Žaluji!

RECENZE: Žaluji! je solidní drama. Jen ničím nepřekvapí. Herec Jean Dujardin představuje ve filmu postavu Georgese Picquarta, francouzského důstojníka, jenž na konci 19. století coby nový šéf kontrašpionážního oddělení v Paříži odhalil zásadní nesrovnalosti v tzv. Dreyfusově aféře a dopomohl k jejímu částečnému vyvrácení. Byť byl podobně jako většina svých kolegů těžkým antisemitou, jako jeden z mála dokázal pevně bojovat za pravdu a spravedlnost, navzdory okolo sebe stahujícím se mračnům. Čím méně toho budete o případu Dreyfus vědět, tím více si film Žaluji! užijete. Zachází totiž občas až do doslovné popisnosti. Roman Polanski je filmař, jehož filmy z podstaty nenudí a obvykle se vyznačují jistou mírou provokace, výstřednosti a intenzity. Ano, natočil už silnější díla (Pianista, Čínská čtvrť) a rozhodně provokativnější (Hořký měsíc). Žaluji! příliš neprovokuje - když si tedy odmyslíme pravdivě vypovídající pohled na francouzský národ - a vyprávění se oproti jiným režisérovým filmům drží v duchu poctivé historické rekonstrukce s minimem zvratů a překvapení. Polanski našel v příběhu Alfreda Dreyfuse prvky vlastního života ve vyhnanství. Této zajímavé a vášně budící paralely však nedokázal pořádně využít a spíše ji utnul. Celkově pak Žaluji! budí dojem, že sedmaosmdesátiletý režisér "na útěku" je už z věčného skrývání se před světem trochu unavený; po všem, co prožil, na to má ovšem nárok. Jaká škoda, že tento snímek nenatočil v době své pozdní slávy, např. po zisku Oscara za Pianistu, kdy byl na vrcholu tvůrčích i duševních sil. Můžeme jen doufat, že Žaluji! není Polanského posledním filmovým nadechnutím. Byla by to velká škoda. Žaluji! je nicméně film ve všech ohledech nadprůměrný, zručně odvyprávěný, ve finále vyznívající poměrně univerzálně. Pět procent v hodnocení navíc si režisér zaslouží za úsilí a energii, které náročnému projektu věnoval. Za návštěvu v kině rozhodně stojí. 70% a čtyři hvězdičky. (02.10.2020)

"Římané předhazovali lvům křesťany, my jim předhazujeme Židy. Tomu říkám pokrok." Polanskiho pohled na jeden z nejznámějších politických skandálů své doby je bohužel natočen velmi sterilně, klasicky (což není pochvala), s důrazem spíše na věrné vylíčení události než na nějakou uměleckou licenci. Vyprávění dostává větší spád až přibližně v poslední třetině filmu, která je věnována soudnímu přelíčení a následkům Zolova článku v novinách. Precizní výprava, kostýmy a slušné, ale nijak ohromující herecké výkony si tak zaslouží jenom průměrné hodnocení. (29.09.2020)

Dreyfusova aféra byla filmaři zpracována několikrát, a tak si člověk říká, co nového by ještě mohl další snímek přinést. Říká si to do té doby, než uvidí tento Polanského počin, který se s armádními špičkami skutečně nemazlí. Od samého začátku až po úplný konec napínavé drama, i když člověk přesně ví, jak skončí, se může pochlubit na komorní drama nebývale košatým vizuálem, uhrančivou hudbou a pochopitelně skvělou režií, která má jednotlivé záběry vypočítány na sekundu přesně, aby byly co nejpůsobivější. (18.11.2020)

„JEDEN ABY SE STYDĚL, ŽE JE FRANCOUZ...“ /// Historicky poučná kinematografie. Kauza kolem Alfreda Dreyfuse ukazuje, že s tou demokracií to nebylo nikdy a hlavně NIKDE jednoduchý. Víc nečekejte. Polanski a spol to prostě hezky odvyprávěj… Pro fandy politických dobových dramat. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2013 napsal Robert Harris, neznám. 2.) Bezmezně důvěřuji armádě. 3.) Thx za titule „George51076“ a „alsy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.09.2020)

Nikam nespěchající starosvětsky natočený snímek podle skutečných událostí o Dreyfusově aféře z předválečné Francie, kdy byl díky všudypřítomnému antisemitismu neprávem obviněn z velezrady člen francouzské armády židovského původu - Alfréd Dreyfus. Roman Polanski je zkušený režisér a zde to krásně demonstruje. Je to výborně natočené a přesně obsazené dobové drama s nádhernými kostými. Je evidentní, že je to téma, které je Polanskému bezesporu blízké (byť je dosti podobné Zločinu v Polné). Jen je škoda, že je to místy až moc sterilní a odtažité. Také tomu tak úplně nesvědčí nelineární vyprávění. Prostě takový Motýlek v Paříži. Jde vidět, že “demokracie” měla a stálé má své mouchy, proto je třeba mít tyto příběhy neustálé na paměti. Bohužel se příběhu nedaří dostatečně se zarýt pod kůži, přestože na to potenciál jednoznačně má, proto jen 7/10. (22.01.2021)