeho tajemství, to zase není dvakrát originální. Nejsilnější je film v drobnokresbě a soustředěnosti na depresi a beznaděj, kterou žena po smrti svého muže prožívá. Ovšem v té souvislosti vidím další problém, všechno se totiž točí kolem žalu ze ztráty manžela, zatímco ztráta dítěte byla pro Kieslowskiho zjevně druhotná záležitost a tak se jí nezabýval nejen on, ale ani hlavní hrdinka. Dokonce ani lékař smrt dítěte nepovažoval za důležitou a kdyby se Julie na něj nezeptala, ani by mu to nestálo za zmínku. Tím ovšem byla záležitost ztráty děcka uzavřena. Je to tedy dobrý film, ale nic víc, k dokonalosti má hodně daleko ()
Masterpiece. Viděl jsem ho teď potřetí, počtvrté... to je jedno. Modrá. Jako bazén, v němž Juliette plave, jako lustr, soumrak... emocionální jízda, neuvěřitelně krásná kamera a k tomu Zbigniew Preisner, kterého jsem se už tenkrát na střední snažil naučit a vybrnkat na piano... hej hej, tohle je moje srdcovka a vždycky bude, prostě one of top 5, není co víc dodat, co více říci... krásný film pro ty, co ještě mají srdce. [100%; 2017-11-04 Home sweet home] ()
Film som videl v mladosti a veľmi som mu nerozumel.Dnes som sa k nemu náhodou znova vrátil a musím konštatovať,že je to jeden z klenotov európskeho filmu.Kamera rozpráva jasnou rečou aj bez slov,Juliette Binoche je jedinečná a záver kolosálny ako v antickej dráme podporenej krásnou a smutnou klasickou hudbou. ()
Nekonečný smútok a božská Juliette Binoche podfarbené krásnou hudbou. O tom, čo nás pobáda opätovne vstať a ísť ďalej. O nachádzaní priateľov tam, kde by sme ich nikdy nehľadali. Láska ako veľkorysosť a melanchólia. ()
Absolutne dokonale asi najsilnejsie co som vydel, po tazivej a smutnej prvej polovici filmu Julia pride na skutocnost ktora je inak v beznom zivote znicujuca no jej prinesie vykupenie. ()
Nádherně chladná Juliette Binoche v krásně chladném hudebním dramatu. ()
Nádherné, dojemné, strhující. Jeden z filmů, na které se nezapomíná. Skvělá Juliete Binoche, skvělá Preisnerova hudba, zorátka dokonalý a bezchybný filmový zážitek. Od prvního tonu do posledního záběru. Ještě teď jsem z něj rozsekanej na hadry. ()
Tento poměrně vysoce hodnocený snímek mě zklamal. Pro mě dost průměrný, ničím výjimečný, snad bych vyzdvihl jen hudbu a chvílemi kameru. 21.11.12 za 65%. ()
Už bylo napsáno mnoho,v každém případě je to moc pěkně udělaný film a zejména Juliette je k zamilování.Není zase tolik hereček,kterým to tak snadno uvěřím.U filmu s Juliette nemám problém,ke všemu s tak dobrou látkou na víc. ()
The first part of Kieslowski's Three colours trilogy on France's national motto: Liberty, Equality, and Fraternity. 'Blue' is the story of Julie who loses her husband, an acclaimed composer and her young daughter in a car accident. The film's theme of liberty is manifested in Julie's attempt to start life anew, free of personal commitments, belongings, grief or love. The disturbing topic of a woman who can't deal with the loss of her husband and child transforms into an essay on the impossibility of isolation. It is a quiet, personal movie that spends most of it's time with the main character played excellently by Juliette Binoche. The color blue is very evident in the film, and a fade to a simple blue screen is used to show times of deep emotion. I like the way this film changes from a story about a death to an affirmation to life. I like the way that little things like mice with babies in the apartment and cube of sugar dissolving in coffee loom large in the thought of our main character, where as what others consider important such as finishing her husband's symphony seem very minor . It feels like diving deep through cold dark water to finally swim toward the light. One passes through emotional turmoil to come out the other side. I found it a very satisfying. :) I've seen Red and blue so far and these movies are not to casually throw on after supper. These films require a commitment by the audience to really consider Kieslowski's implications (Kieslowski was one of the most talented directors) , perhaps a little too much for someone expecting a casual encounter. ()
Víte že dojde k autohavárii, ale nevíte jak dobře minimalisticky to bude natočené, víte že dojde k úmrtí a k zármutku, ale nevíte jak empaticky se vám to podá. Víte, že to bude mít křesťanský podtext, ale nevíte jak působivé to bude i pro křesťana. Ono je to totiž vždy odzbrojující, když někdo umí říct: A největší je láska. ()
Filmový film. Rozprávanie obrazovou rečou, nie slovom. Netvrdím, že vo filme by sa malo skôr ukazovať, ako hovoriť a vysvetľovať, ale Kieslowského filmy sú dobrý príklad takéhoto prístupu a umožňujú pochopiť ten rozdiel - a silu filmového jazyka. Neviem, čo sa kedy kde v akom filme hovorilo, ale na úvodnú scénu z Modrej nikdy nezabudnem. https://www.youtube.com/watch?v=o6DSGZZn-Ac Kubrick: "...in this book of screenplays by Krzysztof Kieślowski and his co-author, Krzysztof Piesiewicz, it should not be out of place to observe that they have the very rare ability to dramatize their ideas rather than just talking about them. By making their points through the dramatic action of the story they gain the added power of allowing the audience to discover what's really going on rather than being told. They do this with such dazzling skill, you never see the ideas coming and don't realize until much later how profoundly they have reached your heart." ()
Velmi kvalitní dílo. Vynikající, velkolepý a naprosto bravůrní herecký výkon Juliette Binoche. ()
Film o tom,jak znova nalézt sílu žít,po tak obrovské životní ztrátě.Také o tom,jak se vyplakat do vody,jak nevidět všechny vzpomínky na každém kroku,které stále vyvolávají silné emoce.Julie to dokázala-plakala... Silná hudba,sytá modrá a nádherná Juliette! ()
"Dobrý den, můžu si od Vás půjčit kocoura"? - Tři hvězdičky za toho nádherného zrzounka. Jinak to na můj vkus bylo příliš zdlouhavé a nezáživné. Je mi líto... ()
Při poněkud kritickém hodnocení tohoto filmu mě napadlo, že nejsou tři hvězdičky jako tři hvězdičky.Tento film má toho do sebe hodně, je poutavý, modrá skvěle vykresluje chladnou atmosféru, která se člověku nepříjemně vryje do kůže a hudba je velkolepá, ale film jako celek působí bohužel značně neuspořádaně a bez děje, což kazí celkový dojem.Juliette Binoche ale vskutku předvádí hodně dobrý výkon. ()
Krzysztof Kieslowski je mistr psychologického filmu a Dekalog je jeho majstrštyk. Tři barvy: Modrá je zdařilé pokračování. Juliette Binoche udělala moc dobře, že odmítla hrát v Jurském parku a zahrála si raději skladatelovu ženu, která se musí vyrovnat se smrtí manžela a dcery. Tady je všechno v rovnováze, kamera která je modrá, hudba, záběry na detail kostky cukru namáčené do kávy, pouliční muzikant, který hraje stejnou melodii jako nedokončená skladba mrtvého skladatele, scény v bazénu, krysa a její mrtvá mláďata v novém bytě hlavní hrdinky. Varování ministra zdravotnictví: cigarety sice zabíjejí, ale pokud pomáhají některým lidem vytvářet takováto díla jsou i prospěšné. ()
Za prvé se na to dobře kouká - představitelka hlavní role, interiéry, Paříž, kompozice záběrů. Za druhé to lze krásně procítit, zejména díky práci s barvou, kdy se režisér neomezil pouze na titulní modrou, ale zapojil vlastně celou trikolóru s důrazem na modrou a červenou (podobně jako před ním Godard, či později třeba Luhrman). A za třetí se to dá věrohodně prožít (a tady mám na mysli opět hlavně Juliette Binoche, protože její protějšek mi přišel dost jalový) a na konci si oddechnout, že jsme se s tím, spolu s hrdinkou, poprali celkem statečně. Už se těším na Bílou. ()