Á annan veg
Either Way
Režie:
Hafsteinn Gunnar SigurðssonScénář:
Hafsteinn Gunnar SigurðssonKamera:
Árni FilippussonObsahy(1)
Ústředními postavami tohoto sympatického komediálního dramatu jsou dva muži, kteří se během práce na údržbě silnic ocitají nejen v nehostinné pustině islandského vnitrozemí, ale také na důležité životní křižovatce. Islandská krajina v Sigurðssonově minimalistickém debutu hraje významnou úlohu. Její drsnou krásu režisér důmyslným způsobem využívá ke zvýraznění lidské zranitelnosti a k dokreslení zápasu, který člověk svádí ve snaze vytvořit něco trvalého a smysluplného. Finnbogi (spoluautor scénáře Sveinn Ólafur Gunnarsson) a nezralý, věčně neukojený Alfred (Hilmar Guðjónsson), dva představitelé protichůdných mužských typů, si během náročné dřiny daleko od lidí začínají lézt řádně na nervy. Společnou řeč nacházejí teprve ve chvíli, kdy si uvědomí, že si mohou být navzájem oporou při zvládání svých milostných zklamání. Mezi oběma muži tak postupně vzniká skutečné přátelství. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (16)
Zrovna nedávno jsem viděl na Cinemaxu film Prince Avalanche a zjistil, že se jedná o remake islandského filmu. Já jsem do Islandu úplně vyblázněnej a tak jsem si tenhle film okamžitě sehnal a během dalšího okamžiku se do něj pustil. Na svojí délku bohatě stačil a to hlavně proto, že nemá vůbec žádný smysluplný děj, který by na první pohled zaujal. To důležité, co ale má, jsou dvě obyčejné postavy, žijící každý svůj obyčejný život každého z nás, každé pondělí se setkávající uprostřed islandské divočiny s tím, že do pátku neuvidí nikoho jiného kromě neoznačených silnic, které je třeba nalajnovat a neoznačených cest, které je třeba označit. Moc se mi líbil ten nápad. Stejně tak i ty neuvěřitelně překrásné, ponuré podzimní pohledy na krajinu, které si režisér doslova užívá. Také se mi ale moc líbila ta obyčejnost, která ve filmu byla. Přes svoji obyčejnost totiž dokázal zaujmout svojí originalitou a právě díky tomu si mě okamžitě získal. Pět hvězd na rozdíl od amerického remaku dávám především proto, že se jedná o originál a také proto, že islandská krajina mi je hodně blízká. ()
Přesně tak jak píše Malarkey, jako kdybych viděla prince Avalanche v Islandském balení, film pro trpělivého diváka. Nic po Vás ti dva osamocení kluci nechtějí na té nekonečné cestě, jen aby jste je trochu pochopïli a projevili empatii. Jeden má problémy se srdcem ke své drahé půlce a děcku, které musel nechat ve městě a druhý má zase problémy s dolní polovinou těla. Při té ponorce nutně muselo dojít k různým konfrontacím těch dvou, ale to bylo pro ně dost náročné, možná i pro diváka. Postavy zahráli herci bezvadně a já jsem to s nimi vydržela s tím jejich značkováním silnice uprostřed ničeho až dokonce a vůbec toho nelituji. Ještě, že tam kolem nich projel párkrát jeden náklaďák. Myslím, že vždy přesně v tu pravou chvíli. ()
Počítam, že polovica výplaty šla na baterky do magiča. ()
Režisér chtěl napsat film, kde by byly pouhé dvě postavy. Sice se mu to nakonec rozrostlo, takže se mu v závěru mihla dokonce i postava čtvrtá, ale převážnou dobu filmu svému zadání dostál. Dva osamocení silničáři prakticky dokonale odříznutí od světa spolu musejí nějak vydržet, a přitom řeší své zcela opačné vztahové problémy vyplývající z jejich zcela protikladných povah. Trochu komedie, trochu drama, islandská hudba z 80. let a rozumná stopáž. ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - VARIETY´S TEN EURO DIRECTORS TO WATCH - Deset evropských režisérů očima Variety (Á annan veg / EITHER WAY / Doprava doleva) - Strašně přirozený, nenásilně pojatý a chvílema až dojemný příběh který je sice téměř o ničem, ale přitom tak krásně baví a hřeje u srdce... - 1. 7. 2012 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 5. místo - 90% ()
Tak konečně vím, o čem se baví obyčejní chlapi když jsou sami... a řeknu vám tedy - žádná hitparáda. Doopravdy se pobavili pouze po požití, mě musela uspokojit zadumaná islandská krajina a docela příjemné zklidnění ke konci dne. Jen si tak prostě koukáte. ()
Skvělá kamera snímající Island širokoúhlým okem dosti koresponduje s příběhem, který vlastně nic neříká a nechává tak veškerou odpovědnost vůči divákovi na vizuální stránce. 47. MFF KV. 5/10 ()
Islandská komedie, u které se středoevropan asi moc nezasměje. Dějově vlažné a místy až stagnující děj je velmi těžkým oříškem pro diváka. Silné momenty se, ale najdou, zvláště ve druhé polovině. Bohužel i tak je to velké zklamání. ()
Americký remake jsem viděl už dávno, takže srovnávat nebudu. ()
Co potřebuje chlap ke štěstí? Dobrého kamaráda, trochu chlastu a občas si nezávazně vrznout. Zhruba o tom je tento, naštěstí krátký, nízkorozpočtový film, který byl na mne příliš nízkorozpočtový, tudíž docela nudný. ()
Islandských filmů už jsem pár viděla. Tohle byl první, kde se člověk mohl občas i zasmát. Zklamáním pro mě tedy nebyl. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si říkám, že nebyl špatný. ()
Pět hvězdiček musím dát už jen za ty záběry krajiny.... ()
Každé další zhlédnutí mě jen utvrzuje v tom, jak úžasně vtipný tenhle film je a jak trefně odráží islandskou mentalitu. Uváděno 24. 10. 2013 v pražském kině Evald v rámci festivalu Dny Severu 2013 (Skandinávský dům). ()
Aneb, když Tragéd s Honimírem čárky kreslili a v pustině bivakovali. Nechápu hnutí mysli, které stálo za vznikem tohoto díla, takže se zdržím dalších komentářů. ()
Jednoduchý, tichý a jemný film (nepíšu záměrně ani komedie, ani drama). Není to totiž ani jedno. Prostě film o lidských vztazích, konkrétně dvou sympatických chlápků, makajících na údržbě islandských silnicích uprostřed ničeho, co se ať chtějí nebo ne, nakonec musí podělit s tím druhým o své nejhlubší otázky a odpovědi o životě a lásce. Co chybělo v akci, bylo v lidské interakci, a tak je to za tři:-) ()
Jak již napsala emma53 - jsem rád že i přes několik momentů kdy jsem chtěl film vypnout, jsem ho shlédl celý. Minimalistické Islandské sociální drama kde hlavni roli má právě drsná nádherná krajina Islandu. 4 hvězdy... ()