Nymfomanka, část I.

Tenhle snímek už nemá s kamínkem nic společného, spíše se jedná o oblázek, který jedním šikovným pohybem vyklepnete. Ale proč to dělat, když je tak hladce obroušený a příjemný na dotek? Lars von Trier ve svém novém filmovém přípustku reinterpretací vstupního prostoru do nemocnice dedogmatizuje Riget, vysmívá se diváckým očekáváním, a před vyvrcholením snímek ukončuje, jen aby vytvořil očekávání nová. Filmařsky se jedná o velmi zábavné a chytré dílo („empatický vizuál“ – černobílá kapitola o umírajícím otci, neklidně se houpající kamera sledující Joe v bezvědomí, kýčovité záběry při scénách rodinné idyly s otcem…; včlenění představ druhé postavy – nezúčastněného posluchače – které povyšuje koncept nespolehlivého vyprávění; ambivalentní vidění Joe vs. Selingman, tedy jejich neustálá konfrontace jako prostředek k dovysvětlování, včleňování dalších motivů atp.; snad až rouhačský přístup k exaktním vědám, ba vědě (a její snaze pojmout vše) obecně – např.: Fibonacciho posloupnost - její role ve filmu vs. důvod vzniku; Uma Thurman jakožto personifikace mužského strachu z ženských scén, práce s humorem jako svého druhu orgasmem...) nicméně v konečném důsledku se stále jedná pouze o první část. (25.12.2013)

S překvapením musím říct, že Trier natočil docela inteligentní a chytrý film, který nemusí nutně vypovídat o nitru ženy ani sloužit jako definice nymfomanie a přesto má hodně, co říct. V centru sice je žena-nymfomanka, jejíž nitro je detailně analyzováno, ale nemyslím si, že by se film na základě jejího charakteru snažil generalizovat. Joe je nešťastné individuum, není vyloženě živočišná, ani impulzivní, umí se nad věcmi zamyslet a sebereflexe jí také není cizí. Klíčem k rozluštění jejího subjektivního prožívání i z objektivního hlediska, "oč vlastně kráčí" je samozřejmě dialog mezi ní a Seligmanem. Ona jako sklíčená hříšnice, srozuměná a smířená se svým hříchem, on jako neposkvrněný analytik, morálně hodnotící samotnou morálku a paradoxně očišťující její svědomí... Matematická a další přirovnání symbolizují podrobení zdánlivě nerozluštitelnných věcí jako jsou pudy, city a chtíč vědecké analýze. Seligman ukazuje, že i ve zdánlivě iracionálních věcech mohou být vzorce, pravidla a je možné v nich nalézt opodstatnění a snad i ospravedlnění, aneb proč nelétat, když nám bůh nadělil křídla? Nebo, že by ne? Pro boha zde přeci není místo, Seligman iracionalitu vyhlazuje, jeví se mu zajímavý akorát její "koncept", a nejen proto je tak nějak zajímavý i celý tento film. II. část. (28.05.2014)

Lars von Trier vážne nie je "môj" režisér. Vie tvoriť dobrú atmosféru a v každej scéne má aspoň jedného bizarného herca, ale inak ma to vôbec nebavilo. Výnimku tvorí zopár škandalóznych eroticko-pornografických vsuviek, ale čakal som ich od filmu s takým názvom a s takou zápletkou oveľa viac. Takže sklamanie a hodnotím to (pre nedostatok sexu vo filme o posadnutosti sexom) až ako podvod, ktorý bol Larsom von Trierom spáchaný na divákovi. (17.01.2017)

I přesto, že některé situace jsou dobré, tak zase mnoha jiným je věnována zbytečná-nadbytečná pozornost a roztahanost - čímž ztrácí film tempo, čemuž značně napomáhá neustále vracení se do (reality) pokoje, kde si Charlotte Gainsbourgova povídá se Stellenem Skarsgardem a to často velmi nudně a zase roztahaně. 330minutová director´s cut si fakt nechám ujít a kdyby Lars von Trier méně onanoval nad pseudointelektuálním pohledem, mohl to být zajímavý pohled do jednoho života jedné ženy. (30.12.2013)

Jen info úvodem: viděl jsem obě části hned po sobě, proto hodnotím a komentuji Nymfomanku jako jeden film. Nymfomanka je jeden velký producentský podvod na diváka! Jednak je film uměle rozdělen do dvou částí jenom z toho důvodu, aby z nás kina vytáhla více peněz, přitom ani jedna část jako samostatný film podle mě nemůže nefungovat. Další producentskou fackou do tváře je hned úvodní titulek, kdy nám sdělují, že se jedná o zkrácenou verzi, na jejímž prostříhání se nepodílel Lars von Trier, což člověka taky dost naštve (ve filmu jsou navíc dva nebo tři opravdu nepovedené střihy, které vypovídají o kvalitách „cenzora“). No a pak ještě ta mediální masáž… Ale tu už nebudu rozvádět. To by bylo ovšem co se negativ týče asi vše. Holt, když někdo natočí tolik kvalitního materiálu, jako Lars, tak mu to nedokáží pokazit ani šibalští producenti. Lars von Trier prostě stvořil Nymfomanku, film plný sexu, přičemž o sex v něm vlastně vůbec nejde. Film, který se rozhodně všem líbit nebude a ani nemůže, dokonce bych tipnul že těch, kterým se líbit bude, bude menšina. Já jsem si ovšem vyprávění Joe užil a Seligmanovy paralely byly skvělé! Také mě bavily Larsovy „odkazy“ na jeho starší filmy. Našel jsem zatím tři, třeba při dalším zhlédnutí objevím další (Antikrist – lezoucí dítě, Dogville – parkování auta, Království – vstup do nemocnice). Moc se těším na directors cut a tajně doufám, že půjde také do kin! Film bych doporučil hlavně těm, kteří ví, co od Larse von Triera můžou čekat a nejdou na film jen kvůli názvu. Závěrem bych ještě podotkl, že takto plný Světozor jsem ještě neviděl… (23.01.2014)