Reality Show

Paranoiu vyvolávajú nie reality show, ale skôr bežne spoločenské mechanizmy, ako je práca, štruktúry riadenia a vedenia podriadených, mediálne pokrytie udalostí, internetové spravodjastvo, spamy a správanie sa bezpečnostných zložiek štátu. Pop-kultúrne udalosti v štýle dnes už odoznievajúceho Veľkého brata majú slúžiť k zmiereniu sa s životom v kontrole a zároveň k docieleniu emócií u tých, ktorí tieto súťaže pravidelne sledujú a nedokážu si ich zabezpečiť z vlastných vzťahov či zážitkov. Čiže k bežnému oblbnutiu. Garrone ponúka pomerne prvoplánovú satiru o zblbnutí konkurzom do prehnane absurdných rozmerov. Alebo ako úspešný predavač rýb k virtuálnej realite prešiel a zmysel pre realitu dňa opustil. Zdanie silného príbehu bežného človeka z ulice satirickosť z príbehu nevyhnala. Natoľko sa to snaží byť realistické, až je to také nemastné-neslané. Film postráda silné emócie, ponúkne síce zopár obstojných záberov, ale okrem nich je to len sivý priemer, ktorý s Felliniho dielom má spoločné hádam len to, že je to talianske. (19.11.2012)

Truman Show naruby, a po italsku. A Garroneho odpoveď na Rockyho :-) Režisérov odosobnený pozorovateľský štýl, kedy hraným filmom plní skôr účel dokumentu, mi v Gomorre k srdci neprirástol. Gomorru uznávam iba pre tvorcovu odvahu a zásluhy. Reality Show je ale iná. Ľudskejšia, milejšia, svoje postavy má rada a hlavnému hrdinovi by rada pomohla... keby to šlo. Scéna pri bazéne fantasticky zinscenovaná do jedného záberu. Záver geniálny. Garrone je pán umelec. (04.07.2012)

Po pár letech jsem porušila mé soukromé embargo, které jsem si uvalila na italské a francouzské filmy. Tohoto break fastu nelituji, ale ověřila jsem si, že filmy z těchto krajin obsahují něco, co se mnou neladí. Ačkoli tomuto počinu není absolutně co vytknout - začíná skoro pohádkově, pokračuje poeticky a mile rodinně, končí tragikomicky. Krásné záběry a hudba dokreslují atmosféru, téma je aktuální. Pro mě to byly tři hvězdičky, ale nedokážu říct ani jeden důvod, je to jen pocit. Pro jiné, nezaujaté, to bude určitě minimálně na čtyři. (02.07.2012)

Reality show famózním způsobem oživuje tradici žánru commedia all´italiana. I zde je vytvářen podmanivý svět temperamentních figurek a barvitá sousedská komunita, v níž se všechny problémy řeší kolektivně a pokud možno s co nejvyšším vypjetím hlasivek. Navíc je vzkříšen i pitoreskně-surreálný mikrokosmos Felliniho komedií, jenž se obdobné problematice médií a důsledků masové kultury rovněž v několika filmech či alespoň motivech zabýval. Rozhodně se nedá říct, že by Garrone jen vytvářel pouhou napodobeninu dávných vzorů a násilně je aplikoval na současné téma. Inspirace pro něj není mrtvě přejatým prověřeným modelem, ale nedílnou součástí naprosto vyváženého celku. Fascinuje již jen Garroneho schopnost přenášet diváka do masových scén přeplněných postavami a barvitými ději, aniž by se změnily v prázdné panoptikum. Přitom suverénně pracuje s dlouhými záběry ruční kamery, jež svoji těkavostí a návratnými pohyby vytvářejí dokonalý přehled o ne zrovna přehledném okolí a zároveň navazují na psychologii postavy. Dalším a ještě působivějším dokladem talentu tohoto italského tvůrce je schopnost, s jakou dokáže téměř každou scénu zaplnit zároveň humorem a familierní ukřičeností a přitom otevírat stavidla teskného spodního proudu, v němž již lze tušit blížící se tragédii postavy a prožívat těžko definovatelný pocit melancholie. Toto dvojznačné působení lze zachytit již v úvodním svatebním reji, který končí odletem vrtulníku za náhlého ticha a v atmosféře prodlužujících se podvečerních stínů, při návštěvě studií Cinecittá, kde zlatavé světlo a práce kamery přenášejí pocity prchavého štěstí a opojné iluze, i v hravě nevinné scéně z rodinné návštěvy akvaparku, kde pod základní humornou situací prosvítá první náznak vnitřního zlomu. Obdobných scén je celá řada a jejich vyznění silně přispívá i neprvoplánově uvolněná a rozjásaná Desplatova hudba, jejíž podmanivost mě přinutila dokoukat závěrečné titulky až do konce. Vše korunuje fakt, že všechny postavy ztvárnili neherci či naprosto neznámí divadelní herci - například skvělý představitel hlavní postavy předtím hrál pouze ve vězeňském divadelním souboru. Reality Show každou další minutou nabývá na hořkosti a daří se jí vytvořit silný obraz člověka, jehož současná hegemonie médií vytvářející umělé sny a životní cíle zažene do slepé životní uličky. Závěrečný obraz toto téma dovádí k silně výmluvnému symbolu, z nějž již nezaznívá nic než smutek a bezbrannost. Není už jen naprosto přirozené a neokázale podpovrchové dosažení tohoto posunu v celkové náladě snímku známkou režisérského mistrovství? (02.07.2012)

Italský temperament, extravagance, touha po slávě, nízké cíle a nutnost uživit rodinu tvoří základní charakterové znaky rybáře Luciana, který se jednoho dne na nátlak své nejmladší dcery rozhodne přihlásit do Big Brothera. Konkurz, kterým se zpočátku jen snažil udělat radost svému potomkovi, se pro něj ale postupně stává veškerou náplní života. Luciano totiž začíná propadat touze dostat se do televize za každou cenu a navíc začíná věřit, že o něj producenti pořadu skutečně mají zájem. Reality Show je zvláštní ukázkou toho, kam až může zajít obrácený Orwellův 1984, tedy svět, ve kterém někdo nejen paranoidně věří, že je jinými pozorován, ale i po tom vlastně touží. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (05.07.2012)